Pokud si chceme udělat jen takový malý víkendový trip a zpestřit si jím čas předvánoční, vánoční či úplně nějaký jiný, je ideálním místem pro start Krompach, kde můžeme parkovat na plácku za hospodou. Celý plánovaný okruh se dá zvládnout i s posezením v restauraci na vrcholu za dvě a půl hodiny.
Do terénu vyrazíme po červené značce, která nás stylově doprovodí k možná nejstarším stromům celého Českolipska - tisům červeným. Tento jehličnan roste velmi pomalu, a tak na své stáří nevypadá. Jeho dřevo bylo údajně jedním z nejlepších vývozních artiklů v dobách, kdy po sobě lidé ještě házeli oštěpy a stříleli šípy z luků. Proto je také tato dřevina zákonem chráněná, i kdyby nedosahovala stáří několika stovek let jako v Krompachu. Není bez zajímavosti, že se jedná o rostlinu dvoudomou, takže když si ji vysadíme na zahradě, nemusí platit, že na ní budeme mít takové hezké "bobulky", jako má ten strom napravo od cesty, klidně si totiž můžeme vysadit samce. Ty uvozovky jsou u bobulky záměrně, protože by mě za bobulky bez uvozovek mohl nějaký zapálený botanik přizabít, ve skutečnosti se tomu česky říká míšek a s bobulí to nemá (pro botanika) nic společného (snad kromě semena uprostřed). Červený míšek je také to jediné, co se dá z rostliny ochutnat, vše ostatní je prudce jedovaté.
Ale nechme botaniky a stoupejme, stoupejme. Budeme skákat z jedné strany hranice na druhou a obdivovat červené jeřabiny, které oždibují ze severu přilétnuvší hýli. Do hodinky jsme na vrcholu. Chceme-li ušetřit, třeba nám vystačí výhled z plošiny těsně za hranicí. Ale rozhledna je rozhledna. Normální vstupné stojí dvě eura, ale když budete mluvit lámanou němčinou jako já (jinou to stejně neumím), třeba vám dají minimálně poloviční slevu. Zřejmě je to výraz vděku těm Čechům, kteří se nesnaží proklouznout na rozhlednu zadarmo. Výhled nejlépe posoudíte z fotografií. (Jsou z října, tak už nepočítejte s listím na stromech, zase tak teplý podzim to nebyl.)
Ze spleti turistických značek pro cestu zpět si vybereme třeba tu zelenou, která nás během půlhodinky svede ke státní hranici. Od ní je pěkný výhled na hrad Ojbin (tip zde). Od hranice k autu a hospodě, kterou minulý měsíc málem proslavil koncert neofašistů, se vrátíme po značce žluté.
