Pokud jste čtenářům známý, tak většinou jen jako provozovatel kin ve Stráži a České Lípě. Vy však filmy nejen promítáte, ale i natáčíte, především dokumenty. Jakým tématům se věnujete?
Nikdy jsem se neprofiloval do nějakého směru. Natáčel jsem reportáže, přírodopisné a vzdělávací dokumenty, filmy s turistickou tematikou, medailonky, ale i záznamy nějakých událostí, které jsme s kamarády stříhali jen pro vlastní zábavu. Pokud mě však na tomto řemesle něco očarovalo, tak to byla možnost setkávat se s novými lidmi a s jejich prací. Naučil jsem se velké úctě ke každé lidské činnosti, která je konána s láskou a odpovědností. Ještě teď mi mrazí v zádech, když si vzpomenu na záběr vitrážisty přesně táhnoucího řezný nástroj po modrém skle v protisvětle stolní lampy. Ticho, které pomalu protíná skřípění diamantového nože. Nesčetněkrát jsem si ve střižně záběr pouštěl a těšil se z té úžasné atmosféry, toho klidu, který na mě sálal. Nakonec záběr ve filmu samozřejmě nezůstal. Platí totiž pravidlo, že nejhezčí záběr musí pryč...V budoucnu bych se chtěl věnovat medailonkům, protože znám spoustu zajímavých lidí, kteří jsou něčím obdivuhodní, a téměř nikdo to o nich neví.
Který film je Váš nejvyhlášenější? Z Vašeho pohledu či z pohledu nějaké poroty.
Je to smutné i veselé, ale je to můj absolventský film Hynek. Prošel několika festivaly, možná bych našel i nějaké čestné uznání, byl několikrát reprízován na ČT2. Je to portrét jednoho pábitele, sběratele a promítače. Žije v domku se svojí maminkou, obklopen starými promítačkami, filmy a všelijakým harampádím, které více či méně připomíná filmařinu. Jeho svět začíná tady a končí v promítací kabině místního kina. Tenhle film mi dal neskutečně práce, protože během čtrnácti natáčecích dnů maminka soustavně před námi uklízela a ničila tak plody synova několikaletého úporného sběratelského úsilí. Ale práce to byla krásná. Film je pro mě i symbolem letitého přátelství. A navíc jsem s ním udělal radost řadě lidí, které mám rád. A taky si myslím, že ten film voní...
Když už se ptám na ty poroty, Vy jste vlastně známý i jako pořadatel různých amatérských filmových přehlídek. Jak se na takové přehlídky shánějí soutěžící? Kolik se po našem území takových amatérů pohybuje? A na jaké jsou úrovni?
Řadu let jsem byl pořadatelem Strážské 8, což byla soutěž amatérských filmů s turistickou tematikou. Pořádali jsme i Národní soutěž amatérských filmů. Tenkrát jsem získal adresář amatérských filmařů a postupně ho doplňoval o další jména. Bylo jich asi 150. Dnes bych jich tipoval několik set. Úroveň je různá. Znám jednoho amatéra, který dvacet let točil vlaky a nehnul se z místa, tedy filmařsky. Na druhé straně jsou bývalí amatéři, kteří dnes patří mezi uznávané režiséry nebo pedagogy (M.Janek, M.Čihák, J.Vejdělek, T.Krejčí a další).
Dělají si takoví amatéři sami scénář, dramaturgii, herce...?
Většinou tak začínají. Točí si pro radost, sobě a svým blízkým. Postupem času však zjistí, že k lepšímu výsledku budou potřebovat další pomocníky. A tak shánějí herce, osvětlovače, zvukaře atd., až se štáb rozroste třeba na dvacet lidí.
Na kolik korun solidní amatérský film přijde? Jaké jsou šance sehnat na něj peníze z jiných zdrojů než z vlastní kapsy?
Víte, od dob, kdy se točilo na "osmičku", materiál se vozil z NDR a hlídal se každý metr, přece jen nějaká doba uplynula. Digitální videotechnika nenávratně vytlačuje klasickou filmovou surovinu. Točí se v 99 procentech na video, je to levnější, jednoduché je i zpracování v počítači. Výsledek tvůrčí práce můžete šířit na DVD nebo prostřednictvím internetu. Sem tam se objeví tvůrci, kteří, ať už z nostalgie nebo ve snaze se odlišit točí na 8mm nebo 16mm film. Sehnat tuto surovinu je už dnes docela problém a vzhledem ke skutečnosti, že téměř všechna profesionální filmová studia už dnes přecházejí na digitální techniku, bude klasický filmový materiál za několik let naprosto nedostupný. Ale abych se vrátil k otázce, na kolik amatérský film přijde a kde sehnat peníze? Pokud vlastníte kameru a počítač se střihovým softwarem a neplánujete historický výpravný velkofilm, tak budete muset investovat pouze svůj čas a pár kaček za kazety nebo paměťové karty. Pokud Váš projekt bude vyžadovat více lidí, profesionální techniku, komponovanou hudbu atd., pak si připravte několik desítek až stovek tisíc. Prostředky lze získat od sponzorů nebo z grantů na podporu amatérských aktivit, které jsou vypisovány městy nebo Ministerstvem kultury ČR.
Digitální fotografie přinesla obrovský zájem o focení. I na internetu je to obrovský byznys. Děje se něco podobného i ve videu?
Existuje řada serverů, které publikují amatérská videa, honoráře se většinou odvíjejí od počtu zhlédnutí, přiznám se, že nevím, jestli si někdo kupuje hrací práva k těmto klipům. Zvlášť "vydařené" kousky si kupují světové televizní společnosti, ale nevím, jestli bych náhodně zaznamenanou dopravní nehodu nebo pád letadla považoval za amatérský film. To je spíš ten byznys.
Je velký rozdíl mezi amatérským filmařem a profesionálem?
Může být a nemusí, to je individuální člověk od člověka. Vznikla řada amatérských filmů, které byly naprosto unikátní a vzbudily zájem i odborné veřejnosti. (Napadá mě třeba film "Dobře najedení řidiči buldozerů" tvůrčí skupiny Nekrofilm). Na druhé straně stále vznikají profesionální snímky bezduché, ničemné, prostě sr... Většina dobrých amatérských filmů vznikla z nějakého vnitřního přetlaku tvůrce, z potřeby něco sdělit právě prostřednictvím filmu, často něco osobního, něco hodně silného. Takovéto filmy vznikají spontánně a tvoří je velice talentovaní jedinci. Ohromná síla, která z filmu tlačí na diváka, zanechává hluboký nesmazatelný emotivní prožitek. Takový film tyčí nad zástupy šedivých profesionálních děl. Opakování takového úspěchu však bývá pro tvůrce velice těžké. Postupně se s každým dalším filmem vytrácí ten zmíněný tvůrčí přetlak a diváci už odmítají tolerovat základní filmařské chyby, které zprvu působily jako záměrné a revoluční. Pokud chce tento filmař zúročit svůj talent a pokračovat v práci dál, musí se naučit ovládat filmovou řeč. Toto bývá zlomový okamžik, kdy se z amatéra stává profesionál.
Jak hodně je v současnosti rentabilní českolipské kino? Obejde se bez příspěvku města?
Do roku 2005 bylo soběstačné. Postupně se zaváděním různých daňových změn, povinných odvodů OSA a dalších pro kina komplikujících opatření se stává závislé na dotaci města. V porovnání s ostatními kiny je však dotace spíše symbolická.
Co vy jako divák? Jaké filmy preferujete? Který Vás v poslední době obzvlášť zaujal?
Já jsem takový netypický divák. Řadu filmů vidím na novinářských projekcích a často i ty, které bych jako běžný divák ani vidět nechtěl. Musím na ně nahlížet i komerčně a občas se přistihnu, že mi to činí problémy. Pokud bych měl označit filmy, které mě do kina opětovně dostanou, tak to bude znít jako fráze - ty dobré. Bez škatulky. Z těch posledních "Tahle země není pro starý" od Coenů, Slámův "Venkovský učitel" nebo Michálkův "O rodičích a dětech". Pro Bohdana Slámu mám slabost, je to člověk mojí krevní skupiny, co točí, jak točí, jak žije. Ale to bych mohl říct o řadě českých tvůrců... Jo a poslední Hřebejk "U mě dobrý!" je u mě taky dobrý!
-----
Antonín Nevole pochází z Liberce, v roce 1979 absolvoval filmovou školu v Čimelicích a krátce nato Odborné filmové učiliště v Klánovicích. Po několika marných pokusech najít si odpovídající zaměstnání v Liberci přesídlil v pětadvaceti letech do Stráže pod Ralskem. Pracoval jako vedoucí techniky v nově postaveném kulturním domě. Natočil řadu krátkých filmů, většinou dokumentů, pořádal celostátní amatérské filmové soutěže, dokonce i Národní přehlídku amatérských filmů. V roce 1998 coby ředitel kulturního domu předával Jiřímu Vejdělkovi cenu za nejlepší amatérský film. Ve stejném roce absolvoval studium audiovizuální tvorby u docenta Rudolfa Adlera na ŠAVT v Hradci Králové filmem "Hynek". Od stejného roku je na volné noze a provozuje kina v České Lípě a ve Stráži pod Ralskem, má vlastní videostudio.