Hraješ už více než dvacet let. Můžeš nám říci, zda je tvá hudba o kompromisech. Zda hraješ to, co máš rád ty, nebo to, co mají rádi posluchači?
„Musím říci, že mám velké štěstí. Hraji muziku takovou, jakou chci, a kupodivu se líbí lidem. Vždy se snažím napsat dobrou písničku. Každý člen naší kapely má svou představu o tom, jak by měla potom vypadat a nakonec z toho vypadne to, co lidi láká na naše koncerty. Je to s podivem, ale naše jistá jednoduchost se stala jistým komerčním hitem.“
Tvoje texty jsou plné životních kotrmelců, nadsázky a jisté dávky lehkosti. Kde čerpáš inspiraci pro obsah svých písní?
„Většinou jsou odrazem reality. Jsou to příběhy nejen mých kamarádů, ale i mé osobní. Je důležité umět se na život dívat s humorem a nadhledem. Vše jde pak mnohem snadněji a je hlavně veselejší.“
.
Pokud si dobře pamatuji, netradičních ve tvém životě byla celá řada okamžiků. Například to, kdy jsi se nechal schválně umístit do „blázince“, abys v době komunismu unikl vojně, ale i tvá svatba. I ta byla dosti free. Můžeš nám ten okamžik blíže popsat?
„Nevím jestli byla tak netradiční. Ženil jsem se přímo při koncertě v jednom klubu v Karlových Varech. Během vystoupení jsem udělal pauzu, přišel oddávající a bylo to. Nikdo v sále, mimo našich několika přátel, neměl ponětí, o tom, co se to děje. Lidé si mysleli, že jde o nějakou srandu. Když však poznali, že je to skutečná svatba, byli úžasní. Dívky dokonce brečely. Po skončení obřadu koncert pokračoval. Ženil jsem se v tričku a džínách, takže odpadl problém s oblekem, který zásadně nenosím.“
Když by jsi se rozhodl praštit s muzikou, co bys rád dělal, mimo skládání písniček a brnkání na kytaru?
„Abych řekl pravdu tak nevím, zřejmě nějakou manuální práci. V minulosti jsem dělal asi 15 různých profesí, od pasáka krav, vychovatele na internátu až po kotelníka. Proto se manuální práce nebojím, jako někteří lidé v kravatách. Doufám ovšem, že u muziky zůstanu až do konce života.“
Když bys mohl srovnat okem muzikanta dobu, kdy zde vládl soudruh s rudou hvězdou na čele a dnešní kapitalisti. Které období je pro tebe z kumštýřského hlediska lepší? Někteří hudebníci si totiž občas postesknou po době minulé, kdy byli více v kurzu a dnes na ně nikdo nechodí?
„Zde není co srovnávat. Každý kdo touží po komunistické éře, by se měl vystěhovat dobrovolně do Severní Koreje. Dnes si mohu poslouchat jakou chci muziku, mohu jezdit na koncerty kam chci, Nikdo mi nenařizuje co je dobré a co špatné. Za komunistů to všechno stálo za velký h....“
Ještě než půjdeš hrát, řekni mi, potkáš náhodou na koncertě pohádkového dědečka a ten ti splní jen jedno přání. Co by sis přál??
„To nedokáži hned tak říci, nejspíš, aby byli všichni lidi na světě
v pohodě, zbytečně se nikam nehonili a měli čas se zastavit a být svobodnější.“