Po patnácti letech jste prodala svou mateřskou a základní školu Klíč. Co je pravým důvodem?
V posledních letech se mi nakupilo několik zaměstnání. Byla jsem zřizovatelkou, jednatelkou a ředitelkou ZŠ a MŠ Klíč, s.r.o., v České Lípě. Učím na Technické univerzitě v Liberci, na katedře pedagogiky a psychologie. Jsem členem Rady vzdělávacích oblastí Výzkumného ústavu pedagogického v Praze a garant dramatické výchovy na jeho metodickém portále. Jsem také poradce v oblasti školství Mladé fronty Dnes. Mám i další aktivity, ve kterých se snažím uplatnit své studium na DAMU v Praze. Mám velké štěstí, že můžu dělat zaměstnání, která jsou hodně zajímavá, ale bylo jich už moc. A protože budu mít časem zřejmě plný úvazek na TU v Liberci, musela jsem se zastavit a volit mezi láskou ke škole, kterou jsem založila, a studenty a učením na VŠ, které mě hodně obohacuje a nutí mě dál studovat. Nelze sedět na dvou velkých židlích najednou. Rozhodování to bylo těžké. Hrál v něm velkou roli i ten mezník patnácti let, kdy člověk bilancuje a dívá se dál. Pro mé rozhodování bylo důležité i to, že jsem před rokem koupila dům, ve kterém chci v přízemí vybudovat cosi, čemu zatím říkáme umělecké centrum a co by mělo naplnit témata, která mě v současnosti nejvíc zajímají: výchova uměním, osobnostní a sociální rozvoj, dramatická výchova jako metoda výuky jiných předmětů, dramaterapie, arteterapie atd.
Novým zřizovatelem Klíče je Soukromá střední podnikatelská škola, v.o.s., Česká Lípa. Proč jste oslovila právě tuto společnost ?
Když jsem se rozhodovala, kdo by měl být mým nástupcem, věděla jsem, že chci, aby to byl někdo se stejnou filozofií vedení školy, založenou na respektu a partnerství, na výuce moderními metodami. Měl to být někdo, kdo bude považovat za důležitou spolupráci mezi učiteli a žáky, pro koho bude lakmusovým papírkem klima školy. Těch věcí je obrovská spousta a já musím říct, že jsem s manželi Matouškovými a jejich dcerou Lucií Jandovou společnou řeč našla a moc mě těší naše současná spolupráce.
Předpokládám, že manželé Matouškovi nekupovali zajíce v pytli. Prozradíte čtenářům, v jakém stavu školu prodáváte?
Nejvíce se lze dozvědět z inspekční zprávy z května 2008, ve které se píše, že je to škola nadstandardní. Je zařazena do seznamu vzorových škol. Hezky se tam hovoří mimo jiné o učitelích, školním vzdělávacím programu, odborných učebnách i mezinárodních projektech. Já osobně jsem měla velkou radost, že i moje práce ředitelky školy byla ve všech bodech hodnocena jako příklad dobré praxe. Ve chvíli, kdy máte v ruce výbornou inspekční zprávu, můžete společnost předat s velmi dobrým pocitem. Samozřejmostí byl také finanční audit, různá potvrzení o bezdlužnosti organizace, zprávy z kontrol státních institucí.
Rodiče žáků uklidní, když nám popíšete, jak budou vypadat následující měsíce na Klíči.
Ve funkci jednatelky společnosti a ředitelky školy zůstávám do konce roku 2008. Druhou jednatelkou je už nyní Ing. Lucie Jandová, která se stane od 1.1.2009 ředitelkou. Já budu její zástupkyní. Společně projdeme celý školní rok a budeme spolupracovat i v letech příštích. Chystáme společné projekty, které propojí život školy a mé chystané aktivity. Není to žádný úprk, ale předávání kompetencí postupně a v klidu.
Kdy došlo k faktickému předání společnosti a jak se na své rozhodnutí díváte s odstupem?
Smlouvu jsme podepsali 21.8.2008, takže jde skutečně jen o pár dní. Mám v sobě velkou směsici pocitů, která nejde vypovědět. Mám ve škole spoustu přátel, učitelů, kterých si vážím. Jsem moc ráda, že mi vstoupili do života. Na dnešní podobě Klíče má velký podíl paní Kyselovská, má zástupkyně na druhém stupni. Jestli se ptáte, zda už lituji, pak říkám, že zatím ne. Je mi 42 let, a pokud mám udělat nějakou životní změnu, pak to musí být teď. Později už bych nenašla odvahu. Možná je to největší chyba mého života, možná už nikdy nic nevymyslím, nedokážu, ale vždycky si říkám, že je nutné se o to aspoň pokusit.