Došlo i na tancování a společné hraní, kdy se diváci s chutí zapojili do muzicírování.
Martin Žák zasvětil svůj život hudbě starého amerického venkova, která je dnes široké veřejnosti známá jako country music. Martinovy písně a příběhy posluchače přenášejí do dávných časů. Ve většině případů podávají autentické svědectví o skutečných událostech ze života tehdejších prvních osadníků či jejich odvážných žen, kazatelů, černých otroků, vojáků války Severu proti Jihu, kovbojů, horalů, a psanců.
Svérázný svět, nazvaný Martinem Žákem před lety Country Home, je dnes známý mezi muzikanty i milovníky staré dobré country music a romantiky široko daleko. Okouzlen lidovou hudbou, prostým způsobem života a přírodou se vzdal prosperujícího obchodu a pohodlí velkoměsta. Mnohá podivuhodná dobrodružství ho pak zavedla až do srdce lužickohorských hvozdů, které se staly domovem celé jeho rodině.
Mužete čtenářům vysvětlit, jak Vaše skupina přišla k názvu Stará almara?
Je to vlastně velice prosté. Název naší skupiny vychází z toho, že jsem začal před mnoha lety oprašovat, znovu objevovat a ze starých skříní, regálů, šuplat a almar vytahovat staré písničky, notové zápisy a příběhy z dob osidlování Ameriky. Odtud právě náš název Stará almara.
Muzika, alespoň v té podobě, jakou ji hrajete, není v našich zeměpisných oblastech moc častá. Co Vás přivedlo právě k tomuto stylu?
Já jsem vždy miloval country muziku. Hrál jsem ji takovou, jakou ji známe od našich táboráků, potlachů, z trampských osad apod. Podvědomě jsem ovšem cítil, že to není to pravé, co chci, že mě daleko více láká tradiční hudba americké kultury. Začal jsem proto postupem času hledat a shromažďovat starou muziku z opačné strany Atlantiku, které jsem také beznadějně propadl. Podařilo se mi dát dohromady několik desítek písniček a balad, zejména z jižní oblasti Appalačského pohoří a pohoří Blue Ridge. Zároveň jsem začal pátrat i po autentických hudebních nástrojích a shromažďovat informace o způsobu života prvních osadníků a horalů.
Byl jste se někdy podívat v Americe? Jaký to byl pro Vás zážitek?
Samozřejmě, že jsem se tam vydal. Cestoval jsme především v oblastech, o kterých tolikrát zpívám. Musím říci, že to byl pro mě obrovský zážitek. Přivezl jsem si spousty materiálů a nahrávek. Měl jsem tu čest se seznámit s tamními muzikanty a dokonce s lidmi z hor, kteří tyto staré tradice udržují stále živé. Hrál a zpíval jsem i pro ně. Byli moc potěšeni tím, že někdo z České republiky, kdesi v Evropě, umí a zná jejich hudbu.
Vím, že jste hovořil také o jejich některých skladbách, které byly jak od nás z domova.
To je pravda. Bylo to v Západní Virginii, kde jsem byl pozvan večer na jedno společné muzicírování. Hostitelé mi řekli, že mi zahrají jednu hodně starou lidovou skladbu. Když začali hrát, musel jsem se začít smát. Nechápali proč. Vysvětlil jsem jim, že jde o verzi naší říkačky Pec nam spadla. Nakonec jsem jim musel napsat český text a taky ji zahrát na banjo. Další jejich skladba byla hodně podobná další naší říkačce: Kam panenky, kam jdete. Je to tím, že snad nikde jinde na světě nedošlo k tak unikátnímu mísení kultur jako právě zde.
----
Z víkendové akce připravujeme i fotožurnál.