Jestřebští VYPAL vydali debutové EP

Verze pro tisk |

Málo je pravověrného hard rocku v naší českolipské lokalitě, o to více pak překvapí jakýkoliv počin, který se v současné době objeví v hudebním éteru. Kvintet VYPAL, jehož domovinou je Jestřebí a okolí, byl dosud znám jako pilný organizátor rockového letního festivalu, na který se vždy podařilo „ulovit“ některou legendu naší scény, ať už to byl loni ikonický ex-frontman Vitacitu Miloš Dodo Doležal anebo letos stále aktivní a neméně temperamentní Vilém Čok. Jeho vystoupení bylo v půli letošního srpna opět pod jestřebskou hradní zříceninou skutečným zážitkem, nicméně právě letos upoutali pozornost návštěvníků i místní rockeři VYPAL,  kteří na této akci pokřtili své debutové EP s lakonickým názvem Prwotiny. Už od prvních tónů 6 skladbového CD, které má sice amatérsky zpracovaný booklet, ale usměvavé tváře hudebníků na něm rozhodně neurazí, se na posluchače vyvalí přesýpavé kytarové riffy ve stylu starého hard rocku z přelomu 70.a 80. let. Tehdy se v Evropě začala tvořit scéna, ke které se i po tolika letech vrací nemnoho dnešních tuzemských skupin. Zjednodušený rytmus skladby To dám, která je takovou hymnou za oslavu hudební produkce vůbec se překvapivě opakuje i v druhé písni, výmluvně nazvané Pivo. Zpěvačku Lenku občas vystřídá huhlající zpěv kytaristů, který se v závěru přelije až do lehce blackového řevu, možná proto, aby přítomné zvedl ze židle, aby rozproudil zdánlivou pivní letargii. Díky tomuto střídání vokálů song docel utkví v paměti a přebije i ten lehce monotónní rytmus obou kytar.

Naštěstí však přichází třetí píseň Anděl, která má zcela jiný ráz. Hned od začátku je totiž slyšet sólová kytara Leoše Kirka, která vytváří líbivou harmonii.  Ač je pomalejšího rázu, má nádherný melodický úvod, kde se Lenčin zpěv decentně snoubí s oběma kytarami, později se přidá i doprovodný zpěv. Příjemně vytažená sólová kytara opravdu překvapí. Následující Karty s ďáblem nabízejí opět stařičký hard rock, který ale šlape a bicmen se v refrénu docela činí. I Lenka střídá vokální polohy vcelku vyrovnaně, nebojí se jít do hloubky, ale i pak zvednout výšky. Kapela nabere dech v závěrečných dvou kouscích. Před pátou písní Pastýř je totiž vkusně vsunuto výmluvné antipolitické intro, které si nebere servítky s našimi politickými představiteli, samotná skladba pak pokračuje v ostře ironickém duchu. Šlapavý big beat koření opět kombinace Lenčina zpěvu a ostatních kytaristů. Že by předvolební metafora? Myslím, že by kapele slušelo vystoupit na rockovému anti-meetingu politické strany. Závěrečný Krokodýl se nese ve středním až pomalejším tempu, které rozčísnou Kirkova sóla. A opět lehký anti-politický závan v textech.

Škoda, že kapela nerozvine potenciál dále. Krokodýl skončí a já bych čekal pokračování.  Skupina by mohla přidat ještě třeba jednu pomalejší skladbu a pořádný vypalovák. Co však Vypalu nelze upřít, je tah na branku. Zvukově jsou semknutí a sehranost je na mnohem vyšší úrovni než na nultém demu Zanikliny, o kterém se zevrubně referuje na bandzone.cz. Od prvních písniček se VYPAL bezpochyby hodně posunuli dopředu. Kapela má ambice jít do nových skladeb s vervou, protože právě na zmíněném kapelním profilu již uveřejnila hned dvě alba na následující roky (2022 – Druhotiny, 2023 – Nowotiny), a tak se našinec může těšit na další porci poctivého hard rocku. Doufejme, že variabilita písní bude pestřejší než na debutu, který si ale zde rozhodně zaslouží pochvalu vůbec za to, že vznikl.

Nejbližší live akce, kde Vypal mají v září vystoupit, je pokračování tradičního festivalu Rozára. Skupinu v současné době tvoří: Jaroslav Staněk – kytara, doprovodný zpěv, Kirk Leo – sólová kytara, Lenka Štekrová – zpěv, Wosmyk – bicí, doprovodný zpěv, Skolak – basová kytara, doprovodný zpěv.

alt
alt
alt
Nahoru