V sobotu 23. září pořádal Vlastivědný spolek Českolipska procházku na Hůrku, kde byla letos na jaře postavená dřevěná vyhlídka s geologickým popisem místa, stručnou historií města a panoramatickou fotografií České Lípy. Před svárovskou školou se sešlo 18 zájemců a dva průvodci: historik Ladislav Smejkal a geolog Petr Mužák - pracovníci Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.
Krásné pohledy na zajímavá místa v různých ročních obdobích, v ranní mlze, při západu slunce, výhledy na vzdálené hory rýsující se na obzoru – to vše zájemcům nabízejí rozhledny, vyhlídkové restaurace a vyhlídky. V České Lípě je, nebo byl, krásný výhled na město hned z několika míst. První vyhlídka zde vznikla v roce 1882. V tomto roce byl v městském parku postaven hudební pavilón, odkud byl na město zajímavý pohled. To už dnes neplatí, pavilón zde sice stojí dodnes ale výhled je zastíněný vzrostlými stromy. O dva roky později byla slavnostně otevřená rozhledna na Špičáku. Z jejího ochozu můžeme při dobrém počasí vidět nejen Českou Lípu ale i napočítat „sto různých kopců“ jak se po zhlédnutí vyjádřil Amand Paudler. V současnosti je rozhledna v soukromých rukách a veřejnosti je přístupná pouze výjimečně. Následující rok byla na Holém vrchu postavená vyhlídková restaurace v alpském stylu. Nenáročná cesta k ní se stala místem nedělních výletů českolipských rodin. Sloužila až do poloviny 20. století.
V roce 1947 se uvažovalo o stavbě vyhlídkové věže na českolipském hlavním nádraží u železného mostu, který překlenoval kolejiště. Tento záměr se neuskutečnil. V té době usiloval učitel Bohumil Kinský o založení arboreta a skalky pod Hůrkou. Slibně se rozvíjející projekt nebyl dokončen. Hůrka je dominantní kopec městské čtvrti Svárov vysoký 327 metrů nad mořem. Vznikl sopečnou činností v období třetihor. Je to sopouch, který je vyplněný vulkanickým materiálem a xenolity podložních hornin. Je zarostlý listnatými stromy, jeho nezalesněný vrchol nabízí ideální pohled na Českou Lípu.
Rozeznáváme kostely, kolem kterých procházely městské hradby a brány, předměstí, která vznikala za hradbami a po jejich zbourání splynula s městem. Poznáváme velké budovy postavené na konci 19. století: bývalé gymnázium, dívčí měšťanskou školu (dnes Střední průmyslová škola), reálné gymnázium (dnes Obchodní akademie) a Mariánskou ulici, na které se začaly stavět první honosné rodinné vily. Z meziválečného období poznáváme rodinné domy postavené na Kopečku, a sídliště Slovanka. Za 2. světové války byly na Svárově postavené pohotovostní domy pro uprchlíky. Jeden z nich, nově opravený, se v panoramatu města krásně vyjímá.
V 60. letech 20. století byly na Slovance postavené čtyři věžové domy, které změnily dominantu města. Od sedmdesátých let se město rozrůstalo o panelová sídliště: Holý vrch, Sever, zhuštěný Špičák a Lada. Nepřehlédnutelný je komplex opravené nemocnice a Penzionu Lípa s komplexem školních budov. V městské čtvrti Dubice je průmyslová zóna, jejíž výstavba byla navržená už v roce 1884. Projekt byl nazván technopole a v novinách z té doby můžeme číst inzeráty nabízející tuto plochu k vybudování továren. Město protíná estakáda 1/9, která byla postavená v roce 1987 a v té době byla nejdelší v republice. Panorama města doplňují kopce Ralské a Hradčanské pahorkatiny, Českého středohoří a Lužických hor: na obzoru poznáváme Ronov, Kozel, Strážný vrch, Holý vrch, Radečský kopec, Skalický vrch, Špičák, Klíč nebo Luž, za jasné viditelnosti i Děčínský Sněžník a Jedlovou.
Vyhlídka na Hůrce nabízí Českou Lípu jako na dlani a s dalekohledem v ruce se z ní můžeme podívat do vzdálených a skrytých míst ve městě.