Umíš z každé otázky aspoň začátek, nebo to riskneš a na některé se ani nekoukneš?
Rozhodně jsem zastáncem názoru, že štěstí přeje více připraveným než těm odvážným. Pokusil jsem se tedy od každého tématu naučit se přinejmenším základ, abych mohl v případě krize vařit alespoň z té vody. Drobnou výjimku pak tvoří angličtina, kde jsem si k jednotlivým otázkám pouze připravil slovní zásobu a doufám, že na jejím základě budu o tématu schopen konverzovat. Jinak je ale samozřejmé, že se člověku nabiflované poučky s přibývajícím objemem informací postupně vytrácejí. Mám výhodu v tom, že maturuji až ve čtvrtek, čímž mám svaťák o nějaký ten den prodloužený, a tyto dny využiji už pouze k opakování.
Za nás nebyly žádné publikace typu Odmaturuj ani internet. Všichni jsme si otázky různě opisovali od žáků předchozích ročníků. Jak sis připravoval podklady k učení ty?
Nechci tady dělat reklamu nějakému komerčnímu nakladatelství, ale musím uznat, že Odmaturuj je velice dobrá knížka a hodně mi v přípravě pomohla. Neříkám však – vyhoďte učebnice a nechoďte do školy, k maturitě vám stačí tahle jedna knížka. To rozhodně ne. Není nic lepšího než výklad kantora, nicméně člověk je tvor zapomínavý a student jakbysmet. Nejvíce jsem podobné publikace a internetu využil u fyziky, ke které jsem si všechna témata zpracoval sám. Češtinu jsem si sehnal od spolužáků, pouze otázky, které se týkaly vývoje dramatu, jsem se učil na základě vlastní zkušenosti. No a nejpohodovější byla asi matematika. Vypsat teorii z učebnic a propočítat si příklady z kamarádky Petákové. To je odborné pojmenování sbírky úloh z matematiky :o)
Kolik hodin denně jsi se během „svaťáku“ učil?
Ha, no tak to je celkem komplikovaná otázka. Snažil jsem se skutečně učit se od rána do večera, což je ale nemožné. Největší problém mi dělalo donutit se vypnout počítač a sednout si a začít se učit. Stejně mi to ale vydrželo vždy pouze chvilku. Poté jsem četl výpisky a najednou jsem se přistihl, že pozoruji lidi na chodníku. Již za mého studentského mládí mě ve školním časopise velice pobavil článek Jirky Charváta, který popisoval, jak při učení vytvářel aplaus pomocí svých chodidel. Musím se přiznat, že jsem ho ještě předčil – během svých studií jsem se naučil tleskat jednou rukou. Takže okřídlené „Jedna ruka netleská“ už pro mě neplatí. Člověk dělá vše pro to, aby se nemusel učit. Nikdy jsem nechodil s odpadkovým košem tak často jako při svaťáku :s)
Měl jsi nějaké závazky, plány, rozpisy, jak při učení postupovat?
Ano, to jsem měl, ale po chvíli mi došlo, že tvořit si podrobné plány je k ničemu. Řekl jsem si - zítra se naučím tohle a tohle a vyjde mi to. Ale pak jsem zjistil, že některé téma si pamatuji a trvá mi chvíli, než se ho naučím. U jiného jsem zase strávil spoustu času při chápání složitého odvozování. Takže mým jediným plánem bylo do konce svaťáku umět celou matiku, fyziku a češtinu a zbylé tři dny si ponechat na opakování. Což se mi teda téměř podařilo, v neděli večer mi chybělo doučit se pouhé dvě otázky z češtiny. Ale týkaly se opět vývoje divadla, takže mi jejich doučení nezabralo již moc času. Cimrmana prostě člověk okecá, i když nechce :o)
Používal jsi nějaké podpůrné prostředky typu energy drinků, bylinek, zaklínadel?
To jsem používal. A nejsem si jistý, zda jsem se stal zmanipulovaným reklamou, nebo zda se stal zázrak. Nicméně dostal jsem od rodičů nejmenované tablety, na jejichž příbalovém letáku se píše do slova a do písmene: „Pro maximální nasazení, výkonnost a proti stresu.“ A musím uznat, že jsem během studií moc nervozity nepociťoval, a i když jsem obrovským milovníkem spánku, který jsem ve svatém týdnu moc neprovozoval, nějaké náznaky únavy jsem nezaznamenal. Asi si nechám ve škole udělat chemický rozbor, abych vůbec věděl, čím jsem se to celý týden dopoval. No a ještě bych se vyjádřil k těm zaklínadlům – byla mi dána jednoduchá rada - nemyslet na otázky, které bych si nechtěl u maturity vylosovat. Takže já jsem dělal přesný opak – rozmístil jsem ve svém okolí čísla 14, 22, 19 a 20 a myslel jsem na ně dnem i nocí. No a nebyl bych to já, kdybych nezmínil svůj doping ve formě poslechu kapely Support Lesbiens. Ti mě opravdu uklidňují.
Poneseš si k maturitě talisman? Budeš si hlídat, kterou nohou vykročíš?
Rozhodně nejsem člověk, který by sledoval smečky černých koček (a že jich u nás na dvorku za naší Micinou teď bylo :o) ), kulaté kanály nebo postavení hvězd. Talisman si určitě ponesu – keramického slona, kterého jsem dostal kdysi jako dárek. S chobotem nahoru, samozřejmě. Jinak se spíše zaměřím na rady, které jsem si nedávno přečetl v novinách. Pokusím se vypadat dobře a upraveně, žádné kruhy pod očima. Dokonce jsem se naučil uvázat si na kravatě tlustý uzel zvaný Windsdor, který na ostatní údajně působí dojmem sebevědomého člověka. Dojdu si k holiči, pořádně se vyspím.
Máš strach? Z čeho? Z neúspěchu, ztrapnění, nějakého konkrétního učitele, reakce rodičů?
Tak strach určitě panuje, asi bych nebyl normální, kdybych neměl z maturity respekt. Učitelů se nebojím, nevidím je jako bestie, které nás chtějí za každou cenu potopit. Největší strach mám z toho, že si sednu na potítko a budu mít okno. A pak přijde ono vaření z vody. Na druhou stranu – u angličtiny si člověk vždy popovídá (pokud si zrovna nevylosujete otázku týkající se Evropské unie, ale dost, opravdu nechci myslet na otázky, které se mi příčí :s)), v matematice máte na výběr z více příkladů, tak se na nějakém člověk snad chytne. U fyziky máte k dispozici tabulky, kde se dá v případě nouze vyhledat spousta záchranných údajů. A čeština – tam mi to jistí slohovka napsaná na výbornou. Po pravdě řečeno, největší strach bych měl ze zklamání, které by přišlo po mém vybouchnutí. Po maturitě a před nástupem na vysokou studenta čekají čtyři měsíce vysněných prázdnin. Nerad bych je strávil s dojmem pokažené maturity.
Byl jsi velmi aktivní při protestech proti novým maturitám. Co ti na nich vadilo nejvíc?
To, že jsme o nich nebyli dostatečně informováni. Informace, které se k nám dostávaly, byly stále typu „Možná, asi, nejspíš.“ Státní maturity, pokud budou dobře připravené, nastupujícím ročníkům určitě přeji. Určitě se lépe chytnete na průřezových příkladech z matiky. Nyní, když si vylosujete integrální počet a nevíte, co je to integrál, tak prostě končíte. Kdežto u státní maturity bude soubor příkladů a vy budete pracovat se znalostmi nabytými za celé čtyři roky. Stejně tak u češtiny – dostanete seznam četby, na které bude založena vaše maturita. Jenže my jsme se do půlky třeťáku biflovali autory, charakteristiku jejich tvorby, charakteristiku doby a podobně. A pak přišlo z ministerstva – Zde je seznam 400 knížek, každej si z nich vyberte 20 a z nich budete maturovat. Takže jsme se vydali spolu s dalšími 10 000 studenty do Prahy a vydemonstrovali si odložení.
Když jsem tě nominoval do ankety Osobnost Českolipska, prohlásil jsem, že jsi v současnosti jedním z nejvýraznějších studentů gymnázia. Kterému ze svých zájmů chceš dát přednost a zvolit si ho jako zaměstnání?
No, tak to je taky otázka, na kterou není lehké odpovědět. Možná bych to jako maturant mohl už vědět, že? :sD Nicméně asi čekám, s čím na mě přijde Praha. Nedoufám v žádné závratné události, ale tak nějak počítám s tím, že až uvidím konkrétní možnosti, které velkoměsto nabízí, bude mé rozhodování v mnohém jednodušší. Hlásím se na technickou školu, na které bych se mohl uplatnit v designu. Uvažoval jsem ale také o tom, že bych se pokusit dostat do nějaké kapely jako zpěvák. V lepším případě si založit kapelu vlastní. Jen jako koníček. Nevím, jak to budu mít na vysoké škole s rozvrhem, ale jsem si jist, že pokud budu muset opustit sbor Camella v Novém Boru, budu si muset lásku k hudbě vynahradit nějak jinak. Takže konkrétní plány nemám, spíše se nechám překvapit, co na mě Praha vytasí.
Podle tvých výsledků je mi jasné, že anketu sleduješ ty i tvoji spolužáci. Kdo je pro tebe výraznou osobností Českolipska?
Tak samozřejmě bych byl sám proti sobě, kdybych za výraznou osobnost Českolipska nepovažoval Jiřího Štrobla – dirigenta novoborského sboru Camella. Jinak je pro mě de facto výraznou osobností každý, kdo se aktivně zapojuje do rozvoje kultury, sportu a vzdělání v našem regionu. Akorát politici, ti mě nějak neoslovili. No a uvedl bych ještě jednoho bývalého studenta gymnázia, který se v anketě, myslím, neobjevil, ale který by si to podle mého názoru určitě zasloužil. Jde o Honzu Duchoslava, můj kamarád, který po Gymnáziu v České Lípě odjel na studia do Ameriky. Nedávno měl na škole přednášku o pobytu v Ugandě, kde v rámci stáže pomáhal místním zemědělcům v oblasti bankovních půjček. Určitě výrazná osobnost našeho regionu. No a určitě velký dík a obdiv patří Rudovi Živcovi, který nám velice pomohl v přípravách maturitního plesu. Nikdo další mě již nenapadá.
Chystáš se na Českolipsku v budoucnu zakotvit, anebo spíše odejdeš do Prahy, zahraničí či jiné oblasti Česka?
No, vlastně jsem již odpověděl v jedné z předchozích otázek. Teď jsem ve fázi plného natěšení na Prahu, takže moje kroky se nyní ubírají určitě tímto směrem. Co přinese vysoká škola (mám na mysli zahraniční studia a podobně), to si netroufám odhadnout. A co přinese období po vysoké škole, to už vůbec ne. Rozhodně ale nikdy nezanevřu na Českolipsko, protože je to kraj, v jehož přírodě, kultuře a celkovém zázemí určitě vždy najdu klid a pohodu.
-------------
Luboš Križan se narodil 2. května 1989 v Děčíně, jelikož českolipská porodnice v té době zrovna procházela rekonstrukcí. Žije se svými rodiči v Novém Boru, kde navštěvoval jak mateřskou, tak základní školu. Po ukončení pátého ročníku Základní školy U Lesa přešel na českolipské gymnázium. V současné době je pro něj nejzákladnějším mezníkem maturitní zkouška – maturuje z matematiky, fyziky, anglického a českého jazyka. Jeho obdiv k technickým vědám bude uplatňovat i na vysoké škole – je přijat na stavební fakultu ČVUT v Praze. Počátkem června se bude v talentových zkouškách pokoušet o přijetí na speciální obor této fakulty – Architekturu a stavitelství. Mezi jeho zájmy patří rocková a popová hudba (sám se považuje za největšího fanouška kapely Support Lesbiens), sborový zpěv, ze sportu pak lyžování a volejbal. Amatérsky se věnuje počítačové grafice.
