Marilyn Monroe byla mým pubertálním idolem. Znal jsem ji jen z jednoho filmu (Někdo to rád horké, samozřejmě) a ze dvou fotografií. Tu, na níž měla odhalené jedno ňadro, jsem měl dlouho schovanou pod linem na záchodě. Dnes už mám samozřejmě jiné favoritky, ale přesto mi kavárna udělala radost hned po příchodu. Božská Marilyn na mě smyslně pomrkávala ze skla, z fotografií na zdech i z jídelního a vinného lístku.
Ať již majitel podniku přišel ke svým penězům jakkoliv, rozhodně se jemu a těm, které platí, nedá upřít vkus. Dřevěné nízké stolky jsou doplněny dozelena polstrovanými židlemi. Nábytek tak barvou ladí s malbou na zdech. Skvěle řešený je strop, který zřejmě skrývá ventilaci a zároveň nese skleněné lustry. Trochu mi vadila jen ta výkladní skříň do ulice. Prostě mám rád soukromí i u kafíčka.
Tohoto nápoje je v nápojovém lístku 17 druhů. Cenově jsou trochu jinde než hospodské turky, ale po pravdě řečeno: v Horníku bych si kafe nedal. Nejlevnější presso stojí 30 korun, ale i k němu dostaneme sklenici vody, dva cukry a mlíčko. Latté stojí (pro srovnání) 65 korun.
Široká je nabídka čajů. Nic pro fajnšmekry, ale vybrat si je možno z čajů porcovaných (25 Kč) i sypaných (40 Kč). Kdo by přece jen zatoužil po pivu, nezbude mu než vypláznout 30 korun za malou Plzeň. Nealko nápoje stojí 30 korun. Nabídka je tradiční: colatrojboj a cappy.
Marilyn je jedním z mála míst v Lípě, kde lze dobře posnídat. Od 8 do 11 hodin si můžeme dát míchaná vejce (60 korun), palačinky (70 korun), slaninku (50 korun), liberecký párek (40 korun), sýrovou mísu (70 korun) ... anebo kobližku (10 korun), mandlový dort (45 korun) a horké maliny (60 korun). Tradičně slušná je nabídka vín, doutníků, salátů či míchaných nápojů (alko za 110,-, nealko za 50,- a mléčné za 40,-). Kdo chce posedět déle, může si dopřát obloženou (mísu) Marilyn za 250 korun (sýry, uzené kuřecí filety, panenka, zelenina).
Číšník, který mě obsluhoval, vystupoval jako profík. Byl přívětivý, rychlý a vlezlý tak akorát na hraně příjemnosti a nepříjemnosti. Důležité je, že se mnou komunikoval jako se zákazníkem a ne jako s někým, kdo ho ruší při čtení Blesku.
Záchody jsou samozřejmě luxusní. Sice nevím, jestli jsem byl na pánském, dámském či smíšeném, ale obklopovalo mě na něm sklo a kov (kohoutky se snaží tvářit dokonce jako zlaté). Nechyběly samozřejmě takové věci jako papír atp.
Shrnutí: Na každodenní učitelskou snídani tam sice chodit nebudu, ale významné schůzky si tam nasměruji. Nemůžu partnera urazit, přestože podnik působí trochu snobsky a kýčovitě. Škoda té výlohy.