O čem jiném tento týden psát než o orkánu, který se prohnal republikou. Vím, že deník mi slouží většinou ke kritice čehokoliv, ale tentokrát bych chtěl vzdát hold všem, kteří se podíleli na odstraňování škod.
Shodou okolností jsem byl ve čtvrtek v místech, kde se zasahovalo, a doposud ve mně přetrvává pocit, že všichni ti hasiči a městští policisté dělali, co mohli. S obdivem jsem sledoval jejich práci. Bez řečí, s naprostou samozřejmostí se ti profesionální i dobrovolní požárníci pustili do vynášení vody či zajišťování spadlé střechy. V terénu jsem zastihl i místostarostu Stejskala, který přes svou společenskou unavenost žhavil telefon, a myslím, že v ty dramatické okamžiky jeho kontakty rovněž pomohly.
Také mi doposud zní v uších vyjeknutí mé manželky, když zjistila, kdo je tím mrtvým hasičem, o kterém média informovala už od podvečera. Byl to její vrstevník ze školy. Samozřejmě i mě napadlo, proč se v té největší vichřici odklízely stromy právě ze silnice mezi Kamenickým Šenovem a Slunečnou. Ale napadlo mě také, stejně jako někoho v hydeparku, že po bitvě jsme každý generál. V ten samý smolný čtvrtek se mi ve škole poprvé stalo, že se mi někdo při laboratorních cvičeních vážně zranil a já musel volat záchranku. Vše dobře dopadlo, přesto jsem seděl chvíli v kabinetu a dumal, co všechno jsem mohl zajistit lépe, aby se to neudálo. Co vše jsem měl zdůraznit, aby studenti dělali či nedělali. A našel jsem toho spoustu. Příště to všechno můžu udělat a stejně se stane něco jiného. Prostě je to opět o tom generálství po bitvě. Jsou věci, ze kterých by se obviňovat nemělo.
Mimochodem: sanitka přijela velice rychle, nikdo neremcal, že zranění je banální, a šupem si studentku odvezli na chirurgii. Přes všechno to špatné, co se tento týden stalo, musím napsat, že jsem zase o něco klidnější. Všude kolem je dost profesionálů, kteří mi v případě problémů mohou pomoci.
Také jsem o víkendu trochu cestoval, hodně i po vedlejších cestách. Všude se dva dny po orkánu dalo projet a jen z hromad klád podél cest se dá tušit, jak to vypadalo po čtvrteční noci.
Jestli to v těch mých slovíčkách nějak zaniklo, tak chci prostě napsat: děkuji všem, co udělali kus pořádné práce!
Hláška týdne
Následující hláška mě pobavila, přestože je tak trochu kaděním do vlastního hnízda. Vlastně hned do dvou hnízd.
Kdo něco umí, dělá to. Kdo to neumí, učí to. A kdo neumí nic, ten o tom píše.
Fotka týdne
Tak tohle je radost potkat v lese. No, asi bych měl přiznat, že manželka jelena vyfotila za plotem výběhu na Slunečné. Ale i tak jsem měl radost, když mi ho v prohlížeči ukazovala.
Žebříček
Přemýšlel jsem opět nad něčím neutrálním a u toho jelena mě napadlo zvíře, které mi Českolipsko symbolizuje. Na co bych lákal zaníceného, ale amatérského zoologa, kdybych chtěl, aby se k nám na Českolipsko přijel podívat.
1. Jeřáb popelavý. Už několikrát jsem tyto ptáky pozoroval z posedu, byly týdny, kdy jsem je vídával obden - u Stráže i Jestřebí. Opravdu nádherný opeřenec.
2. Orel mořský. Tohoto dravce jsem viděl na Českolipsku jen jednou, u Novozámeckého rybníka. Ale orel je prostě orel.
3. Čáp černý. Spatřil jsem ho naposledy u Valteřic, ale viděl jsem krásné fotky ze spousty jiných míst našeho regionu. Zdaleka není tak běžný jako čáp bílý, navíc žije skrytěji.
4. Koza bezoárova. Sice není moc plachá, žije za plotem obory u Zahrádek, ale je to jediné místo v Česku, kde se s ní můžeme setkat.
5. Kamzík horský. Nádherné zvíře, na které se dá při troše štěstí narazit na spoustě míst kolem České Kamenice. Byl sice vysazen uměle a je to takový zvědavý tupeček, nicméně kdybychom chtěli pozorovat jeho skoky ve skalách jinde, museli bychom asi až do Alp či Jeseníků.
