Právě jste objevili můj nový seriál, který by měl představovat zajímavé Českolipany, Novoborany, Šenovany... Právo prvního dílu dostal Michal Šandor, čerstvý maturant z obchodní akademie, jehož snem je stát se sportovním komentátorem. Zajímá vás, komu předal štafetu? Tak klikněte!
Stále jsem přemýšlel nad novým cyklem. A také jsem si po volbách chtěl odpočinout od frází, které celé jaro padaly z politiků. Vzpomněl jsem si na větu, kterou jsem pronesl v rozhovoru: každý člověk je nějak zajímavý. Michal Šandor v dnešním rozhovoru hovoří o svém snu, já si ho asi před měsícem začal tvořit také. Chtěl bych vám představit co nejvíce lidí z našeho města (i městeček a vsí v okolí). Pravidlo je jen jedno: zpovídaný na závěr doporučí někoho zajímavého, kdo by se měl na i-novinách objevit po něm. Věřím, že tak vznikne zajímavá koláž složená z našich sousedů.
Na tvorbu seriálu se opravdu těším. I na to napětí před štafetovou otázkou. Překvapilo mě hned dnešní předání štafetového kolíku.
Když jsem od tebe četl první článek, myslel jsem si, že jsi starší. Pak koukám a on devatenáctiletý kluk? Jak ses mohl takhle rychle vypsat?
Vždycky bylo mým snem stát se sportovním redaktorem, potažmo komentátorem. Jednou jsem si na webu Českolipského deníku založil svůj novinářský blog, kam jsem psal články. Jen tak pro radost, čistě pro sebe. Psal jsem o fotbalových dorostencích českolipské Lokomotivy a Arsenalu. Poté jsem tyto články ukázal dvěma hráčům, konkrétně Štěpánu Matysovi z Lokomotivy a Martinu Bahníkovi z Arsenalu. Ti je pak ukázali také svým vedoucím a já následně dostal nabídku, jestli bych nechtěl psát pro jejich oficiální webové stránky. Samozřejmě jsem tuto nabídku nemohl odmítnout. Vzápětí jsem začal psát také o chlapech a už dlouhodobě píšu i o hokeji, na čemž má velkou zásluhu pan Hau, který mě seznámil s šéfredaktorem Radkem Barkmanem. Tímto bych chtěl všem moc poděkovat, že mi splnili můj životní sen.
Počkej! To ještě není konec snu. Předpokládám, že chceš, aby tvá kariéra stoupala.
Doufám, že se dostanu dál. Před rokem jsem začal komentovat živě fotbalové a hokejové zápasy na webu onlajny.cz, což pro mě také hodně znamenalo. Na letošním MS ve fotbale jsem začal namlouvat komentáře do rádia HEY, takže další velký pokrok. Nebudu lhát, pokračováním mého snu je dostat se do televize. Dva Českolipané už to dokázali, a to Pavel Čapek a Karel Diviš, tak proč by tam nemohl být třetí, že?
Odmaturoval jsi, takže teď asi objíždíš vysoké školy. Můžeš čtenářům přiznat, na které to vypadá nejnadějněji?
Podal jsem si přihlášku na pět vysokých škol, z toho na dvě berou bez přijímaček. A to na Pedagogickou fakultu do Liberce na obor čeština – němčina, také na filologii, kde se vyučuje český jazyk a literatura. Dále jsem to zkoušel na UK, na Fakultě žurnalistiky, kde mi postup do druhého kola přijímacího řízení utekl o pár bodů. Přijímačky jsem dělal také na další obor na Pedagogické fakultě v Liberci, a to na obor čeština - angličtina. A poslední testy mě čekaly na liberecké Hospodářské fakultě, obor podniková ekonomika, kde jsem přijímačky udělal, takže asi tam bych to viděl nejreálněji.
A komentování by sis nechal jako koníček anebo je ještě nějaký záložní plán?
Do dalších pěti let mám za cíl vystudovat vysokou školu a během těch pěti let budu mít komentování jako svého koníčka, jak tomu bylo dodnes. Po absolvování vysoké školy bych se chtěl komentováním už naplno živit, takže snad by mě vzali do té televize nebo alespoň někam do rádia. V podstatě už dva roky jsem nedělal nic jiného, než se věnoval škole a novinařině. Popravdě řečeno, obě dvě záležitosti zabraly hodně času, takže volna jsem měl opravdu málo. Obzvlášť ve čtvrtém ročníku, kdy vrcholily přípravy na maturitu, kterou jsem také v pohodě zvládl.
A děláš nějaký sport i aktivně?
Když jsem byl malý, zkoušel jsem hrát závodně fotbal, za ještě tehdejší FK Česká Lípa. Poté jsem ještě zkoušel florbal za Líné vši. Více mě lákala ta novinářská příchuť. Sice tehdy jsem ještě aktivně nepsal a nekomentoval, ale připravoval jsem se na to jinak. A sice sledováním zápasů a sbíráním některých výrazů nebo frází z řad špičkových komentátorů, což mi hodně pomohlo.
Možná proto ses mi zdál dospělejší, neboť jsem tam ty fráze nacházel. Ale trefně použité, to není kritika. Máš třeba v textech něco, o čem si myslíš, že je to originální?
Určitě by se tam něco našlo, ale teď narychlo si nevzpomenu, co originálního jsem vymyslel. Teď jsem si vzpomněl, jednou jsem nazval českolipský fotbalový stadion v nadsázce Emirates Stadium, neboť českolipský tým je Arsenal.
A kterého špičkového komentátora považuješ za nejlepšího? A proč?
Za nejlepší komentátory považuji Roberta Zárubu a Jaromíra Bosáka. Oba dva se velice dobře poslouchají a je vidět, že tomu sportu opravdu rozumějí. Odjakživa byli oni dva mými vzory a mají také hodně dobré hlášky. Doufám, že budou na televizních obrazovkách ještě dlouho. Možná, že jednou budeme kolegové. To bych si přál.
On se ten rozhovor teď dost hodí, protože probíhá mistrovství světa v kopané. Co mu říkáš? Jak se ti komentuje?
Je to pro mě další dobrá zkušenost. Komentoval jsem hned úvodní zápas JAR - Mexiko a také Chile - Honduras. Zatím přineslo jedno překvapení, když Švýcaři porazili Španělsko, zatím všechno jde podle papírových předpokladů. Mně osobně se komentuje moc dobře, navíc když namlouvám reportáže do rádia, což mi ještě více zpestřuje celé komentování. V podstatě u jednoho zápasu, teď nemyslím přímo MS ve fotbale, ale obecně, strávím tak čtyři hodiny, neboť dvě hodiny věnuju přípravě na jeden zápas a pak dvě hodiny komentuju, takže časové opravdu náročné.
A co to šílené bzučení? Já zápasy raději sleduju na netu, u televize mám po dvaceti minutách dost.
Ano, vuvuzely jsou hodně probíraným tématem a ještě určitě budou. Někdy si coby komentátor připadám jako uprostřed včelího úlu. Také nechápu, jak ti lidé tam můžou vydržet devadesát minut v kuse troubit. Osobně bych to nezvládl. Mě to při komentování nijak zvlášť neomezuje, protože se dokážu soustředit na hru. Ale zase na druhou stranu ten bzukot zajišťuje atmosféru zápasu.
Vraťme se ještě na domácí trávníky. Fandíš Arsenalu nebo Lokotce?
Jako novinář musím být neutrální. Pokud hraje Arsenal proti Lokotce, tak žádnému týmu. Jak říkám, musím být objektivní. Ale když hraje Arsenal a Lokotka s jinými týmy, pak samozřejmě přeju Arsenalu a Lokotce, ale zase na druhou stranu: reportáž musí být objektivní.
Nepovídej, že fakt nefandíš Lokotce?
Jak říkám, pokud hraje Lokotka proti ostatním týmům kromě Arsenalu, pak samozřejmě fandím Lokotce. Ale jakmile jde o derby, pak nemám oblíbený klub, neboť by to bylo vůči tomu druhému mančaftu nespravedlivé, protože píšu pro oba dva.
Tak já teda Lokotce :o)). Si to můžu dovolit. Máš o českolipských fotbalistech přehled jako málokdo. Koho v současnosti považuješ za nejnadějnějšího hráče v Lípě?
Za nejnadějnější hráče považuju Jakuba Beránka a Jakuba Čvančaru, protože jsou to velmi dobří fotbalisté, dávají hodně gólů. Mají svou kvalitu, kterou prokazují v každém zápase. Myslím si, že pokud budou nadále ve své kariéře pokračovat tímhle tempem, dotáhnou to hodně daleko. Hodně se mi také líbí Filip Šimoník a Martin Šlechta.
To jsem rád, že jsem mohl dva z nich učit. U Filipa jsem tvou odpověď tušil a Kubu Beránka jsem minule v zápase sledoval, ten jeho tah k bráně. Myslíš, že mají na to, aby hráli nějakou vyšší soutěž?
Určitě ano. Říkám, pokud budou nadále pracovat a zdokonalovat se, pak je čeká hodně zajímavé angažmá. Jedná se tak trochu i o můj případ, taky jsi za mnou přišel, jestli bych s tebou chtěl spolupracovat. To mě hodně potěšilo, každá nabídka mě těší. Stejně tak by potěšily i samotné hráče, jen na sobě musí hodně pracovat. Když se chce, jde všechno. Vezměte si takové Brazilce, někteří začínali kopat na ulici a nyní hrají v Barceloně nebo v Realu Madrid.
Blížíme se ke konci rozhovoru. Měl by to být první díl seriálu o Českolipanech a dalších lidech žijících v našem regionu. Jmenovat se bude Štafeta. Na všechny zpovídané budu mít na závěr prosbu, aby pomyslnou štafetu předali dál. Aby mi navrhli někoho zajímavého, koho by bylo dobré představit čtenářům. Z jakéhokoliv důvodu. Nejlepší by bylo zamířit mimo obor, kterému jsme se věnovali, aby seriál byl pestrý. Koho mi nabídneš?
Já bych navrhoval nějakého redaktora, který se zajímá o kulturu. Sám chodívám občas do kina nebo divadla a kultura prostě patří k životu nás všech. Ještě by ses třeba mohl zeptat, co zatím povazuju za svůj novinářský úspěch.
Dobře, až na závěr, za odměnu. Potřebuji nějaké konkrétní jméno. Někoho, s kým mě můžeš kontaktovat. Klidně koukni do seznamu na facebooku či ICQ.
Už vím, třeba David Luňák, ten má rad počítače, programování, vytvářeni webovek a je v tom hodně dobrý, moc se tomu věnuje.
Tak co je tvůj největší úspěch?
Za největší úspěch považuju komentování finále Ligy mistrů 2010 mezi Bayernem Mnichov a Interem Milán. Dále úvodní zápas na MS ve fotbale v roce 2010 mezi JAR a Mexikem. Pak tu jsou ještě různé mezinárodní akce, jako jsou formule, MS do 20 let jak v hokeji, tak ve fotbale a také Davis Cup. A ještě tam napiš komentování hokejových zápas ze ZOH 2010 a MS 2010 v hokeji dospělých.
Jsi roztomilý. Fandím ti. Moc se mi tvůj přístup líbí. Díky za rozhovor!
----
Michal Šandor se narodil po Vánocích v roce 1990. Žije v České Lípě a tento rok ukončil studium na českolipské obchodní akademii. Před tím vystřídal tři základní školy – v Nerudově a Moskevské ulici, povinnou školní docházku završil na ZŠ Partyzánská. Momentálně se pokouší dostat na nějakou zajímavou vysokou školu zaměřenou buď na jazyky či ekonomiku.
