„Velmi jsem si oblíbil malířskou techniku enkaustiku, kterou používali už staří Řekové v Antice. Enkaustika vzniká tak, že se do olejových barev přidá včelí vosk. Tato technika je sice trochu náročná a barva rychle schne, ale obraz pak vypadá plasticky. Enkaustiku jsem objevil už na škole a teď se k ní po letech vracím,“ přiznává Teper.
Žádná z kreseb nemá jméno, protože jak tvrdí autor: „Každý si může pod určitým dílem představit něco svého. Kolikrát se stane, že někdo vidí něco úplně jiného, než co jsem tam namaloval.“
Miroslav Teper je absolventem SUPŠ v Uherském Hradišti, kde studoval obor užité a dekorační malby v architektuře u profesora Jana Blažka. Řadu let působil také v Praze v Ypsilonce jako propagační výtvarník a dva roky pracoval jako manažer Evy Olmerové, na kterou často vzpomíná.
„K paní Olmerové jsem se dostal náhodou, jako student jsem jel do Prahy do Reduty na koncert a tam jsme se seznámili. Věnoval jsem jí obraz a nějakou tu keramiku. Po letech, když jsem se přestěhoval do Prahy, jsem ji navštívil a ona zrovna hledala manažera. Byla to ale docela dřina, pracovat v tak velkém tlaku a stíhat jedno vystoupení za druhým,“ přiznává Teper.
Krajiny vypadají jako abstraktní, každý obraz ale vznikal na základě reálného podkladu.
„Veškerou inspiraci čerpám z přírody v okolí Novoborska. Nerad však něco pojmenovávám, jsou to spíše pocity, které mě ovlivňují. Obraz se zachytí někde v mysli a pak ho namaluji.“
Miroslav Teper pochází z Frýdku Místku a do Nového Boru přijel jen na dva měsíce, „ale za chvíli tu už budu rok. Je to magické místo, které mě naprosto uchvátilo,“ přiznává.
„Krajina je můj život, nejsem portrétista, malovat někoho je pro mě utrpení. Poslední portrét jsem dělal snad ve třetím ročníku školy,“
Ve vašich obrazech se často objevuje motiv kruhu, je to nějaký Váš symbol?
Nevím, začal jsem ten kruh nebo slunce používat ve svých obrazech už když jsem studoval. Nějak to ve mně zůstalo, a tak se v obrazech objevuje dodnes. Nedovedu si to vysvětlit, ale vždycky se v kompozici někde vyklube.
V současné době pracujete v Ústavu sociální péče v Kytlicích. Jak probíhá vaše spolupráce s klienty ústavu?
Řada z nich se výtvarným uměním zabývá už delší dobu, tak jako například Luděk Farkaš, který už má taky své samostatné výstavy. Nejprve s klienty začneme malovat jednoduší věci, vybarvovat a kopírovat. Někteří z nich mě jen sledují při práci a pak to zkoušejí také. Nevysvětluji jim složité techniky, spíš jim nechám volnou ruku. Je to pro ně taková relaxace.
Výstava kreseb Miroslava Tepera potrvá v novoborském kině do konce května.
