Vlastně jsme se šli podívat tak trochu z nostalgie. Bylo nám nějakých – náct, když jsme z rádia či vinylek poslouchali Koně bílého, Markétku či Řeku lásky.
Po sametu jsem tuhle zpěvačku zaregistrovala jen párkrát, prý se také odstěhovala do Německa… A i když o sobě v poslední době dává více vědět (třeba díky CD Všechno nejlepší 2 či chystané kandidatuře do senátu), přece jen jsem se trochu bála a v duchu si přála, aby se sešla aspoň stovka lidí. Rychle jsem ale byla vyvedena z omylu.
Už v 18.45 byl sál téměř plný a s úderem sedmé, kdy koncert začínal, bylo prakticky nabito. Střízlivý odhad – 600 návštěvníků, možná i trochu víc. A pak už nezbylo než čekat, jaký program nám Marie Rottrová přichystala. Uslyšíme naše oldies goldies songy?
Celá produkce byla laděna skutečně vánočně, počínaje ozdobeným stromkem na pódiu, tři adventní věnce na zadní stěně připomínaly pořadí dnešního dne v čekání na ten Štědrý. A vánoční koledy též zazněly hned na začátku – v podání jednoho z místních pěveckých sborů. Dětský zpěv je snad vždycky milý…
A pak už na jeviště vstoupila „Lady soul“, jak se paní Rottrové často přezdívá. I ona začala vánoční písní.
A první dojmy? Příjemné setkání po letech, příjemnější tím víc, že zpěvačka nám vůbec nerozbila naše mírně sentimentální vzpomínky na ni – stále krásný jemně zastřený hlas, elegance a přirozenost v přednesu i v pohybu na scéně, téměř nestárnoucí krásná tvář… Prostě – má úroveň.
A publikum reagovalo velice živě a spontánně, i když samozřejmě jinak, protože věkový průměr byl tentokrát skutečně poněkud vyšší :o) Celé to na mě působilo poklidně a skutečně předvánočně či spíš svátečně. A také profesionálně.
Doprovodná kapela Septet plus o devíti členech měla plný zvuk, v němž vynikaly nejen dechové nástroje, ale také příčná flétna, v některých písničkách i saxofon nebo klarinet. Po sérii prvních pěti skladeb, z nichž obecenstvo nejvřeleji ocenilo známou Lásku Jaroslava Wykrenta a já s překvapením zjistila, jak snadno se mi vybavují slova („ až budem vědět, co jsme zač, pak zaženeme rychle pláč…“), zpěvačku poprvé na pódiu vystřídal dívčí sbor Coro Picolo z Kolovrat u Prahy. A bylo to moc milé překvapení, vůbec jsme neměli pocit nějaké „náhražky“ – tak dobře ty holčičky zpívaly. Navíc známé koledy a další vánoční zpěvy měly příjemné aranžmá, žádný zbytečný sentiment.
V dalším bloku Marie Rottrová potěšila hlavně podáním písní Ten vůz už jel a Máma, tyhle soulové věci jí určitě sedí nejlépe a asi nejen pro mě byly vrcholem celého koncertu.
Následujícím hostem pak byl Jaroslav Wykrent, bohužel místo tradiční kytary vstupuje už nějaký čas na pódium s holí. Zazpíval Agnes a Pentli růžovou s nasazením, které dávalo zapomenout na jeho zdravotní indispozici, a diváci spontánně tleskali a zpívali také. Texty už zřejmě neskládá, ale přečetl z knížky své poezie a pobavil několika parodiemi na reklamy.
A pak už se šlo do finále, na jevišti byli všichni a zpívali společně a vánočně. Ale nebylo mi proti mysli se nechat takto naladit – „vždyť jednou do roka, měřeno od oka, zastaví se v nás čas..“
Tak v tento večer se možná zastavil dokonce na druhou. Škoda jen, že vstřícnému publiku, které určitě pomohlo vytvořit příjemnou atmosféru, nebylo dopřáno víc písniček a ani žádný přídavek. Někteří ovšem využili možnost koupit si v předsálí cédéčko a nechat si ho dokonce podepsat při malé autogramiádě. Odcházející návštěvníci koncertu byli zjevně spokojeni. A proč ne, trocha nostalgie koneckonců k adventu patří...
