Michaela Fukačová: Hudebník musí vyčarovat nejkrásnější kouzlo

Verze pro tisk |

Jedním z vrcholů letošních festivalových narozeninových oslav bude zahajovací koncert věnovaný Libereckému kraji, ten se uskuteční již popáté v řadě, a to tuto sobotu 11. září od 19 hodin v Divadle F. x. Šaldy v Liberci. Jeho lákadlem je nejen festivalový debut dalšího z významných českých symfonických orchestrů, ale také představení jedné z výrazných českých umělkyň, která dosáhla nebývalého renomé po celém světě. Michaela Fukačová je ceněnou violoncellistkou, jež se představila snad na všech prestižních scénách světa, přesto jak se říkává „doma není nikdo prorokem“, a proto se o této výjimečné osobnosti, jež přesídlila před lety do Dánska, u nás stále mluví spíše jen v odborných kruzích. Ke splacení tohoto dluhu se festival rozhodl alespoň trochou přispět svým narozeninovým pozváním na narozeninové dvořákovské gala… Pár posledních kusů vstupenek na tento výjiemčný koncert je ještě v prodeji.

Představíte se na mimořádném galakoncertu, který je stěžejním v oslavách 20. výročí našeho festivalu, jež jsme mimo jiné snoubili i s výročím dvořákovským. Naši návštěvníci se tedy mohou těšit na Vaši interpretaci Dvořákova Violoncellového koncertu h moll. Nasnadě je tedy poněkud otřepaná otázka, jaké místo ve Vašem repertoáru i srdci zaujímá právě toto ikonické dílo?

Jistě nepřekvapím, když odpovím, že naprosto klíčové místo. Nejen cellový koncert, ale Dvořáková hudba vůbec. Nezapomenu na první setkání s ní, bylo to v už mateřské školce, kde nám pouštěli Dvořákův klavírní valčík A dur k našemu „tanečkování“. Tolik krásy a kouzla! Zůstala jsem místo tančení stát jako očarovaná – a zůstávám dodnes. Možná dokonce lety ještě víc, krásy života dojímají člověka věkem stále intenzivněji, alespoň já tak to vnímám. V Dvořákovi je nadčasová krása, která oslovuje posluchače velmi hluboce i bez znalosti jakéhokoliv kontextu tak jako kdysi moji dětskou duši. Jeho hudba je čistá, prostá jakékoliv pretence, okázalého efektu, jde přímo od pramene inspirace… Dvořákova pokora k životu, ke kráse, nebo jeho slovy k Bohu dýchá každou frází a já jeho hudbu vnímám jako živoucí modlitbu.

Pocházíte z Brna, ve svých vzpomínkách, tedy alespoň těch zachycených v rozhovorech, se ráda vracíte na moravský venkov, kde jstevyrůstala, přesto Vás osud zavál až na dánský ostrov Fyn spjatý s dánskými velikány Carlem Nielsenem, Hansem Christianem Andersenem či Vám drahým spisovatelem Johannesem Ankerem Larsenem, kde žijete už více než tři desítky let. S láskou hovoříte o svém dánskémdomově a rodině, přesto, nestýská se Vám s postupem času více po moravské vřelé domovině?

To víte, že moje moravské kořeny ve mně silně žijí dál a lehce mě při každé příležitosti dojmou. Stačí cesta do rodné vísky a už tečou proudy slz. :) Ale i jakékoliv jiné setkání, které rezonuje se vzpomínkami z dětství, s moravskými tradicemi. A legrační je, jak mě často nejvíc dojme nějaký náhodný „binec“, nějaký kus „zarostlého chodníčku“, neupravené zákoutí, zchátralé stavení, zkrátka něco, co tu v Dánsku jen tak nevidím. Samozřejmě se stále cítím jako Češka tím vším, co mě s češstvím navždynerozlučně spojuje. A někdy uvažují,jestli se na stará kolena vrátit do vlasti a uzavřít tak svoji cestu jako správné hozený bumerang. Ale obávám se, žeby můj stesk po nynějším dánskémmdomově a hlavně po moři byl příliš silný. Dvakrát se mi traumatem přesazování procházet nechce. Vaše mezinárodní zkušenosti, rozhled, úspěchy a renomé jsou vícenež úctyhodné. Začněme však osudovým paradoxem, kdy se violoncelloa hudba staly vlastně jakousi Vaší záchranou poté, co Vám v důsledku normalizačních ústrk bylo znemožněno studovat na střední škole. Čím byste byla, kdybyste se nevěnovala hudbě? Zvítězila by přeci jen rodinná hudební tradice, nebo by se Vaše kroky ubíraly jiným směrem? Je to docela dobře možné. Přestože jsem s hudbou v nejbližším kontaktu už od dětství, vůbec nevylučuji, že bych po gymnáziu bývala šla na nějaké to „rozumné“ studium. :) Nakonec i můj syn, který měl evidentní hudební talent, zvolil ve fi nále studiumfyziky a matematiky (Zrovna to by ovšem nebyl býval můj případ!). Ono rozhodnout se vědomě v tak útlém mládí čemu naplno věnovat svéživotní síly není vůbec lehké. Navíc pokud jste celkem šikovní ve více oblastech. Znám jen málo jedinců, co měli od maličká naprosto jasno bez jakékoliv indoktrinace okolím a šli vědomě za svým cílem. To je potom samozřejmě cítit v jejich nádherném, někdy až bláznivém zaujetí a neutuchající vášní. Je to fascinující a moc to obdivuji, můj případ to není. Já se cítím tak nějak multifunkčně a vícevrstevně. Na něco je to dobře, na něco asi méně. Stále mám chuť dělat ještě i úplně jiné věci než hrát na cello, tolik mě toho oslovuje a baví, ale nakonec to většinou dopadne tak, jako když víte, že máte uklidit celý dům. Nevíte, kde začít, a tak si raději uděláte kafe a otevřete nějakou prima knihu… :)

Co Vás osobně z Vašich úspěchů nejvíce těší? Jsou to konkrétní úspěchy soutěžní, nahrávací nebo koncertní, anebo vůbec možnost zasvětit svůj profesní život hudbě a jejímu předávání posluchačům a novým generacím hudebníků?

Já takhle vlastně nepřemýšlím. Mám prostě hudbu ráda, vlastně ani to není úplná pravda. Jsem s ní zajedno, cítím ji v sobě jako samu sebe. Po těch všech letech soužití už v tom není o moc víc či míň, je to zkrátka moje nerozlučná živoucí součást. Úspěchy? Co s nimi? Kdo je hodnotí a jak? Nahrávky, některé, mám ráda, ale většinu bych nejraději vymazala z éteru. :) A soutěže, to byla ještě moje doba ledová. :) Nejvíc mě vždy těšilo a naplňovalo, když jsem dokázala něco ze sebe předat tak, že se to druhých dotklo v té naší společné tajemné hloubce, pod povrchem zdánlivé rozdílnosti. V případě koncertování je to magie okamžiku, kterým se nás hudba tak výjimečně citové dotýká. V učení mě pak nesmírně těší, když se daří nejen něco povrchově zkorigovat, ale opravdu otevřít novou dimenzi slyšení a vyjádření se a objevit a uvědomit si ten obrovský rozdíl mezi poloslepým hledáním a vědomým tvůrčím nacházením. Občas se tento zázrak uděje jako záblesk náhlého osvícení, a to je pak nesmírná radost na všech stranách.

Pokračování rozhovoru najdete ve festivalovém magazínu nebo aktuálním vydání festivalových novin. Více informací o koncertu a možnost rezervovat si svá místa najdete na www.lipamusica.cz. Příští týden festival pokračuje premiérou v Lomnici nad Popelkou, kde se představí úspěšné Smetanovo trio. Vstupenky na tento koncert je možné zakoupit zde.

alt
Nahoru