Letošní poslední akce VSČ byla netradiční. Přednáška historika Ladislava Smejkala o životě kněze Jana Maria Suryho byla doplněna jeho divadelní hrou Nám, nám narodil se, kterou nastudovaly děti z Divadélka ZŠ Kravaře ve spolupráci se Základní uměleckou školou v Žandově. Navíc, pozvání přijali i příbuzní kněze Suryho, kteří se s námi podělili o vzpomínky na něj. Inspirací se stal starý školní sešit, ve kterém je úhledným písmem napsaná tato krátká divadelní hra.
Jan Sury se narodil 18. října 1912 v polském městě Skočovo. Nadaný žák pocházel z chudých poměrů. Aby mohl vystudovat, odešel v patnácti letech v roce 1927 na Moravu do malého městečka Fryšták, ve kterém kněz Ignác Stuchlý zakládal salesiánský řád. Tento řád, který v roce 1859 založil Jan Bosco v italském Turíně, se dodnes stará o děti z chudých rodin, které nepodporuje jenom materiálně, ale I je vzdělává na svých školách a jejich volný čas vyplňuje rozvíjením jejich talentu např. ve sportu nebo v divadle. Sury do tohoto řádu vstoupil, ve studiích pokračoval v Turíně, kde byl vysvěcen na kněze a přijal jméno Maria. Poté odešel do slovinské Lublaně vystudovat herectví a režii.
V roce 1937 se vrátil do Ostravy a později do Brna, kde pomáhal budovat nová střediska řádu. Spolupracoval se skauty, kterým připravoval nebo upravoval divadelní hry a časem si přibral i péči o snoubence a jejich přípravu na manželství.
Po válce v roce 1945 přešel do Pardubic s úmyslem nově zpracovat pašijové hry. Ty se u nás hrály nejvíce v pohraničí v místech osídlených Němci. Proslavené byly zejména v Hořicích v Pošumaví a v Mimoni. Po odsunu německého obyvatelstva hrozil jejich zánik, nebyl zájem je uvádět jako divadelní hru, zachovalo se pouze čtení pašijí. Sury vytvořil tříhodinové dílo, ve kterém hrál hlavní roli Ježíše. Premiéra se konala v dubnu 1947 v pardubickém divadle. V té době nastoupil do litoměřické diecéze kardinál Štěpán Trochta, jeden z nejvýznamnějších salesiánů u nás, a ten v roce 1947 přeřadil Suryho do Mimoně, aby zde tuto tradici oživil.
Pětatřicetiletý kněz to měl velmi těžké. Původní obyvatelé zde již nežili, a ti noví neměli moc zájem, stejně tak i představitelé města. Sury byl ale skvělý diplomat, dokázal tamní obyvatele pro pašijové hry nadchnout, a přesvědčit i funkcionáře. Měly se stát kulturní brigádou, která sjednotí nové obyvatelstvo. V říjnu a listopadu roku 1949 se konalo celkem sedm představení v místním kině, vyprodaném do posledního místa. Ale doba pašijovým hrám nepřála, mladí lidé byli odlákáni na jiné akce, zejména na stavbu velkovýkrmny, na kterou museli chodit o víkendech na „dobrovolně povinné“ brigády.
Přišel rok 1950 a s ním Akce K, při které byly likvidovány kláštery a řády, kněží byli zatýkáni a vězněni. Sury byl také internován a později přeřazen na Mladoboleslavsko do obcí Katusice a Kováň. Zdejší faru zdobí pamětní deska připomínající Karla Aloise Vinařického, faráře a básníka z doby Národního obrození, velkého vlastence, který měl přátele mezi českými buditeli, a ti do Kováně rádi zajížděli. Pro Suryho bylo pohlazením na duši vnímat Genius loci tohoto místa, kde své stopy zanechali František Palacký, Josef Kajetán Tyl nebo Josef Jungmann. Padesátá léta byla nejistá a pro Suryho i osobně velmi smutná. Jeho matka těžce onemocněla, umírala. A právě v této době, v roce 1954, vznikla již zmíněná hra o Ježíškovi, kterou jí věnoval. Ale není smutná, vtiskl jí úsměv a radostné poselství.
Od roku 1957 působil v našem městě v kostele svaté Máří Magdaleny. Mistr diplomacie, využívající hereckého talentu při rozvážných gestech, které uměl použít při zdůraznění svých požadavků, si dokázal vydobýt ty, které on považoval za důležité a potřebné. Za jeho působení byl např. opraven kostel, v bazilice minor pozvedl úroveň liturgií, které odpovídají tomuto titulu, a která zde byla za působení augustiniánů. Ti se sem vrátili v roce 1968 a Jan Maria Sury odešel na svoje poslední místo, do Zákup. To už byl nemocný, srdce jej zradilo o rok později po mši konané druhou adventní neděli. Zemřel 14. prosince 1969, tedy přesně před padesáti lety.
Krásně nastudovaná hra se zajímavým prologem zasazeným do dnešní doby na nás dýchla atmosférou adventu a Vánoc, přednáška o páteru Surym nám připomněla osobnost spjatou s naším regionem a nelehkou práci salesiánských kněží, kteří rozumnou, laskavou a nábožnou výchovou umožňují chudým dětem vzdělání a tráví s nimi volný čas, vyplněný různými aktivitami.