Na gymnáziu ho krátce uvedl učitel českého a německého jazyka Miroslav Kučaba. „Je to stejně neuvěřitelná návštěva, jako kdyby do budovy školy vstoupil Karel Gott.“ Vždyť mezi učebnicové klasiky patřil i v době, kdy on maturoval. Bohužel následně se z učebnic na dlouhých dvacet let "vypařil". V roce 1968 emigroval a potom se odstěhoval do USA, kde vyučoval na univerzitě literaturu.
Po představení si vzal slovo sám autor. Odstartoval vtipem. Potkají se Němec, Francouz a Rus. Diskutují o tom, jak se dopravují do práce, na dovolenou a do zahraničí. Pointu prozrazovat nebudu. Program prokládal vtipy neustále. Na můj vkus však až příliš hovořil o sexu. Jeho otevřenost by možná nadchla studenty v pubertě. Devatenáctileté maturanty, kteří o něm možná za několik měsíců budou muset hovořit během maturitní zkoušky, však až příliš často uváděl do rozpaků. Pravdou však je, že na tuto skutečnost upozornil: "Nejdřív budu chvíli blábolit a pak se mě můžete zeptat na cokoliv, co vás zajímá o sexu."
Obdivuhodná byla jeho schopnost navázat kontakt s publikem. Ptal se studentů na jména a pak je přímo oslovoval: "Co myslíš, Vojto, jaký je rozdíl mezi životem a literaturou?"
Vojta se pokusil být pohotový: "To je stejné, jako byste se ptal na rozdíl mezi jablkem a rakem..."
Takto plynule přešel k charakteristice svého umění. "V životě vím málo o těch druhých. Literatura se musí tvářit, že ví všechno. Jak by se vám líbilo, kdybyste četli detektivku, v níž není na konci nic vyřešeno?"
Podle Lustiga používá literatura pět základních námětů: moc a manipulaci, lásku, hybris (řecky překročení pokory vůči bohům), zločin a trest. Kromě jiného argumentoval Aristotelovou Poetikou.
Na otázku, proč si myslí, že ho lidi čtou, Arnošt Lustig odpověděl, že díky autenticitě jeho díla. Ve chvílích, kdy se ponořil do vzpomínek starých více než šedesát let, byl také jeho ústní projev (stejně jako literatura) nejsilnější. Popisoval svůj vztah k bombardování Drážďan, na němž se snažil vysvětlit dobro a zlo, zločin a trest. Jako správný obchodník neopomněl přidat scénu z knihy Zasvěcení, kterou čtenářům nabízel. Není potřeba připomínat, do čeho má být hlavní hrdina zasvěcen. Samozřejmě na pozadí válečných událostí.
Na dotazy moc času nezbylo. Mimo jiné se tentokrát stal tazatelem Vojta. "Jaký máte názor na izraelsko - palestinský konflikt?" Arnošt Lustig přiznal, že není objektivní. Zcela jednoznačně se postavil na stranu Izraelců. Palestince a Araby obecně počastoval poměrně dost nevybíravými slovy.
Od šestnácti hodin pokračoval program Arnošta Lustiga besedou ve sklářském klubu restaurace Ajeto. Jel jsem svou účastí především podpořit Zuzanu Rozsypalovou, která za jeho návštěvou Českolipska stála, ale nebylo to potřeba. Sál byl narvaný k prasknutí a další lidé přicházeli i během diskuse. Scénář byl prakticky stejný. Zaznělo více vtipů a mnoho monologů známých z vysílání Českého rozhlasu. Nové pro mě byly především kapánek opilecké historky o pobytu kamaráda a kolegy Bohumila Hrabala v Americe, kdy se společně jako první Češi pokoušeli pročůrat Niagarský vodopád.
Padla také otázka, která mě zajímala už na gymnáziu: Jak se staví ke kauze Milana Kundery? Odpověď nepřekvapila. Svého ve Francii žijícího kolegu považuje za nejinteligentnějšího člověka, kterého tato země dala světu. Nevěří, že by někoho udával.
Pro nás jako Českolipany a Novoborany byla určitě zajímavá informace, že film Démanty noci natáčel režisér Němec právě pod Klíčem.
Besedy s Arnoštem Lustigem byly nedocenitelnou možností seznámit se osobně s autorem, který tak významně promluvil do naší kultury druhé poloviny dvacátého století. Dal svým posluchačům a čtenářům příležitost nahlédnout do své duše a takřka doslova i svého poklopce. Ve svých takřka třiaosmdesáti letech šířil "nákazu" vitality i neschopnosti smířit se s křivdami, které byly na jeho národě opakovaně páchány. Představil se nám zkrátka jako člověk mnoha životních zkušeností, které bychom někdy chtěli a někdy určitě nechtěli získat.