Jste znám nejen z divadla a filmu, ale také z rozhlasu. Svůj hlas jste rovněž „propůjčil“ v dabingu mnoha zahraničním hercům. Která oblast je vám osobně nejbližší?
„Nejbližší vztah mám především k rozhlasu. Víte, v rozhlase se nemusíte kvůli posluchačům převlékat do kostýmu a líčit se. Mikrofonu totiž nevadí jak vypadáte a že máte třeba kruhy pod očima a další šedivý vlas. Rozhlas má i tu velkou výhodu, že je vždy blízko lidí. Na druhou stranu mikrofon neoblafnete. Dnes „umí“ kdekdo zpívat, kdekdo píše knihy a pod. Ale sednout si k mikrofonu a hovořit tak, aby vám lidé věřili, to je už kus kumštu. Ale aby to nevyznělo, že nemám rád divadlo nebo dabing, naopak, ono se dá těžko rozlišovat, co je lepší. Každá práce je v něčem jedinečná a v něčem vás nervuje.“
Máte velice dobře zabarvený hlas. Už jste se s ním narodil? Pečujete o něj?
„Mám jej od narození a vůbec se o něj nestarám. Prostě jej nechávám chátrat jako své tělo. Buď to bude se mnou i nadále, nebo o něj přijdu, a to bych ovšem nerad.“
Jak byste se charakterizoval?
„Jednoduše. Jsem introvert! Nedovedete si představit, jaké to je. Musím mezi lidi, mluvit s nimi a dokonce před ně předstupovat a promlouvat k nim. To je pro introverta něco šíleného - mučírna a noční můra.“
To je ale těžké být introvertem a k tomu ještě hercem. Koukám, že to ale zvládáte velice dobře.
„To není všechno. Nejen že jsem introvert, ale trpím rovněž agorafobií, což je chronická úzkost z volného prostranství. Takže mě nenajdete na stadionech, velkých náměstích a pod. Jak to zvládám? Musím žít a jít proti proudu. Jinak bych se musel zákonitě zbláznit. Zatím to jde, a snad to vydrží.“
Když mluvíte o tom zvládání, jak zvládáte svůj volný čas?
„Tam je to o poznání horší. Mnoho volného času mi totiž nezůstává. Ovšem když už ho mám, tak vyrážím na chaloupku, do přírody, do lesa a na houby. Nyní je krásné období jablek, žaludů a kaštanů a v přírodě je tak nádherně a klidně. Pokud nemohu z Prahy ven, tak se jdu jen tak projít po městě. Potkám pár známých, zajdu do hospůdky a domů jedu tramvají. I to má pro mě své kouzlo.“
Když byste měl tu možnost a mohl si něco přát, na co byste chtěl mít talent?
„Jejda, to je zvláštní otázka. Nad něčím podobným jsem nikdy dříve neuvažoval. Když bych si mohl vybrat, tak ovládat plynule několik jazyků, umět lépe zpívat a tančit, protože tancování já nesnáším. A ještě něco, být dobrý architekt. To je ono - být dobrý architekt.“
Proč právě architekt?
„Víte, obdivuji kolik staveb zde vzniklo, kolik zničených budov, které komunisti nechali schválně zdemolovat, a to nehovořím jen o historických památkách, je najednou opraveno a září novotou. Když jsem přijel před představením do České Lípy, byl jsem se projít jeho centrem a musím říci, že je to tu velice krásné. Českou Lípu znám z dob totality. Bylo to špinavé, oprejskané město. Můj tchán měl chalupu v nedalekých Švábech a často jsme jezdili s manželkou do Moravanky na jídlo. Dnes je to úplně jiné město, a to je dobře. Problém je, že se to nedá říci třeba o Praze. Sice se metropole opravuje a je hezčí, ale přišla o svou kouzelnou atmosféru a romantická zákoutí a mysterium. Před třiceti lety byla Praha sice ušmudlaná, ale tajemně romantická. Dnes je to pryč, a to je škoda.“
Když bych se vás zeptal na to, co nového připravujete, řeknete nám to?
„Ani náhodou! Neberte to prosím osobně, ale nechci to prostě zakřiknout. Pak by to mohlo totiž kiksnout, a to bych nerad. Jsem tak trochu pověrčivý. Jako herec žiju takříkajíc ze dne na den a každá nabídka je dobrá. A o tom je i herecký život. Čekání na role a hraní a další čekání. Když jich je pak méně a méně je to hodně zlé."