V mimoňském muzeu se o třetí adventní neděli potkali pianista, moderátor a učitel hudby Václav Tobrman a mladičká muzikálová herečka a zpěvačka Andrea Holá, kterou lze překvapivě zastihnout i v mimoňské ZUŠ na pozici učitelky zpěvu. Milovníci pražských muzikálů ji samozřejmě mohou znát z modernějších představení Mýdlový princ nebo Trhák; na druhý zmíněný muzikál by možná nedali dopustit skalní fandové cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Kdo však Andreu nezná jako herečku, ten musel při více než hodinovém vystoupení být jejím zpěvem vpravdě okouzlen. Její vokální rozsah je odzbrojující, což ostatně předvedla v pestré paletě skladeb z české i zahraniční provenience.
Začala českými evergreeny, a to nádhernou Modlitbou od Vojty Dyka z pohádky Anděl Páně 2. Pak křehce zavzpomínala na legendu Hanku Zagorovou v sugestivní písni Černý páv. Její usměvavé historky by se poslouchaly se zaujetím, leč Václav neúprosně udeřil do kláves, aby se pokračovalo směrem k světoznámým hitům. Bobdylanovský cover Časy se mění, který oba aktéři zapěli ještě česky, byl ideálním mostem k anglicky zpívané tvorbě, která nenuceně dominovala druhé části koncertu. Václavovy klávesy měly ladný zvuk, který se se zpěvem Andrey výborně doplňoval a mohl zároveň proniknout do všech stylů. Nebyla to totiž jen jazzovitě meditativně laděná God Bless the Child od Whitney Houston, která prostě zahřála u srdce, ale toto kreativní duo se báječně odvázalo i do swingujícího rytmu písně Isn´t She Lovely, jejímž původním autorem je Stevie Wonder, jinak velmi oblíbený zpěvák samotné Andrey. Na tenhle song by se dalo i příjemně trsat! Andrea je v každém případě skutečná znalkyně americké muzikálové tvorby a zpěvačky Diany Ross, protože v Mimoni zazpívala její song Home z amerického muzikálu The Wiz. Ten bude našinci zřejmě neznámý, ale pro ni prý symbolizuje návrat domů. A tam se skutečně pak oba umělci hudebně vrátili. Ač ještě vystřihli bravurního Eltona Johna v Goodbye Yellow Brick Road a klasickou hitovku Thank you for the Music od švédské ikony Abba, závěrečný blok byl ve znamení domácích populárních skladeb jako například Jsi můj pán z kultovního muzikálu Drákula. V muzeu zavládla napjatá atmosféra, co ještě v závěru asi zazní. Na v úvodu slibované Bílé Vánoce přirozeně došlo, a zazpívali jsme si je všichni, ale ještě je předběhla pocta mistrovi, myslím tím Karla Gotta. Pozitivní skladba Jdi za štěstím už rozhodně zůstane posmrtným šlágrem, který k podobným kulturním večerům definitivně patří. Aby lehce vážné nálady před Vánoci nebylo zase tolik moc, sám Václav pak za mikrofonem překvapivě obstaral finální vtipné písňové odlehčení s názvem Řízek. Byl to vskutku překrásný hudební podvečer, který s venkovním zasněžením naladil Mimoň do příjemné atmosféry blížících se Vánoc.