Akademický malíř, grafik, sochař Atila Vörös se narodil na jižním Slovensku, 10 km od rodné vísky mého dědy. Ačkoli udělal spoustu neskutečných nejen výtvarných věcí, mě v rozhovoru zajímala především jeho práce na Karlovi H.
Komiksový projekt, který znáte pár let zpět ze stránek Lípy s texty Boba Suchého a který po roce pro svou vysokou míru psychedeličnosti ulehl ke spánku, se před rokem znovu probral. Tentokrát za účasti Milana Bárty, nalezených deníků a na stránkách i-novin v pravidelném týdenním intervalu v podobě fúze deníkových záznamů a komiksových ilustrací. Tím ale život kresleného poutníka Karla H. nabral nečekaný vítr a v této době probíhá již druhá výstava (do konce ledna v klubu Progres).
Atilo, co je pro tebe komiks a co ti jako výtvarníkovi přináší?
Nervy. :) Komiks je pro mě storyboard. Zároveň velká výzva, jak nejlépe zachytit emoce na papíře. Skládám dohromady situaci, emoce, motivy s tím, že má vzniknout něco celistvého. Trénuji zároveň obrázek od obrázku převedení mé představy na papír. Za tuto možnost Karlovi H., potažmo Milanovi a Rudovi děkuju.
Milan B.
Mluvíme o komiksu, ale o tvé výtvarné části u seriálu na i-novinách se dá mluvit spíše jako o ilustracích k Milanovu prozaickému textu.
Svým způsobem máš pravdu. I když si myslím, že tak tomu bylo na začátku. A díl od dílu jsem kresbám a ilustracím začal dávat autonomnější ksicht, který se dá číst bez znalosti Milanova textu. Navíc se snažím od textu odpoutávat, byť se ho v prazákladu musím držet, a vymýšlím do těch obrázků vlastní věci, reflexe samotného Milanova textu, odkazy na samotného Karla atd. Pozorní čtenáři vědí. Původně jsme vytvářeli takový ilustrovaný román. Bavilo mě to. Pak přišel okamžik, asi v polovině roku. To se mi Karel, jako postava z příběhu, zprotivil. Řešil jen otázky toho, jestli chce souložit, nebo nechce, jestli s touhle ženskou, nebo s tamtou. Začínal mě fakt těžce vytáčet. :) V tu chvíli mi začal být svět seriálového Karla H. málo.
A tak se Karel H. osamostatnil od Milanova příběhu?
Osamostatnil se z potřeby vytvořit „opravdový” komiks. Kdy to bude, ať mi Milan promine, jen můj příběh, včetně textů, které si sám vymýšlím. Vytvořil jsem si jednoduchý svébod, že Karel H. jako imaginární postava může být kdekoli a jakkoli. Karel mě tak donutil k něčemu, co jsem už dlouho chtěl. Vzpomínám, když jsme s Martou Knauerovou připravovali Čarovné bylinky, řekl jsem jí, jestli by mi nenapsala nějaký komiksový příběh. Ohrnovala nos: „Prosím tě, komiks, pche.” :) Pak jsem jí ale půjčil Pratchettova a Gaimanova Dobrá znamení. „Paperback, hm,” odvětila. :) Dneska je to jedna z jejích nejoblíbenějších knih. Příběh mi ale nenapsala. :) Přes práci na Karlovi jsem si částečně osvojil techniku vyprávění a nyní pracuji na čistě autorském výtvoru. Je rozpracovaný, drží se černobílé kresby a zatím ho vidělo jen pár přátel. Říkám mu Vlci.
Když jsi mluvil o vlastních textech, slovech, nemůžu si odpustit poznámku, že v podobě prozaického Karla H. spatřuji jisté alterego Milana Bárty a v té obrázkové poloze včetně reflexí textu zase alterego tvé. Jsi ty onen kreslený Karel H.?
Ano, a priori se tomu nebráním. I když původně jsem za alterego v ilustracích označil jinou postavu. Když dělám Karla v seriálu, propůjčuji své připomínky a reflexe Ferdovi Mravencovi, které ho jsem zakombinoval do seriálu v okamžiku, kdy Karel řekl, že bude studovat každého mravenečka. :) To neměl říkat. Díky němu mohu v klidu napsat: Karle, ty jsi fakt ko*ot! Občas mám velkou radost, že můžu Karla něčím shodit. :)
Ale samostatný komiks Karel H. na Festivalu Banát, který vyšel taktéž na stránkách i-novin, se seriálovým Karlem nemá nic co do činění, to už jsi prostě ty?
To není tak podstatné jako fakt, že tímto samostatným dílem se něco změnilo. Tím, že je hudební festival Banát osobitá záležitost, měl jsem nutkání se k němu osobitě vyjádřit. Tak jsem tam Karla vzal a celé to okomentoval. Co jsem prožil já, prožil v komiksu Karel s těmi samými lidmi. Ale hlavně se díky banátskému dílu změnil přístup ke světu Karla. Můžete to vidět v těch posledních vydaných dílech seriálu. Do té doby se v Karlovi objevovali pouze existující reálie, jak Karel putoval po Českolipsku. Nyní ale holt vykradu i existující ksichty. :) Jsou to lidi, kteří žijí mezi námi. Vím, že občas bych s tím mohl mít problém, protože ty lidi nemusí souhlasit s tím, do jaké role obsadím jejich obličej. Ale zase nikdo nemáme vyraženou ochrannou známku na čele, že?! :) Každý týden vzniká u čtenářů nejistota a otázka, zdali tam náhodou nebudou zobrazeni. Někteří se naopak těší.
Od tohoto se odráží i koncept výstavy, že?
Samozřejmě. Ta výstava je galerií osob a lidiček, kteří žijí na Českolipsku nebo jsou s ním spjatí. Někteří ji mohli vidět již na Českolipském divadelním podzimu, pro nějž byla původně koncipována. Zároveň je specifická v tom, že ty vystavené v počítači upravené tisky formátu A2 Karel H., ano, moje alterego, různě okomentoval. Ta výstava byla a je samozřejmě výjimečná i tím, že si mohli návštěvníci koupit sami sebe nebo své známé za směšnou cenu a přispět tak na činnost Farní charity Česká Lípa, konkrétně na provoz jejich Sociálního automobilu pro hendikepované děti. Vybralo se fantastických 8000 Kč. Rádi bychom v tom pokračovali i nadále formou internetového shopu nebo aukce. Uvidíme, co vymyslíme. Každopádně bych chtěl na závěr říci, že Karel H. ožil, jak ožít mohl, a má chuť vyrážet kamkoli a zažívat cokoli. Třeba nedávno byl se mnou v Miláně na San Siru.
Díky za rozhovor!
Pokud máte jakoukoli historku, příběh, cokoli, pošlete to na atila.v@seznam.cz a třeba to Karla zaujme a koukne na to svým nerváckým pohledem.
Atila Vörös: Karel H. | 14. 12. – 31. 1. | klub Progres