Zejména bestseller Bez dcerky neodejdu ve své knižní i filmové podobě odstartoval zájem o příběhy žen, které jsou založeny na rozdílnosti kultur a vyprávějí o podvodech, týrání, rozčarování a následných útěcích z míst, kam se tyto ženy vydaly původně z lásky… Kniha Útěk z afrického pekla je dalším záznamem podobné zkušenosti a otřesným svědectvím o praktikách černé mafie.
Barbora Koudelková se narodila v roce 1980 na Moravě, po dosažení plnoletosti odešla pracovat do Prahy, kde se seznámila s německým obchodníkem, který ji obratně zmanipuloval tak, že v devatenácti letech odjela do Afriky, aby pomohla černošskému mladíkovi Kenovi, jež měl po občanské válce v Sierra Leone údajně přijít o celou rodinu, zůstat sám v Ghaně a bojovat o miliardové dědictví. Její africká životní epizoda se protáhla na téměř šest let, během nichž Kenovi porodila dvě děti, ale především jako pověstný bílý kůň podepisovala četné směnky na peníze, kterých prý bylo třeba na daň, po jejímž zaplacení bude dědictví vydáno. Díky své nezkušenosti a zamilovanosti pochopila příliš pozdě, že celý ten dojemný Kenův příběh je ve skutečnosti jen velkolepou šarádou a že její štěstí na černém kontinentě se jaksi nekoná – naopak že pro ni zbyla jen role otrokyně vyžadující bezpodmínečnou poslušnost… Přesto dokázala své zoufalé a takřka bezvýchodné situaci vzdorovat a našla způsob, jak s oběma dětmi utéci zpátky do Čech. V pětadvaceti letech tak má za sebou zkušenost, jež s největší pravděpodobností ovlivní celý její další život, „její“ dluhy dosahují totiž astronomické výše… Případ Báry byl u nás již medializován – nejznámější jsou asi dvě reportáže z pořadu Na vlastní oči televize Nova.
Knižní podoba příběhu vznikla v nakladatelství Alpress, které na základě dřívější spolupráce (přepis filmového scénáře Rafťáci a dramatu T.Williamse Sladké ptáče mládí) oslovilo Milana Bártu, editora zpravodajského serveru www.i-noviny.cz, aby Bářiny zážitky z černého kontinentu zpracoval. Výsledkem je čtivý text s řadou působivých motivů, které čtenáře seznamují s charakteristickými rysy africké kultury, zejména v partnerských vztazích tolik odlišné od evropské. Poodhaluje též praktiky podvodných obchodníků a seznamuje s eskapádami věřitelů, kteří jsou ochotní prodat své vlastní rodině i střechu nad hlavou při vidině tučné provize z půjčky, používají vyděračské praktiky a ani různé formy nátlaku jim nejsou cizí.
Čtenář společně s Bárou postupně rozkrývá rafinovaný podvod, na jehož začátku je idylicky strávený měsíc v kouzelném prostředí africké přírody na pobřeží Atlantiku vykoupený však pozdějším bitím, znásilněním, opakovaným ponižováním a dennodenním strachem o život vlastní a především o životy dvou malých dětí. Protagonistka příběhu zažila i kruté zacházení v ghanském vězení pouhé tři dny po porodu, odmítnutí narozeného syna jejím partnerem, útoky a výhrůžky věřitelů, neudělení víza při cestě za dětmi, degradaci na služku po příchodu nové milenky do společného domu atd. atd.
Zejména autentičnost a otevřenost činí tuto výpověď přesvědčivou a velmi působivou, takže lze očekávat, že si svou cestu ke čtenářům najde. Přestože obecně jde o téma již několikrát zpracované, bude každý takto konkrétní případ mementem a stojí za to se s ním seznámit – je i varováním. Ale je také svědectvím o tom, že lidskou důstojnost naštěstí nelze tak snadno ani v těch nekrutějších podmínkách pošlapat a zničit.
