Dnes je 29. 09. 2024
svátek má Michal

Život se musí umět prožít, říká v rozhovoru Vladimír Mišík

Archiv

Vladimíre, jste znám jako hudební legenda, na svém kontě máte stovky koncertů. Jak zvládáte ten kočovný muzikantský život?


„Abych řekl pravdu, nejhorší je snad to cestování. Jsem už v letech a mám rád jisté pohodlí. Na druhou stranu si ovšem nedovedu život bez muziky, publika a kapely představit. Hudba je mi drogou, a pokud budu moci, tak budu hrát dál.“


Když se podíváte zpět na svůj pestrý hudební život, vždyť hrajete více než 35 let, zvolil byste si znovu tuto dráhu?


„Jako kluk jsem chtěl být profesionální basketbalista, to se mi nesplnilo. Místo sportu a běhání pod košem jsem totiž raději hrál na kytaru. Kdybych se měl znovu rozhodnout a měl vědomosti, jaké mám nyní, tak bych se kytary chytil opět a hrál.“


Co chystáte v nejbližší době? Na co se mohou vaši fanoušci těšit?


„Vedle koncertů, které máme naplánovány, se připravuje natočení DVD. To mělo vzniknout už na jaře, ale byl jsem nemocen, a tak se natáčení přesunulo. Co se týče nového alba, tak to máme sice v hlavě, ale k realizaci je ještě dlouhá cesta. To snění a plánovaní je mnohem pohodlnější, než samotná realizace."


Zkuste si představit, že se jednoho dne probudíte a zjistíte, že jste nechutně, ale opravdu nechutně bohatý. Co byste dělal?


„Takové sny opravdu mám, jak to víte, že bych chtěl být nechutně bohatý? Co bych tedy dělal? Vzhledem k tomu, že nemám řidičák a ani auto, tak bych si možná zaplatil řidiče, který by mě všude vozil. To by byla opravdu rozmařilost. Připadal bych si jako nějaký politik. Jinak bych hrál dál. Bez hudby bych neuměl žít."


Jak relaxujete, když máte volný čas?


„Miluji Prahu, proto se vždy jdu projít do Starého Města. Pokud najdu nějakou novou hospůdku, kterou ještě neznám, tak si dám pivečko a něco tvrdšího k pití a jdu domů. Pak si lehnu na gauč, čtu si a odpočívám. Venkov, chalupa a příroda, to není můj svět. Já miluji velká města. Tam se cítím dobře.“


Vím, že jste astmatik, to z vás musí mít doktoři radost, když zůstáváte pořád ve městě plného prachu.


„Je to pravda, jsem astmatik, ale život v Praze mi poskytuje mnoho radosti a klidu. I když je zde spousta hluku, smogu a prachu. Musíte si tu pohodu a kouzlo Prahy umět najít. Neznám nic krásnějšího než relaxaci v historických uličkách."


Máte nějaké osobní heslo nebo motto, kterým se řídíte?


„Mám dvě. Jedno je: Život se musí umět prožít, a to druhé: Nejdůležitější je se z ničeho nepodělat.“


Co byste vzkázal začínajícím muzikantům. Máte nějaký recept na úspěšnou kariéru?


„Těžko někomu mohu něco radit. Osobně se nepovažuji za nějak extra úspěšného muzikanta. Spíše za člověka, který muzikou žije. Začínajícím kapelám bych spíše doporučil, aby to nevzdávaly, hrály a hrály a měly štěstí na dobré nápady. Pak se určitě úspěch dostaví.“