Silnice naštěstí ano, a tak odbočme v Zákupech za zámkem doprava a za mostem přes řeku Svitávku pro změnu doleva.
Ve Velenicích zaparkujme u kostela a vydejme se na příjemnou dvouhodinovou procházku. Hned za zmíněnou církevní stavbou zahněme doleva ke Svitávce, která je v těchto místech překlenuta mostem. Po několika desítkách metrů odbočí cesta vpravo a povede nás proti proudu říčky. Zkraje nás pravděpodobně čeká malé dobrodružství. Na střeše kůlny povykuje pološílený pes a my jsme nuceni kolem stříšky projít. (Za krkem mírné mrazení v očekávání jeho odvážného skoku právě po této partii našeho těla.) Uklidnit nás může jen fakt, že mívá aspoň náhubek. Pak už je klídek. Cesta chvílemi přestává být cestou, ale stává se pouhou pěšinou. Putujeme nad lužním lesíkem, zarostlým olšemi a břízami, mezi nimiž poletují sýkory, strakapoudi a jiní opeřenci. Na louce opodál se pase srnčí zvěř a my vlastně vůbec nelitujeme, že sem turistická značka nepřivádí hordy turistů. Po dvou kilometrech sejdeme k dalšímu mostu a k silnici. Dáme-li se po ní, zahlédneme vpravo plot, který elegantně obejdeme a vnikneme do první z jeskyní. Ještě před lety zde bývaly sklady jedné českolipské firmy, nyní však chybí vrata, vrátný a navíc: co se dalo odnést, to někdo zákonně či nezákonně odnesl. Nemusí nás tedy trápit, že opět lezeme někam, kam bychom neměli. Jsme-li nesmělí, nebrečme, protože ta hezčí jeskyně, zvaná Pustý kostel, je po silnici o dvě stě metrů dále. Do ní je lepší vzít si baterku, protože obzvlášť děti v ní vydrží pátrat několik desítek minut. Nakonec však i ony zjistí, že ani poklad ani tajná chodba v jeskyni není.
Když půjdeme zpět do Velenic po minimálně frekventované silnici, můžeme obdivovat krásný dům, jenž nás zaujme tím, jak je téměř vrostlý do pískovcové skály. Na kraji Velenic pro změnu objevíme několik pěkně upravených roubenek.Ačkoliv jsme již ve Velenicích, nenasedejme ještě do auta, ale vydejme se kousek nad vesnici, po vozovce ve směru na Brniště. Do skály je zde vytesán tzv. Boží hrob, který uvnitř skrývá řadu reliéfů z počátku 18. století. Nejvíce překvapí, že ačkoliv je dílo na tak osamělém místě, není příliš poničeno a ke všemu se ještě našly peníze na rekonstrukci v této době prováděnou.
A teď můžeme konečně odjet.
(auto, pěšky 5 - 6 km)
 |  |
