Kapela Papír sklo plasty je jednou ze stálic českolipské hudební scény. Jak dnes vidí kapelu po 13 letech existence kytarista a v posledních letech i vůdčí osoba kapely, vystudovaný advokát a doktor práv Lukáš Hajžin?
Původně gymnaziální skupina, která, až na mnohonásobné personální změny na postu bubeníka, spolu vydržela hrát a tvořit již třináct let. Po dvou letech činnosti vydali své garážové debutové album PSP, o sedm let později přidali druhé s názvem Papírový muž. To již vzniklo v profesionálnějších podmínkách a vyšlo v nákladu 500 ks u HomHome Records. O kapele se mluví a je zvána na přespolní štace pro svou energickou show a hudební nadhled, který je však pevně ukotven v rockových postupech.
V lednu na koncertu oslavíte třináct let existence. Baví vás to ještě? A nemáte ponorku?
Znovu dáme hned v úvodu šanci spatřit světlo světa naší oblíbené zásadě, že “kapela je pro nás především vzájemné přátelství!” Z tohoto důvodu u nás i přes poměrně stabilní a neměnnou sestavu kapely od roku 2005 ponorka v žádném případě nehrozí (Jiří Gottlieber, Aleš Prokopec, Petr Hejda, Lukáš Hajžin a stálý host Ondřej Homola). Jedinou výjimkou je snad v tomto směru pozice bubeníka, kterou nyní více než dva roky zdatně zastává mladá krev kapely, konzervatorista Tonda Kropáček. Těch bubeníků se nám za naší existence vystřídalo snad už sedm nebo osm. Důvody neznáme, ani je nehledáme, protože s každým z nich jsme zůstali v přátelském vztahu. Času na zkoušení a hraní už není tolik, jak za studentských let, ale o to víc se těšíme na každou zkoušku a koncert, jako právě nyní na ten narozeninový koncert v klubu Progres v České Lípě, na který všechny čtenáře zveme. Bude to super a věříme, že snad bude po dlouhé době v Progresu zase plno! Prozradíme, že tolik nových písní jsme snad ještě nikdy na jednom koncertu nezahráli. To však samozřejmě neznamená, že nezazní písně, které naši příznivci tak dobře znají. (smích)
Na posledním albu jste nabídli poměrně široké spektrum stylů, od ryzího undergroundu přes pop až k jakémusi disco-rocku. Jaké bude to nově chystané album?
Je pravdou, že album Papírový muž mělo širší stylový záběr. Písně, které se na něm objevují, vznikaly v průběhu několika let a bez záměru, aby tvořily koncepční album v určitém přesně vymezeném stylu. Jsou tam, protože se nám líbí. Pro rok 2014 jsme si dali jasný cíl, a to méně koncertovat, složit a nazkoušet hudební materiál na nové album, které má zatím pracovní název “Papírovým ženám”. Každopádně se bude jednat o album koncepčnější, zvukově a stylově kompaktnější. O tom jsme přesvědčeni už dnes, ačkoliv nás jeho natáčení čeká někdy v první polovině roku 2015, a to podobnou cestou a se stejnými lidmi, kteří se podíleli na albu Papírový muž. Sladit termín natáčení s celou kapelou, zvukovým technikem Ondrou Skoumalem a producentem Šimonem Jelínkem je však téměř nadlidský úkol. Přípravy alba byly dlouhé a náročné, ale snad ještě můžeme prozradit, že je naším velkým snem, abychom nové album vydali na vinylu. Věříme, že se nám to povede a že se ty obrovské finanční prostředky na vinyl odhodláme vynaložit! Celá kapela miluje poslouchat hudbu z vinylů a snad se najde i dost našich fanoušků, kteří by si nás také rádi poslechli z tohoto geniálního hudebního nosiče.
Jste kapela třicátníků, jak se to podepisuje na chodu kapely? Je 'zrání' znát i na vaší tvorbě?
Myslím, že rozhodně ano. Náš dlouho používaný slogan, že naší hudbou bychom chtěli vykouzlit úsměvy na tvářích našich posluchačů, stále platí, ale už k tomu, zvláště při psaní textů, používáme jiné prostředky. Cítíme, že studentská léta jsou už za námi a s dospělým životem přichází velká životní rozhodnutí, povinnosti, radosti. Je to znát především v textech našich nových písní. Nebyli bychom však Papír sklo plasty, kdybychom se to nesnažili podat humornou a odlehčenou formou. To nám snad zůstane navždy. Třicáté i následující narozeniny už značná část členů kapely oslavila. Ze svého věku si však stále děláme legraci, což je ten nejlepší důkaz, že jsme a cítíme se stále mladí, ačkoliv možná trochu jinak, než když nám bylo dvacet. Na chodu kapely se to, myslím, projevuje především podstatně zvýšeným časem, který tráví určitá její část diskusí a přemýšlením nad jídlem a jeho přípravou. (smích)
Co považujete za největší úspěchy kapely?
Že spolu v lednu 2015 oslavíme třinácté narozeniny. Co jsme spolu zažili a že spousta našich příznivců se stala našimi přáteli a naopak, naši přátelé příznivci kapely Papír sklo plasty. Je krásné slyšet přání, abychom na dalším koncertu zahráli píseň, kterou jsme z repertoáru vyřadili v roce 2006. Pamatuji si, jak jsme intenzivně a s pocitem radosti a úspěchu prožívali oslavu pátých narozenin, na kterých jsem zavolal policii na obsluhu restaurace pro naúčtování nepřiměřeného množství nápojů. Tenkrát by nás nenapadlo, že budeme jednou na prahu narozenin s dvojcifernými číslem. Za úspěch a zároveň i naši velkou radost v posledních letech považujeme opakované pozvání na festival do rumunského Banátu, organizovaný českolipskými nadšenci pro sport a kulturu – Štěpánem Slaným a Honzou Dubnem. Pravidelně nás na něm doprovází a užívá si ho s námi parta úžasných lidí, kteří z této akce vždy udělají jeden z nejlepším kulturních a cestovatelských zážitků léta.
Jste asi jediná kapela, která vystoupila na všech ročnících festivalu. Co vás na Banátu tolik zaujalo a proč myslíte, že vás pořadatelé stále zvou? Vystoupíte tam i letos?
S ohledem na jména účinkujících na tomto festivalu, jako jsou Divokej Bill, Wohnout, WWW, Mňága a Žďorp, to zní neuvěřitelně, ale asi je to skutečně pravda. Festival Banát má své zázemí především v České Lípě a my jsme českolipská kapela, takže to je do jisté míry logické. Ročník 2014 byl pro nás výjimečný naší novou hudební zkušeností, kdy jsme si mimo živého hraní připravili na druhý den festivalu “Papír sklo plasty DJ set” našich oblíbených tanečních hitů od let šedesátých po současnou hudbu. Tato zkušenost pro nás byla naprosto nová. Nicméně dav tančících návštěvníků festivalu byl pro nás jasným důkazem o správném výběru hudby a vytvoření skvělé noční festivalové nálady. Naprostým překvapením se pro nás stal předseda Strany zelených Ondřej Liška, který se v jednu chvíli objevil s námi na DJském pódiu a užíval si festival jako my.
Kde berete inspiraci pro svou tvorbu a jaké současné kapely vás oslovují?
V tomto ohledu se asi znovu budeme opakovat, když řekneme, že navždy pro nás zůstanou nedotknutelnými kapelami The Beatles, The Plastic People of the Universe nebo Frank Zappa. Naštěstí máme v kapele Jiřího Gottliebera a Tondu Kropáčka, kteří se snaží (a často i úspěšně) těm ostatním ukázat, že hudební tvorba neskončila v roce 1979. Na jménech současných českých interpretů jako Mucha, Květy nebo Midi Lidi se určitě shodne celá kapela (až na proti “brněnské alternativě” vyhraněného hosta Ondřeje Homolu). Ze současných světových interpretů si raději netroufnu jmenovat, abychom další dvě zkoušky nestrávili diskusí nad správným výběrem jmen. A inspiraci? Tu, myslím, bereme ve svém každodenním životě. Mám-li být vážnější, tak myslím, že osobnost Václava Havla nás inspiruje v našem pohledu na svět kolem nás. Jeho život a postoje byly neodmyslitelně spjaty s našimi velkými vzory, kapelou The Plastic People of the Universe. Z respektu a pocty k těmto lidem jsme se v roce 2013 rozhodli udělat revival této kapely, jehož složení je v podstatě totožné s kapelou Papír sklo plasty.
Proměnili se za léta fungování skupiny nějak i její fanoušci? Nebo na vás chodí stále titíž?
Myslím, že určitě ano. Ale i v současnosti na koncertech vidíme, že spousta našich příznivců jsou fanoušky už od doby, kdy jsme byli ještě studenti českolipského gymnázia. Později se k nim přidali i o něco mladší generace. Důkazem o tom může být, pro zbytek kapely trochu úsměvná, ale zároveň i potěšující historka našeho kamaráda, výborného muzikanta a současného studenta českolipského gymnázia David Tichého. Ten nedávno našeho zpěváka a frontmana Jiřího Gottliebera označil za výraznou českolipskou hudební osobnost i pro současné studenty zdejšího gymnázia. Do jisté míry ale považujeme naši kapelu za trochu komunitní záležitost. Naším cílem nikdy nebylo oslovit velké množství lidí. Ovšem kdyby se to stalo, tak bychom se samozřejmě nebránili. (smích) Dá se říct, že naši příznivci do jisté míry rostou a jdou svými životy spolu s námi, stali se součástí našeho života a my zase součástí těch jejich.
Narozeniny Papír sklo plasty, 17. 1., 19:00, klub Progres, vstupné dobrovolné