Kolik času by zastupitelé ušetřili, kdyby si nepletli zasedání s diskusním kroužkem? Komu na zasedání chybí hifi? Pohostinství made in Česko.
Vůbec se mi do politiky nechce, ale přece jen jsem se ukecal k tomu, abych koukl do posledního zápisu ze zastupitelstva, jestli nevyzobu nějaké perličky.
Hned úvod ukázal, jak zastupitelé s oblibou mrhají svým časem. Karel Tejnora to trefně nazval diskusním kroužkem. Tentokrát se diskutovalo o tom, jestli jednat o věcech, které nebyly původně na programu. 37 minut, aby následně 23 zastupitelů bylo pro. Ještě, že nejsou zastupitelé odměňováni od minuty a je to teda jen jejich čas, který ztrácejí.
Spor města s bývalým dopravcem VETT bude stát na poplatcích 760 000. Teď mi došlo, že jsem někde na netu zaznamenal posun v této kauze. Jdu hledat. Aha, tak to byl pět let starý článek, který aktuálně zveřejnil na facebooku Tomáš Vlček. Psala ho současná zastupitelka za ČSSD Eva Vlastníková. Papírově město po celou dobu sporu eviduje ve svém účetnictví pohledávku ve výši asi 73 milionů korun.
Pobavila mě technická Petra Skokana. Asi upozorňoval, že nejde wifi, ale v zápisu je hláška, že nejde hifi.
Už minule jsem psal, že velká diskuse se vedla o dotačním programu v oblasti cestovního ruchu. I mně se zdálo, že většina žadatelů ve skutečnosti cestovní ruch podporovat nechce. Jejich činnost je sice bohulibá, ale nějak mi nezapadá do této kolonky.
Ale podivilo mě, že na úvod Petr Novák navrhl schválit dotační program, ale při samotném hlasování se choval jinak. Diskutovalo se hodinu.
Další naprosto zbytečná diskuse nastala u bodu 12, který se týkal inventarizace zeleně na území města. Naběhl si místostarosta Juraj Raninec, který návrh předložil, ale následně navrhl hlasovat proti. Pokusil se rozumně vysvětlit situaci, ale to už to jelo. Desítky většinou zbytečných příspěvků a nakonec předpokládaný výsledek - jen dva lidi byli pro a většina se zkrátka zdržela.
Když jsem před lety začal na zasedání chodit, vadilo mi, že vše bylo předjednáno. Opozice to věděla a moc nediskutovala. Spousta věcí nebyla veřejně přístupná, a tak se často bez kontroly veřejnosti schválily věci, které by jí nevoněly. Uběhlo pár let a jsme v druhém extrému. Některé věci prodiskutovány zřejmě nejsou, když koaliční zastupitel navrhne hlasovat pro a následně je proti. A řada opozičníků více politikaří, než dělá politiku. Stále doufám, že si to časem sedne, na obou stranách je hodně nováčků. Uvidíme v září – teda pokud starostka nepotvrdí svou výhrůžku a nesvolá zastupitele o prázdninách.
Mám za sebou první prázdninovou akci – Expedici. Fakta popíšu v sérii reportáží (první díl je už tady), v poslední bude i top ten, který může být pro někoho motivační. Tady si neodpustím aspoň jeden postřeh. Vždy, když nějakou Expedici byť jen z části umístíme do Čech, zaříkávám se, že do Čech už nikdy. Naposledy jsem to říkal v Mariánské v Krušných horách, když nám paní majitelka ubytovny k snídani servírovala okoralý chleba, pomazánku ze zbytků a horkou vodu v rychlovarné konvici (v jedné nebo dvou pro celou padesátičlennou výpravu). Mezitím jsme byli na Ukrajině, kdy jsme si k snídani mohli dát neomezené množství smažených vajec, domácích sýrů apod. Chléb přivezli ráno čerstvý. Následovalo Rumunsku, v němž by Anuška neunesla, kdybychom nebyli spokojeni, a Tiby jezdil v průběhu večeře pro sýr do salaše na protějším kopci – prostě se někdo jen zatvářil, že by si přidal.
Letos – hned první ubytování v kempu Lučina. Od socialismu neopravené chatky, z části zarostlé křovím. Kemp ohraničený rozpadajícím se plotem. Sprcha za dvacku. K večeři řízek, ráno párky. Ti slušnější provozní aspoň nabídnou džem, protože ne každý se po ránu vrhá na teplou uzeninu s nejlevnější hořčicí, tady se divili. Přešli jsme hranici do Polska. Majitelka schroniska na Sozsowe se nám div neomotola kolem krku. Teplá polévka, hlavní chod, chléb. Když viděla, že některé děti nejedí maso, pustila se do pirohů. Dětem neustále vařila zdarma čaj, přestože se připravila o zisk z prodeje limonád. Její manžel mezitím drnkal na kytaru. Zkrátka pohostinnost v tom pravém slova smyslu.
Majitelé si nás chtěli i vyfotit, tolik dětí u nich asi ještě naráz nespalo:
Byla to naše sedmnáctá expedice a nůžky mezi pohostinností v Česku a třeba v Polsku se otevírají stále více. Ale samozřejmě jsou výjimky. Jednu noc jsme spali v Polance nad obcí Bukovec (nejvýchodnější obec Česka, tak možná proto). Dopředu poslali nabídku jídel, snídaně byla formou bufetu. Ubytování i v turistické kategorii nové, všude čisto. Můžu doporučit – sám jsem tomuto ubytování dokonce dal hlas ve svém osobním hodnocení.
V pátek zase mizím do světa, ale co dělat v Lípě? Jdu mrknout do programů.
Možná nejen feministky by mohla zaujmout filmová novinka natočená podle románu Thomase Hardyho. Jmenuje se Daleko od hlučícího davu. V rámci ART kina promítají v Boru (v úterý) Evangelium podle Brabence. Na zámku ve Stráži se nějak rozjeli - v pátek 17. tam zavítá Druhá tráva. Celé léto samozřejmě funguje Lesní divadlo ve Sloupu. Ve čtvrtek 23. promítají v letním kině na vodním hradě Chlapectví.