Má třetí a předposlední prázdninová cesta mě zavedla do prostoru protnutého třemi českými řekami – Berounkou, Vltavou a Sázavou. Částečně jsem pokračoval po trase české části Svatojakubské poutě, když počasí dovolilo, válel jsem se u Vltavy, jednu túru jsem si dopřál i podél Sázavy.
Má desátá etapa Svatojakubské poutě začala v pražské části Ládví a skončila pod Zbraslaví. Průchod Prahou byl nakonec příjemnější, než jsem si myslel. Ze Staroměstského náměstí jsem sešel k náplavce a pak šel po cyklostezce až do pozdního odpoledne. Pěkný asfalt, naprostá rovina, každý kilometr hospůdka. V nabídce měly piva z různých malých pivovarů. Hodně oblíbený byl například cvikovský sklář, který byl doporučován cyklistům, je totiž nízkoalkoholický.
Následující etapa, ze Zbraslavi na Karlštejn, byla daleko vyprahlejší. Nevzal jsem si láhev a říkal si, že v některé z vesnic bude určitě restaurace. Omyl. Od Radotína až na Karlštejn nic. Hospody všude z různých důvodů zavřené. Když se zeptáte místních, často se odvolávají na Babiše. EET, protikuřácký zákon atd. S nadsázkou lze napsat, že tato vláda udělala z Česka vyprahlou krajinu. Poutník, který za den zvládne něco mezi dvaceti a třiceti kilometry, to cítí nejvíce. Nemá šanci popojet autem o pár vesnic dále.
Když přijdete ke Karlštejnu po Svatojakubské cestě, ještě 400 metrů před ním je takováto divočina.
Podobné to totiž bylo i v následujících dnech. Bydlel jsem na statku, který patří herci Vydrovi. V místě jako stvořeném pro sledování zatmění měsíce, padajících hvězd a jiných jevů, protože, když jsem v noci vyšel na zápraží, neviděl jsem jediné umělé světlo. Do nejbližší vesnice to bylo tři a půl kilometru. Fungovala zde skvělá hospoda, ale krámek byl nedávno zavřen. Kdysi se v něm asi půjčovaly i knihy, a tak na krámku visí následující smutná cedule.
Do obchodu jsem musel 7,5 kilometru.
Podél Sázavy jsem si naplánoval túru, která zahrnovala cestu přívozem a Sázavským expresem. Přijdu k místu, v němž jsem čekal převozníka. Nikde nikdo, nikde žádná cedule. Pomohly sociální sítě a na druhou stranu rozvodněné řeky jsem se dostal. Když jsem se na přívoz zeptal, zněla odpověď: „Vždyť víte, jak to dneska je…“
Vlaky kolem Prahy super. Jak podél Sázavy, tak zejména podél Berounky. Vše v rámci integrovaného systému. Bohužel další etapy Svatojakubské cesty mě potáhnou na Brdy a tam už si příměstskými vlaky moc nepomůžu.
A co okurková sezóna na Českolipsku?
Na idnes vyšel článek o revitalizaci sídliště Špičák (zde). Dávám si závazek, že do podzimních deníků nafotím galerie sídliště Sever, na které se zapomíná. Před každými volbami přijdou zastupitelé s dalším projektem, jak vylepšit život lidem na Špičáku, a ze Severu se přitom stává prostor, kde přežívají jen herny, zastavárny a vietnamské obchody, které občas kvůli myším zavřou. Ani ta kavárna nepřežila, byť majitelka zkoušela nabízet i levné polévky. A ten, co slíbil uklidit Českou Lípu a s kterým se ČSSD spojila při sestavování koalice, do své ubytovny lifruje další a další cizince. Dobrá, dobrá, přímo pod domem mi udělali discgolfové hřiště, bohužel se na něm většinu času kvůli vysoké trávě nedalo hrát.
Na Českolipské drbně mě zaujala diskuse ke koupališti v Doubici (zde). Mnozí lidé jsou s letošním provozem areálu spokojeni, přesto kritika neustává. „No sedela jsem na plazi kousek od te klouzacky ... a najednou jsem mela dve blechy na noze ...“ To fakt nevím, jestli se smát. Dříve se na všem za každou cenu hledaly mouchy, dnes se hledají rovnou cizopasné blechy.