Českolipští obchodníci v 18. století zajížděli hluboko do vnitrozemí a nabízeli za nákup produktů vrchnostem i sedlákům výhodné ceny. Pražští obchodníci byli nuceni, částečně sociálními tlaky velkého města, držet ceny podstatně nízko. Proti českolipským se obtížně prosazovali. Obilí se soustřeďovalo do zdejších sýpek a během zimy bylo dále prodáváno na Šluknovsko a do podhůří Lužických hor. Na obstarávání převozu se podílelo mnoho lidí a kdekdo ve vesnicích na sever od České Lípy se v zimě živil povoznictvím a vyjížděl na dlouhé cesty.
Selští synkové se soužili při vzdělávání, aby hospodárně zvládli nejen výrobu, ale především zpeněžení zemědělských výrobků a byli dobře znalí všech možností přivýdělku. Příkladně máslem, vejci a kuřaty zásobovalo Českou Lípu panství Zákupy a ukazuje se, že daleko úspěšnější byli poddaní než vrchnost v objemu svého podnikání. Platí to zejména pro druhou polovinu 19. století.
V roce 1846 byla založena v České Lípě pojišťovna Agrária, první zdejší ústav zaměřený na pomoc rolníkům při likvidaci škod způsobených ohněm na usedlostech u polních kultur. Česká Lípa zažila při obrovském požáru města v roce 1787 zničení sýpek naplněných obilím. K velkým požárům na vesnicích docházelo častěji. Připomenu jen zkázu Jestřebí v roce 1832. Pojišťovna si v osmdesátých letech 19. století postavila vlastní palác v Zádušní ulici, dnes sídlo úřadu práce. V té době už nebyla jedinou pojišťovnou ve městě. Vznikající pobočky cizích bank vstupovaly na pojistný trh. Asi v roce 1888 si dokonce skupina občanů založila vlastní spolkovou vzájemnou pojišťovnu proti majetkovým škodám.