Milovník lam Radek Vaněk vrátil Štafetu do centra Českolipska. Jarka Hylebranta můžete vidět v divadle i ve filmu. Co chystá po Dekameronu a 7 dnech hříchu?
Dělali jsme spolu rozhovor poměrně nedávno (září 2012 - zde), tak se na něj pokusím navázat. Tehdy jsme se bavili především o představení Dekameron. Já jsem si od něho docela sliboval, ale pak jsem byl zklamán. Co ostatní diváci? Jaké máte ohlasy?
Především díky za předání štafety od pana Radka Vaňka, kterého si nesmírně vážím a obdivuji jeho farmu.
Ale k Dekameronu. Je to představení, na kterém jsme se hodně nadřeli. Víte, je to všechno dlouhá cesta a jak řekl Ondřej Vetchý: „Budeme se snažit, aby se na té cestě nestala chyba.“ A s touto větou, je to ve všem, na čem pracuje více lidí a tvoří se to třeba dva roky. Já jsem na Dekameron hrdý a jsem moc rád, že na něm pracuji s lidmi, které mám rád.
Mrzí mě, že jsme Vás zklamali, ale to se může přihodit. Rozhodně jsme Vás nechtěli zklamat a dělali jsme vše proto, aby se tak nestalo. Když spolu půjdeme třeba na výstavu, tak vy můžete být absolutně nadšený a já hrozně zklamaný. To je umění. Je to diskuze o emocích.
Přiznám se, že zatím jsme nikde nemuseli vracet vstupné, ani se omlouvat pořadatelům a že by nám lidé nezatleskali nebo by odcházeli, to se také nestalo. Ale jsem si vědom toho, že inscenace není pro každého a že bude lidi rozdělovat. Je vyprávěná poměrně složitějším způsobem a vyžaduje velkou pozornost diváka.
Zatím jsme hráli dvakrát pro studenty středních škol, což je pro představu tak osm set hodně kritických mladých lidí a ti to též zvládli skvěle. Dokonce nás různě kontaktují a probírají to s námi. Ta zpětná vazba díky dnešní době je fantastická. Pamatuji si na nedávný Mělník, kde jsme měli vyprodáno a bylo to nejlepší publikum za celou dobu, co se studentským představením věnujeme.
Od lidí, kteří jsou pro mě důležití a v divadle jsou profíci, jsem měl nadšené ohlasy, ale s připomínkami, že se to nebude líbit všem. Samozřejmě mají pravdu. Investoři z premiéry odcházeli spokojení, takže u mě, jako producenta, bez problémů.
Foto: Vít Černý
Kolik představení se už uskutečnilo?
Zrovna včera jsme v Městském divadle Broumov měli šestou reprízu. Jinak už máme obsazený plán do března příští roku, ale vzhledem k tomu, že jsme všichni hodně vytížení i při jiných aktivitách, tak si na Dekameron dáváme tak dvě představení za měsíc. Říkáme tomu „pro radost“. Jinak to nejde. Rozhodně jsme ale nadšení, jak dobře se to představení prodává. Věřím, že ho budeme hrát i v roce 2015.
Udělali jste ve scénáři, dramaturgii nějaké změny?
Teď jsme v období, kdy jsme po několika reprízách zhodnotili situaci a o prázdninách budeme ještě pracovat na verzi číslo dvě, která se bude hrát od září. Jedná se o spíše doladění ze zkušeností s diváky. Takové dobroušení do krásného lesku. Už se to všechno usadilo. Divadlo má výhodu, že se na něm dá pracovat pořád. Film se jednou zafixuje a je hotový.
Nejen já, ale i kritika poměrně hodně zdrbala další projekt, u kterého jste se však mihl jen jako herec. Myslím film 7 dní hříchu. Na druhou stranu to pro vás musela být velká zkušenost. Už jste ji zhodnotil?
Přiznám se, že se pořád nějak nedokážu postavit ke slovu kritika. Já nemám sebevědomí na to, abych dokázal někoho „kritizovat“ už jen z podstaty toho slova. Mně se vždycky před očima objeví to, jak moc času, energie, třeba i talentu do svého projektu daný člověk investoval a když se mi to nelíbí, tak mi ho začne být líto a už jsem mimo. Respektuji profesionální kritiky a troufnu si říci, že už za roky, co v téhle branži působím, má rozhled jakým lidem mohu věřit a na čích názorech mi má záležet. Je dobré se vždy dívat kolem sebe a udělat si názor i na kritiky.
Kritiku na film 7 dní hříchů respektuji, ale nejsem z ní otráven. Mně ten film přinesl přesně to, co jsem si přál: setkání s těmi nejlepšími kolegy, které se z většiny proměnilo v přátelství, neocenitelné zkušenosti a další práci. Takže já s hrdostí nesu naši vlajku na barikády a křičím, že jsem ten ze 7 dní hříchů a jsem na to pyšný. Udělali jsme velký biják, který je nadprůměrný a svědčí o tom i tři nominace na České lvy a tři proměněné ceny Igric, což jsou prestižní slovenské ceny.
Víte, když Vám napíše režisér Fedor Bondarchuk, který byl za svůj film Devátá rota nominovaný na Oscara, že jste natočili skvělý film, tak Vás toho už moc ostatního nezajímá. A to při vší pokoře.
Snažím se zkušenost využít na maximum a myslím, že tento rok se posunu zase o kus dál. Tedy, díky moc za tento film, protože mi opravdu změnil život.
Jarek jako Jurgen Schreier foto: www film7dnihrichu.cz
Minule byla mottem našeho rozhovoru hláška, že máte za sebou miliardu neúspěchů a jen čtyři úspěchy, máte pocit, že se skóre od té doby vylepšilo?
Mám ten pocit a díky moc za optání. Rozhodně mám letošní rok větší štěstí na fajn ženské, než loni :o). A to je nejdůležitější. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale stejně se to všechno točí kolem holek.
Když jsme náš současný rozhovor chystali, byl jste velmi zaneprázdněn. Prý budete mít zase hlavní roli v celovečerním filmu, tentokrát režiséra Jiřího Diviše. Můžete o projektu prozradit více?
Jsem neskutečně šťastný a moc si vážím toho, že mám co dělat. Nejsem zvyklý se nudit. Pan režisér Diviš mě oslovil opravdu před nedávnem a to s nabídkou, která mě strašně vystrašila. Jedná se o hodně komplikovanou postavu, která není psychicky ani morálně v pořádku, a je součástí bezvadně napsaného thrilleru. Ale hlavní záporná role s tak výtečným obsazením se zkrátka neodmítá. Anthony Perkins prý taky přemýšlel na rolí v Psychu u Alfreda Hitchcocka a nakonec je to fenomenální záporák. To mě tedy čeká tento podzim. Na jaro příští roku mám v plánu zatím to nejlepší, co jsem kdy četl: hlavní role horolezce v opravdu strhujícím válečném dramatu. Když jsem dočetl scénář, tak vytryskly slzy a já hned volal producentovi, že nemohu popadnout dech a bulím jako malý kluk. Takže léto budu trávit v přípravném horolezeckém kurzu. A do toho všeho se rýsuje ještě práce pro televizi.