Všechna děvčata se obvykle vesele bavila v jiné části vagónu, než sedával Emanuel.
Ale on už ví, jak na ně. Před několika týdny se začal učit hře na kytaru. D, G, A7, E a už zvládal Bláznovu ukolébavku, Panenku i Buráky. Nastal čas vzít nástroj do vlaku, pročísnout vlasy a jen, co se vlak rozjede, pustit se do hraní i zpěvu. Svou budoucnost si představoval doslova hvězdně. Stojí na vysokém pódiu v úzkých pruhovaných kalhotách a pod ním šílí desítky, možná i stovky dívek.
„Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš,
zas má bílej plášť a v okně je mříž.“
Všechny dívky seděly kolem Emanuela, jeho kupé praskalo ve švech a on hrál i zpíval jako o život. Ale spokojený nebyl. Všechny dívky seděly na klínech jeho kamarádů.