Dnes je 20. 09. 2024
svátek má Oleg

Tiské stěny

Archiv

Jet můžeme autem  do obce Tisá přes Děčín a Libouchec. Parkuje se přímo u cedule a jedné z bran do Tiských stěn. Problémem není ani doprava hromadnými prostředky. Osvědčil se mi vlak do Ústí nad Labem a pak autobus jedoucí přes Libouchec do Petrovic (zastávka Tisá, kulturní dům).


Od autobusu dojdeme k jedné z kas po červené turistické značce. Po této trase můžeme pokračovat dále až na Děčínský Sněžník, ale to si z celých stěn užijeme jen pár vyhlídek. My jsme přijeli především kvůli pískovcovým útvarům povzbuzujícím naši fantazii. Takřka každý kámen, převis a soutěska zde mají svůj název, takže můžeme své nápady „konzultovat“ s těmi, co zde byli dávno před námi.



Po zaplacení vstupného (dospělí 30 Kč, děti polovic) si můžeme vybrat ze dvou prohlídkových okruhů. Nemusíme řešit žádné dilema, protože se dají v klidu stihnout oba. Tak začněme třeba malým. Svižným tempem si můžeme 19 pojmenovaných útvarů prohlédnout za necelou hodinku. Půjdeme-li skutečně po číslech, začneme několika výhledy na obec Tisou a pak už to jede: Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Herkules, Jeskyně oblud ... no, nebudu vše prozrazovat, abych vás neovlivňoval.






Velké stěny můžeme prosvištět po zmíněné červené, ale byla by to škoda nejen kvůli zaplacenému vstupnému, takže i zde si můžeme v klidu prohlédnout 56 útvarů. Už víme, že nemusíme pospíchat, takže bych to viděl tak na dvě hodinky zkoumání Medvědího doupěte, Supa v hnízdě, Tuleně, Obrysů Afriky atd., atd. Příjemným překvapením je turistická chata s kioskem plným dobrot.





Po občerstvení a dokoupení suvenýrů konečně využijeme nabízenou červenou značku a přes několik vyhlídek se vrátíme na zastávku autobusu či na parkoviště s naším smradlavým miláčkem.


V turistické lokalitě Tiské stěny má člověk pocit, že skutečně dorazil do Evropy. Parádně vyvedený průvodce s popisem takřka každé skály, několika mapami, barevnými fotografiemi i kontakty na důležité instituce a možnosti ubytování stojí za investici. Přitom lokalita zase není tolik profláknutá jako Hruboskalsko nebo Adršpach, kde se stojí na každou fotografii fronta.