Štafeta: Miroslav Boš

Z velehor, do kterých nás minule doprovodil Vladimír Svítek, se podíváme ještě výš … ještě výš … ještě výš. Miroslav Boš je kazatelem Jednoty bratrské v České Lípě a o Tom nahoře se točila řeč neustále. Zajímá vás, komu předal štafetu a spousta dalších věcí? Čtěte! O AIDS, homosexualitě, Cestománii, morálních hranicích…

Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

(Bible, List Římanům, Scestí bezbožnosti)

Nebyl bych to já, kdybych i s kazatelem nezapředl řeč na sex. Ale úvodním citátem také přiznávám, že jsem po dlouhé době otevřel naší domácí Bibli a trochu si v ní zalistoval. Ale rozhovor jsme začali a ukončili úplně jinak.

Usadili jsme se ve společenské místnosti domu, který Jednotě patří v Mariánské ulici. Právě zde probíhají pořady, které se nazývají Cestomanie a na nichž vystupuje i Vladimír Svítek. Ten Miroslavu Bošovi pomyslnou štafetu předal.

Pan Svítek říkal, že na Cestomanii chodí desítky lidí. Jak se vám to podařilo, vždyť na přednášky v AJAKu se málokdy podaří sehnat aspoň desítka posluchačů?

Je to tak trochu zázrak. Ale pravdou taky je, že pan Svítek má hodně přátel, které vždy pozve. Základem je tedy stará garda kolem něj, takové zdravé jádro. Když se přidají naši přátelé, je plno. Zveme sem i našeho biskupa Evalda Ruckého, který navštívil například Malajsii, Kambodžu, Singapur, ale i Argentinu a jiné části světa. Oblíbeným tématem je v poslední době Novosibirsk, protože tam jezdí opakovaně a lidé rádi sledují genezi jeho návštěv.

Kolik lidí je v současnosti v místní Jednotě aktivních?

Asi třicet. Ti tvoří základ našich schůzek. Všichni se setkáváme v neděli, a v týdnu pak pořádáme komornější sejití, kde máme více prostoru na osobní věci. Jinak ale nejsme typičtí šiřiteli ideologie, my sdílíme život, který má naplňovat Bůh sám a ne jen nauka o něm. Mimo Cestomanie se vydáváme například na společné výlety po okolí. Našimi oblíbenými místy jsou Ronov, Klíč nebo Helfenburk, kde se spolu se skauty účastníme dobývání hradu. S dětmi děláme různé klubové činnosti. Kromě našich dětí a dětí našich přátel navštěvují klubové aktivity také děti z Azylového domu pro matky s dětmi v tísni, který provozuje Farní charita v České Lípě. Zde je zaměstnaná moje žena Pavla, která je určitým prostředníkem a děti do klubu vždy pozve. Těmto dětem nabízíme pravidelné volnočasové aktivity mimo jejich provizorní bydliště, a to zcela zdarma. Chceme jim ukázat na jednoduchý praktický život a dát jím prožít hodnotu opravdového přátelství. Tomu myslím vydatně pomohl letošní již třetí ročník příměstského tábora. Heslem tábora bylo Nejlepší přítel, a mimo to, že jsme děti vedli k vzájemnému přátelství zmínili jsme také to, že nejlepším přítelem pro každého je Bůh sám.

Půjdu rovnou k tomu, co mě pálí nejvíc: Jak se člověk stane kazatelem?

Já jsem se nejprve vyučil opravářem lokomotiv v České Třebové. Pět let před revolucí. A tehdy jsem začal hledat hlubší smysl v životě. Měl jsem touhu věnovat se něčemu, co bude mít trvalejší hodnotu. Pravda, mí vrstevníci uvažovali v té době trochu jinak. Při svém hledání jsem narazil na věřící, kteří mě seznámili s Biblí, a Bůh mi připadl reálnější. To bylo těsně před vojnou a dva roky základní služby na hranicích mi poskytli dostatek prostoru pro přemýšlení, první nesmělé modlitby a četbu Bible. Svoji touhu po studiu bohosloví jsem vůbec netajil. Často jsem hovořil o víře s kamarády a řadu zajímavých rozhovorů jsem zapředl i s vojáky z povolání. Během revoluce už jsem byl v prváku, ale studium jsem přerušil, oženil se a s manželkou jsme se přestěhovali do Týna nad Vltavou, kde jsem pracoval ve třísměnném provozu v úpravně grafitu. Velmi brzy následovala nabídka na misijní místo v Dobrušce, kam jsme se s manželkou a našim prvním synem odstěhovali a já při zaměstnání dokončil studia. Od roku 2002 jsem v České Lípě. 

Mně dochází, že už jsme se v minulosti sešli. Vy chodíte i do škol, že ano?

To je zajímavá historie. V roce 2007 jsme tu měli putovní výstavu 550 let Jednoty bratrské, která proběhla v Základní umělecké škole. Záštitu nad ní převzala paní starostka Hana Moudrá a ta mi na schůzce před realizací výstavy položila otázku, jestli děláme nějaké preventivní přednášky na školách.   Mě nápad zaujal a od něho už nebylo daleko ke spolupráci s  organizací ACET. (ACET je mezinárodní, mezidenominační křesťanská organizace, která poskytuje bezpodmínečnou péči, praktické vzdělávání a vyučování v oblasti HIV/AIDS a rizikového chování mládeže. Pozn. autora.)

Jak přednášky fungují?

Mám je zatím jen jednou či dvakrát do měsíce. Před tím jsem sám musel projít školení a naučit se pracovat s know how ACETu, takže vše je metodicky odborně připravené a já předstoupím před studenty s informacemi, ale také s výzvami k zamyšlení. Je vítáno, když si do přednášky vložím něco osobního. Příběh kamaráda, který je na drogách a léta s touto závislostí bojuje, a nebo zkušenosti s mým loveckým psem. Normálně je to lidumil a člověk by neřekl, že to může být pěkný zabiják. Naučil jsem jí (je to fena), aby se nepřibližovala k našemu králíkovi a ke králíkárně vůbec. Jednou jsem vzal králíka do ruky a vyzval jí, aby se přišla podívat. Sedla si zády a koukala jinam. Věděla, že když překročí určitou hranici, stane se z ní neovladatelné zvíře. Tak je tomu i s námi lidmi. Každý by si měl držet určité hranice, zvláště ve vztahu k druhému pohlaví, jinak ho může potkat spousta traumatických životních zážitků. Má výzva je v tom, aby si každý student stanovil nějaké rozumné hranice pro svůj život, aby zbytečně nadráždil to zvíře, které dříme v každém z nás.

Kde máte vy své hranice?

Mám třeba jasno, že moje žena, je moje žena. S cizí ženou nejdu na večeři do restaurace. Samozřejmě nejsem imunní ani vůči podnětům, kterých je všude kolem plno, s tím se musím nějak poprat, to je můj osobní zápas. Hodně mi pomáhá, když si uvědomím důsledky toho, co by se dělo dál a taky to, že bych popřel smysl svého dosavadního životního zaměření, které mě opravdu naplňuje a baví.

Ale vy máte meze vytýčené taky zvenčí …

Ano, to co říkám v přednáškách je pomoc pro lidi, kteří nemají Bibli jako normu. Pro mne Bible je normou, která mi pomáhá při stanovení hranic v praktickém životě. Ale ani tato pomůcka by neměla být pro věřícího člověka konečným řešením. To co mne opravdu naplňuje a inspiruje je Bůh sám a věřte, že to s ním není žádná nuda. Ale když mluvím s žáky, tak většinou na víru ani nepřijde řeč. Snažím se držet úkolu, který mi byl svěřen a nepodvádět. Nechci dělat agitku.

No já bych vás hnal, hned, jen byste začal. Jaké pokládají děti dotazy?

Minule jsme například řešili, jak je možné, že miminko, které nosí HIV pozitivní matka, se po porodu stane zdravým jedincem bez viru HIV. Více než devadesát procent miminek můžeme zachránit. Teda u nás, například v Ugandě ne. Samozřejmě musí být zajištěna maximální péče. Těhotné matky jsou umístěné do speciálního centra na Bulovce a po celé těhotenství jsou léčeny. I dětem je pak do 18 měsíců věku věnována náležitá péče. (Nalezl jsem si na internetu, že z devadesáti u nás narozených dětí HIV pozitivním matkám, jen u tří došlo k přenosu viru. Pozn. autora.)

Jste pro studenty exotický tím, že jste kazatel?

Určitě. Už sice není taková fobie jako za komunismu nebo těsně po jeho pádu, ale obzor lidí, kteří zde žijí, je dosti odlišný než například na Slovensku nebo v Polsku. Sděluji tuto informaci hned na začátku přednášky, když se představuji a většinou to u toho skončí.

Máte i jiné téma než AIDS?

Ano šikanu, ale o tu jsem byl požádán jen v jedné škole. Navíc není tato přednáška ještě akreditovaná ministerstvem. A ještě chci zařadit kouření.

Jak to, že v Lípě působí tolik církví, když zde podle statistiků žije nejvíce ateistů?

To opravdu nevím. Snad je to dáno rozdílnou zkušeností, kterou lidé s Bohem mají. A některé zkušenosti spolu opravdu nemůžeme sdílet. A když se z jednotlivé zkušenosti udělá pravidlo, které musejí ctít všichni, tak jde o náboženství, ale s vírou to nemá nic společného. My například nectíme svaté, ani nechceme jejich přímluvu u Boha. Nezachováváme určité dny jako zvláště posvátné. Ani kříž tu nemáme. Pokud se setkávám s lidmi z jiných církví, pak pro mě jsou cenní jako lidé, jejich zkušenost respektuji a jsou i věci, které máme společné a shodneme se na nich.

A o čem si teda povídáte, když nemáte svaté? To musíte být při svých setkáních rychle hotoví.

Bavíme se o tom, co prožíváme. Ježíš nebyl ideologista, moralista, nelanařil. Chodil do ulic a vyprávěl lidem o tom, jaký je jeho nebeský Otec. Pro nás je důležité, že tady sedíme a povídáme si o životě a taky se modlíme a čteme Bibli. A když jdeme domů, pak chceme, aby to v nás zůstalo a inspirací v každodenním životě byl On sám.

Jak se vůbec uvěří? Já celý život cítím jako určitý hendikep, že nejsem věřící.

Taky jsem nevyrůstal v rodině, kde se věřilo. Nemám konkrétní zážitek, po kterém bych uvěřil. Já prostě otevřel Bibli, četl a očekával, jak bude Bůh mluvit. Už jsem se modlil, ale stále jsem byl nešťastný, protože jsem se zoufale snažil naplnit jeho požadavky a hledal jakýsi vnitřní klid. Pak mi došlo, proč Ježíš přišel: On naplnil požadavky místo mě a moji hříšnost si přisvojil. Najednou jsem o tom byl skálopevně přesvědčený. Dnes si uvědomuji každý den, že jsem slabý člověk a oporu hledám v Bohu. To je jádro křesťanské víry.

Má vaše církev potřebu vydávat nějaké zákazy? Třeba mě to zajímá v otázce prezervativu, když přednášíte o AIDS.

K prezervativu jsme nevydali žádné stanovisko. Já osobně ho chápu jako ochranu proti infekci. A v přednáškách se o něm zmiňuji jako o určité možnosti, kterou doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

A co homosexualita?

K homosexualitě máme jasné stanovisko, ale nejde rozhodně o nějaké zákazy. Je nám jasné, že Bůh miluje všechny lidi, ale my odmítáme legalizovat homosexualitu jako životní styl. A to je dáno tím, co kdysi napsal Pavel křesťanům v Římě. „Lidé nectí Boha, proto je Bůh vydal jejich marným představám.“  A pak následuje výčet převráceností, kde je zmíněna i náklonnost ke stejnému pohlaví. (viz úvodní citace. Pozn. autora.) Ale vraťme se k mým besedám. Já hlavně povzbuzuji studenty do dlouhodobých vztahů, tam vidím především prevenci proti AIDS. Jako příklad klidně uvádím sebe a manželku. Jsme spolu osmnáct let, máme dvě děti své a dvě v pěstounské péči.

Jéé, to mě zajímá. Budu mít teď doma na rok zahraniční studentku. Rozlišujete mezi svými vlastními dětmi a dětmi v péči?

Dříve jsem samozřejmě rozlišoval.  Lidské bytosti potřebují čas, než k sobě přilnou. Dnes už je to jedno, mám je všechny rád svým způsobem.

Myslíte, že věřící člověk nemůže být homosexuál?

Pokud by za mnou někdo přišel, že je homosexuál, a že chce žít s Bohem, tak nejprve bych s ním řešil jeho vztah k Bohu. Ale dříve, či později bychom došli k výše zmíněnému verši. Mé doporučení by bylo celibát.   

Mám takovou již tradiční předposlední otázku. Na co jsem se zapomněl zeptat a o čem byste ještě rád pohovořil?

Ještě jsme se nezastavili u jedné oblasti, a tou je sociální práce v Dubé, v diakonii. Tuto práci založila před lety Jednota bratrská a tím, že naše společenství je nejblíže, jsme v tom dosti zainteresováni. Zabýváme se tam sociální rehabilitací především lidí na vozíčku. Jejich pobyt je na rok dva, a během té doby se učí různým sociálním dovednostem. Obsloužit se, uvařit si, ale taky komunikovat s úřady. Momentálně podstatnou část objektu rekonstruujeme z fondu Evropské unie, abychom mohli tuto službu rozšířit. To je věc, kterou aktuálně hodně prožívám. Jsem rád, že u toho mohu být.

A na závěr se ještě zeptám, koho byste mi doporučil?

Miroslav Boš (1967) pochází z Olešnice v Orlických horách. Žil ve Vamberku, v Týně nad Vltavou, vojnu si odsloužil v Železné Rudě, devět let žil v Dobrušce jako misijní pracovník. V České Lípě je od roku 2002. Vyučil se opravářem lokomotiv v České Třebové, po revoluci vystudoval teologickou fakultu UK. Mezi jeho koníčky patří jízda na kole, hra na kytaru, kynologie, orientační běh. Je kazatelem Jednoty bratrské.