34/2020

Verze pro tisk |

Přes všechna opatření se snad příští týden uskuteční dlouho plánovaná akce mé okenské školy – pouť od prahu budovy na horu Říp.

Přihlásilo se přes padesát dětí. Čeká je fyzicky náročný výkon, nepohodlí společného spaní, spousta poznání, vyplňování cestovního deníčku atp.

Ale píšu to hlavně proto, že budu mimo redakční systém. Naprogramoval jsem však na každý den aspoň jeden originální článek. Vyjdou dva další rozhovory s kandidáty na křeslo v Senátu a také první tři vyplněné dotazníky – od subjektů, které kandidují do krajského zastupitelstva. Nic jsem nelosoval, nejprve vyjdou ty, které dorazily první. A začneme zostra – nejrychlejší byla Dělnická strana sociální spravedlnosti se svými jednoduchými nápady, jak vše vyřešit jednou provždy.

Předvolební debata

Pokud jste neviděli Předvolební debatu na ČT24 věnovanou Libereckému kraji, pak si ji můžete pustit zde. Nejzajímavější byla asi Marie Palová, tragikomická postava z DSZ – Za práva zvířat. Není divu, že se většina populace zelené politice vysmívá, když ji pak na veřejnosti prezentují takoví exoti.

Osobně nemám rád útoky na Českou televizi, ale skutečně by mě zajímal ten objektivní výzkum, na základě kterého se tam tato paní dostala. Na úkor dalších osmi uskupení, které v Libereckém kraji také kandidují, ale do televize pozvány nebyly. Našel jsem si na webu ČT pravidla pro zvaní hostů: "Klíčem ke zvaní hostů jsou výsledky výzkumu volebního potenciálu, dále též váha kandidujících subjektů v hlavních orgánech zastupitelské demokracie, přičemž při posuzování se bere v úvahu tradice politické strany, hnutí nebo koalice, velikost členské základny ...“

Tak možná tam byla pozvána jen kvůli tradici Strany zelených, která se mezitím několikrát rozštěpila, aby se zase některé její části spojily.

Z jiného mě zaujala zřejmě hraná roztržka mezi Martinem Půtou kandidujícím za Starosty a Jitkou Volfovou kandidující za ANO. Týkala se nákupu roušek. Přišlo mi, že se snad dohodli, aby to nevypadalo, že si jdou úplně na ruku. Pořad se celkově hodně nesl kolem Covidu.

Když jsme u těch předvolebních průzkumů, docela mě překvapilo, že podle Kantaru je v Libereckém kraji ANO před Starosty. Čekal jsem to obráceně, ale ty průzkumy poslední dobou moc nevycházejí. Na třetím místě ODS, čtvrtí Piráti, pátá koalice Společně pro Liberecký kraj, šestá ČSSD, sedmá SPD ... komunisti by se nedostali.

Za mě dobrý … teda pokud se ANO se Starosty prohodí, ale myslím, že i takto by se to dalo unést… jen nevím, kdo by nám tady starostoval. Tipy bych měl, ale nejsou z ANO.

Senátní volby

Pro mě jsou daleko zajímavější senátní volby. Podle mě je jasnou jedničkou Jiří Vosecký, ale kdo by se mu měl postavit ve druhém kole? Na mou výzvu natočit se mnou podcast zatím reagovali dva kandidáti a oba si myslí, že Voseckého vyzvou oni. Podle kuloárů se Jiří Vosecký domnívá, že druhé kolo nebude potřeba.

Hodně bude záležet na volební účasti devalvované Covidem. Janu Riedlovi nahrává, že sehnal skoro dva tisíce podpisů pod svou kandidaturu. Když bude nízká volební účast, z těchto dvou tisíc by ale taková tisícovka dorazit mohla.

Mluví se o tom, jak volby Covid zkomplikuje, ale on komplikuje hlavně kampaň. Jan Riedl chystal několik koncertů, ale těžko sem pozve Michala Davida, když by na koncert mohlo jen 40 posluchačů. Proti Janu Riedlovi je fakt, že ho sice dobře zná okruh lidí, kteří se zajímají o atletiku, o politiku, nebo ti, které zastupoval v některých soudních procesech, ale pro lid sídlišť zase tak známý není.

Od začátku jako o černém koni hovořím o Vítu Vomáčkovi, ale to jsem ještě nevěděl, že do hry vstoupí Petr Skokan. Na Skokanově kampani je bohužel vidět to, že do ní nastoupil pozdě a není ochoten do ní moc investovat. Síla sociální bubliny na facebooku nestačí. Řada lidí o jeho kandidatuře ani neví a zjistí to až na volebních lístcích. A ti, co ho znají, se dělí na dvě poloviny. Jedna ho má ráda, druhá ho nesnáší.

Chotovice

Kapela Decadent Harmony natočila své první album a jala se ho pokřtít v legendární Chotovické hospodě (o ní jsme mluvili třeba s Ondrou Pourem ve včerejším podcastu). Jako postkapelu si pozvali Papír Sklo Plasty s jejich novým programem (o tom jsme zase mluvili v jiném podcastu s Jirkou Gottlieberem - zde).

Na koncert jsem vzal svého stařičkého flipa, tak uvidím, jestli natočený materiál bude publikovatelný. Předvedu ho ještě dnes, snad aspoň atmosféra na něm bude patrná.

Prozatím aspoň jejich klip:

Pohárek SČDO

V sobotu dopoledne se uskutečnil odložený Pohárek SČDO – soutěž monologů a dialogů. V Jiráskově divadle vládla ponurá atmosféra. Poprvé jsem zažil, že z jeviště se tleskalo divákům – za to, že přišli.  Čtyři.

Přitom výkony byly obdivuhodné. Nejvíce zaujaly Magdalena Jarošová a Iveta Hlubučková z Jilemnice a s Čekáním na Godota. Trochu smůlu měl Martin Markoš z Rumburka, který podstoupil riziko a vydal se do Lípy hromadnou dopravou. Na scénu šel chvíli po svém příjezdu. Předvedl stárnoucího homosexuála, pana Charlese z hry Jsme v pohodě Paula Rudnicka.

Magdalena Jarošová a Iveta Hlubučková

Jana Péčová jako Xantippa

Klára Ponížilová jako Maryša

Martin Markoš

Fotbal

Rozmýšlel jsem se mezi dvěma sobotními zápasy. Lokotkou (která nakonec vyhrála 3:1 a nadále zůstává na začátku sezóny neporažená) a Okny.

Jel jsem raději na nižší soutěž do Oken. V poločase to klidně mohlo být 4:1 pro domácí, ale bylo to jen 1:1. Aby pak céčko Doks v druhém poločase přidalo ještě dva góly. Škoda, že Okna nepotvrdila venkovní vítězství z venku.

Foto: Pavel Niedermertl

Nahoru