Podtitul je týž jako u prvního dílu – Horákova chemická kuchařka pro malé i velké experimentátory. A opět jde zejména o popularizaci chemie jako vyučovacího předmětu pomocí zajímavých pokusů, které jsou „zabaleny“ do veselých příhod ze školních hodin.
Základní struktura publikace se také shoduje s prvním dílem: každá kapitola obsahuje jeden pokus v příběhu, poté následuje vysvětlení a doporučení a přehled potřebných chemikálií a pomůcek, nechybějí ani vtipné ilustrace a nákresy aparatury.
Ale nalezneme zde i přitažlivé inovace, které – obecně řečeno – posouvají knihu k moderním učebním postupům a prostředkům. Hlavním protagonistou všeho dění se tentokrát stává čerstvý absolvent pedagogické fakulty, který jako naprostý nováček přichází do školy, v níž působí postava učitele Horáka známá z prvního dílu.
Ústředním motivem spojujícím všech čtyřicet kapitol tak jsou trampoty začínajícího učitele, leckdy roztomile tápajícího mezi svými žáky i kolegy. Do reality učitelské praxe ho zprvu s osobitostí sobě vlastní zasvěcuje právě zmíněný Horák, ale postupně se sám a s nadšením pro svou milovanou chemii stále úspěšněji prodírá úskalími pedagogické profese. Náš hrdina sice nemá jméno, ale snadno vytušíme, že tato postava má pravděpodobně mnoho společného se samotným autorem. Podobně autentické jsou jistě i postavičky nezbedných žáčků, kteří mladému učiteli zdárně i nezdárně sekundují.
Další novinkou druhého pokračování jsou tzv. Tři Horákovy úkoly. Ty jsou primárně určeny dětem a vybízejí je k dalším aktivitám, především ke hledání v odborné literatuře či na internetu. A velmi sympatické je na nich především to, že se neomezují pouze na chemii, ale dotýkají se řady dalších oborů nejen přírodovědných, takže děti tímto způsobem mohou objevovat souvislosti historické, literární, legislativní… a také praktické.
Mohou být samozřejmě též metodickým materiálem pro učitele, kteří je mohou přímo využívat či se jimi inspirovat při zadávání úkolů vlastních. Například: Víte, co je šelak? Slyšeli jste o tom, že jedna z hypotéz o tzv. Bermudském trojúhelníku je spojena s hydráty methanu? Ve kterém z českých měst je údajně první alchymistické muzeum na světě? K čemu Hippokrates doporučoval šťávu z vrbové kůry?
Zaměření na každodenní praxi je další nespornou předností této knížky, vždyť po spojení školní teorie se životem se neustále – a oprávněně – volá. Takže se například můžeme dozvědět, jak je to s oxidem uhličitým v minerálkách (Co si trochu zaperlit), jak lze celkem snadno zjistit, do jaké míry je organicky znečištěna voda, kterou používáme (Špinavá voda), že je poměrně jednoduché vyrobit si vlastní psací látku, jak to dělali již staří písaři (Duběnkový inkoust), nebo si tak trochu chemicky, ale zároveň bezpečně pomoci, je-li nám zima (Zahřáté ruce), a tak dále…
Více než třetina představených pokusů je skutečně nenáročná, mohou je provádět samy děti (a nejen ve škole) a bude jim přitom stačit například hnojivo na květiny, aspirin, cukr či cigaretový popel. Největší počet experimentů (celkem 19) je určen pro předvádění ve vyučovacích hodinách, tedy pod dohledem učitele, ale za aktivní účasti žáků. A pomyslnou třešničku na chemickém pokusnickém dortu tvoří efektní reakce vybuchující či hořící, které jsou nabídnuty pedagogům - chemikům podobně nadšeným, jako je autor.
A ještě něco – i druhý díl této publikace je hodně pestrý. Na své si tak mohou přijít nejen vášniví chemici, ale i my ostatní, protože nám opět zábavnou a názornou formou připomene to, co jsme z chemie zapomněli, ale co je užitečné z ní znát. Třeba o tom, co obsahují prací prostředky či v čem nás klamou reklamy. A navíc budeme překvapeni, když při četbě chemické kuchařky narazíme na výklad astrologických znamení, na úryvek z Bible či dokonce z Rukopisu zelenohorského. To všechno se totiž autorovi do jeho knížky vešlo. Není toho málo, že?
-----------------------------------------------------------
Recenzi prvního dílu publikace naleznete zde. Pokud po prvním či druhém dílu toužíte a nemůžete je sehnat, obraťte se směle na barta@i-noviny.cz.