V rámci městských slavností byly včera uděleny ocenění nazvané Poděkování starostky. Nabízíme vám seznam oceněných s odůvodněním.
1) Martin Aschenbrenner za popularizaci českolipské historie (žlutá křišťálová plastika udělovaná za kulturu)
O regionální historii se začal zajímat již během svého studia na gymnáziu, kdy jako brigádník provázel turisty na státním zámku v Zákupech a Lemberku. Svoji diplomovou práci na vysoké škole věnoval rodu Berků z Dubé. A právě tyto první badatelské zkušenosti ho přivedly k zájmu o regionální historii, kde navazuje na tradici místních historiků a archivářů, jejichž práce si velice ceníme. Poznatky, které pan magistr čerpá studiem vydaných pramenů, ale především studiem v archívech, se snaží publikovat nejen pro užší okruh odborníků, ale také pro veřejnost. Od roku 1994 publikuje každoročně v regionálním sborníku Bezděz, vydal několik menších brožur vlastním nákladem a široké veřejnosti se snaží poskytnout výsledky svých výzkumů také prostřednictvím zpravodajů jednotlivých měst a obcí. Jako pedagog pak za důležitou skupinu lidí, o níž se domnívá, že je jí třeba přístupnou formou zprostředkovat pohled do historie, považuje děti a mládež. K jeho posledním velmi významným počinům proto patří kniha Příběhy z Českolipska vydaná vloni, neboť literární zpracování příběhů o postavách našich místních dějin je určeno čtenářům všech věkových kategorií.
2) Milan Kubát (zelená plastika za oblast práce s mládeží)
Pedagogickou činnost vykonává od roku 1973 a od roku 2003 stojí v čele Střední odborné školy a Středního odborného učiliště se sídlem v ulici 28. října. Tato škola se pod vedením pana ředitele Kubáta zaměřuje na řadu aktivit, jež se promítají i do života města. Například se ujala organizace Burzy škol aneb „QUO VADIS“. K významným aktivitám školy patří i projekty Druhá šance nebo Krokem přes Most, jejichž cílem je formou rekvalifikace poskytnout mladistvým nezaměstnaným na trhu práce novou šanci. Za zmínku stojí také projekt „Nebojme se změny“, který je pro změnu zaměřen na pedagogy, neboť si klade za cíl změnu postojů učitelů k moderním formám a metodám výuky. Škola také velice aktivně spolupracuje s firmou Protool a aby zlepšila šance svých absolventů na trhu práce, uspořádala například i soutěž mladých automechaniků. Pedagogické činnosti se ale nevěnuje pouze ve škole, neboť je dlouholetým členem organizace Junák.
3) Jan Berounský (modrá křišťálová plastika za sport) - Jan Berounský se pro cenu nedostavil a bude mu pravděpodobně předána v jiném termínu.
Pan Berounský je již 18 let dobrovolným organizátorem Ligy stovkařů v České Lípě. Jedná se o dobrovolné sdružení lidí, kteří ať už rekreačně nebo závodně provozují různé sportovní aktivity. Pravidelně běhají, plavou, jezdí na kole, cvičí na hrazdě, skáčou přes švihadlo nebo třeba provozují turistiku. Pan Berounský je pak nejenom aktivním stovkařem, ale zároveň pečlivě shromažďuje a eviduje dosažené výkony všech členů této ligy. Z této výkonnostní statistiky pak vytváří a vydává čtvrtletníky, kam zařazuje i příspěvky členů ze závodů, které v průběhu sezóny absolvovali. Tento pán nezapře srdce atleta a obětavě pomáhá i při organizování různých běžeckých závodů v celé naší republice. Sám zůstává i aktivním sportovcem, ve svých 71 letech se například letos zúčastnil závodu v Čáslavi v běhu na 9 km, kde v kategorii nad 70 let obsadil druhé místo.
4) Magda Jogheeová (duhová plastika za sociální a zdravotní oblast)
Paní Jogheeová vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinářka se do povědomí čtenářů zapsala především jako autorka nádherných fejetonů ze života zaměstnané ženy a matky tří dcer. V České Lípě je však spojována především s problematikou drogově závislých lidí, neboť v roce 1997 stála spolu s psychiatrem MUDr. Hnídkem u zrodu K-centra. Bylo to v období, kdy málokdo tušil, jak tuto oblast řešit a co lze od nového projektu očekávat. Ale naopak bylo hodně těch, kteří pochybovali o smyslu nízkoprahového zařízení, které neposkytuje přímou léčbu, ale přitom potřebuje finance na provoz. Paní Jogheeová se však s vervou sobě vlastní pustila do práce a významně přispěla k vytvoření kvalifikovaného týmu pracovníků, který získal certifikát odborné způsobilosti poskytovatelů pro uživatele omamných a psychotropních látek. Jako ředitelka K-centra pak nastavila i spolupráci s dalšími institucemi a samosprávami a její zkušenosti jsou vítaným zdrojem informací v komunitním plánování. Její citlivý přístup k problematice uživatelů drog a k řešení jejich situace určitě přispívá také k částečné změně náhledu veřejnosti a samospráv na financování této služby, která nikdy nebude dostatečně doceněná, protože jejími příjemci jsou lidé pohybující se díky své závislosti na okraji společnosti.
5) Irena Hájková (červená plastika za mimořádný projev lidskosti)
Když se českolipská seniorka Irena Hájková dozvěděla, že má stavba Klokánku v Jindřichově Hradci finanční potíže, neváhala a rozhodla se, že mu věnuje milión korun z prodeje svého domu. Velkorysému daru nechtěla zprvu uvěřit ani Marie Vodičková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí. Původně paní Hájková plánovala, že peníze z prodeje použije na zcela jiné záležitosti, jenomže odchod těžce nemocného manžela její životní příběh přepsal. A tak si řekla, že když už peníze nemohou manželovi pomoci, může s nimi pomoci ještě někomu jinému. Proto tedy svůj dům prodala, Klokánku darovala milion korun a sama se pak přestěhovala do garsonky v domě s pečovatelskou službou v České Lípě. Svým darem tak přispěla k otevření Klokánku, kde byl 1. června zahájen zkušební provoz. Je to jediné zařízení svého druhu v jižních Čechách, které je připraveno poskytnout azyl třiceti dvěma dětem.
6) Martin Hrdlička (firma Hrdlička spol. s.r.o.) za rekonstrukci secesního domu v Děčínské ulici (čirá pokovená plastika za podnikatelskou oblast)
Nádherný dům s číslem popisným 361 byl v podobě letohrádku vystaven nejspíše v roce 1898 a vznikal souběžně s palácem krajského soudu. Do jeho dalšího osudu se pak promítaly dějiny a politické proměny následujících let. V roce 1940 byl konfiskován jako židovský majetek. Po roce 1945 byl opět zabaven jako majetek německý. V roce 1949 byl vznesen restituční nárok na dům po zesnulé Emílii Weisové. Podle vyhlášky ministerstva financí z roku 1952 pak byla budova přidělena místnímu národnímu výboru v České Lípě, který ji o dva roky později předal okresnímu národnímu výboru, aby zde zřídil pionýrský dům. Ten zde působil do roku 1989. Od této doby, kdy dům prošel privatizací, chátral, protože přes 30 let se do něj neinvestovalo. Celkovou rekonstrukci domu zahájila v roce 2010 až firma Hrdlička spol. s r.o., která se stala jeho novou majitelkou a rozhodla se, že ho s podporou evropských fondů obnoví do původní secesní podoby. Svůj záměr beze zbytku naplnila a na první polovinu srpna plánuje kolaudaci. Důležité pak je, že prostory firma nevyužije pouze jako zázemí pro svoji českolipskou pobočku a školící centrum, ale část reprezentativních prostor hodlá nabídnout pro konání výstav a jiných kulturních akcí.