Moc mě těší, že mě s každým dalším dílem kontaktuje více čtenářů s odkazy, dalšími zajímavými jmény či opravami nepřesností.
Například díky tomu vím, že i v současnosti v našem městě žijí lidé, kteří mají v rodokmenu původní židovské obyvatele. Zatím nejvíce mě však zaujal pan Martin Tompa. Jde o profesora v důchodu Washingtonské univerzity v Seattlu, který s láskou vzpomíná na svou babičku, která z České Lípy pocházela.
Jeho babička, Ottilie Schück, se o něj starala, když vyrůstal. A tak se do České Lípy v roce 2003 vypravil. O svém pobytu mi napsal: "Návštěva se mi moc líbila. Podíval jsem se na starý židovský hřbitov, kde jsou pohřbeni někteří moji příbuzní. Byl docela zarostlý, ale v krásném prostředí přímo uprostřed města. Obešel jsem zříceninu vodního hradu. Prozkoumával jsem ulice, a zvláště jsem si užíval náměstí T. G. Masaryka, které je nádherné. Miloval jsem jídlo, které mi připomínalo vaření mé babičky. Strávil jsem několik hodin ve Státním okresním archivu Česká Lípa hledáním rodinných záznamů a našel jsem jich docela dost. Archiváře tam velmi zajímal můj obrázek obchodu Adolfa a Kathariny Schückových z roku 1913. Komunikace s archiváři byla náročná: já nemluvím česky a oni nemluvili anglicky, ale jeden z nich mluvil trochu německy, tak jsme používali tento jazyk.“
Takto obchod Schückových vypadal v roce 1913.
A takto o devadesát let později. Jistě ho Českolipané poznávají. Až bude lepší světlo, skočím nafotit současnou podobu.
Pan Martin mi zatím neprozradil, jak se aspoň části rodiny podařilo před holocaustem uprchnout. Nyní v důchodu o jejich komplikovaném útěku chystá publikaci, ale já doufám, že se mi z něj aspoň část této historie podaří získat. Viděli jsme sami v minulém díle (zde), že spousta českolipských Židů měla vyřízené cestovní pasy, nebo potvrzené žádosti o vystěhování do Spojených států či třeba Ekvádoru, přesto nakonec cestovali dobytčáky do Polska.
Podobně dopadla i část Martinovy rodiny.
Pojďme se pro dnešek věnovat staršímu bratrovi Martinovy babičky Erwinovi a jeho manželce Marii.
Erwin Schück se v České Lípě narodil 18. října 1879 rodičům Adolfovi a Katharině. Podle wikipedie měl vynikající baryton, ale naučil se zpívat i tenorem. Údajně proto, aby mohl hrát role například ve Wágnerově Lohengrinovi či Siegfriedovi. Tento českolipský rodák byl totiž operním zpěvákem ve vídeňské Volksoper. Za největší jeho role historie považuje Masetta v Mozartově Donu Giovannim, Papagena v Kouzelné flétně nebo Krušinu v Prodané nevěstě. Láska k Mozartovi se údajně projevila i v tom, že jeho jediný syn dostal jméno Wolfgang. Kromě syna měl ještě dceru Margarete.
Erwin se hrůz druhé světové války nedožil, zemřel v pouhých čtyřiceti letech po dlouhé nemoci. Podle Martina Tompy uspořádal ještě přes svou smrtí, v roce 1918 ve svém rodném městě recitál.
Erwin Schück vystupující pod uměleckým jménem Sembach na fotografiích z archivu Martina Tompy
Jeho manželka se jmenovala za svobodna Klausová a pocházela z Prahy. A shodou okolností je to pro mě první členka rodiny, kterou jsem objevil v seznamech oběti holocaustu. Nezachránilo ji ani to, že měla rakouské státní občanství a už před válkou musela neustále žádat o prodloužení pobytu v Praze. Svědčí o tom několik dokumentů.
Dokumenty z holocaust.cz
Erwin a Marie (Mitzi)
Mitzi mladší
Mitzi starší
Nejprve byla 17. 12. 1941 transportována z Prahy do Terezína, o pět měsíců později do Varšavy. Více o jejím osudu nevím. Ale z jejího transportu se z tisíce lidí vrátilo po válce zpět jen 11. Ona mezi nimi nebyla.
Dcera Margarete zemřela velmi mladá ještě před druhou světovou válkou.
Syn Wolfgang válku přežil a dožil se 74 let. Jeho stopy jsem objevil nejprve 3. 3. 1940 v Marseille a poté v československém vojsku ve Velké Británii jako desátníka u dělostřelectva.
Ještě vím, že si vzal rodačku ze Zruče nad Sázavou Veru Volk a měli spolu syna Georga, který se podle všeho vrátil do Prahy, kde zemřel v roce 2002.
Po jejich dalších osudech dále pátrám, přestože už nebyli rodáky z České Lípy.
Předchozí díly naleznete: