Expedice Nera 2014 (1. část)

Šestnáctá Expedice Gymnázia Česká Lípa se rodila poměrně těžce. Uvažovalo se o návštěvě Krymu, reálně se jevila jako cíl Bosna, ale i ta se zdála některým rodičům nebezpečná. A také relativně drahá. Proto se nakonec jelo už potřetí do rumunského Banátu. Aby vše vyšlo co nejlevněji, spalo se pod stany či rovnou pod širým nebem. O dobrodružství tak nebyla nouze.

Už tradičně se vyrazilo hned druhý den po vysvědčení, letos v sobotu 28. června. Autobus byl plný do posledního místa a cesta do Eibentálu proběhla bez větších komplikací. Do jedné z šesti ryze českých vesnic vede nová asfaltka, ale rumunští soudruzi na ní leccos nedomysleli, takže prvním expedičním zážitkem byl přejezd mostku, který byl jen o málo širší než autobus. Řidič vyhnal všechny z vozu, most přejel, a teprve potom se mohlo pokračovat.

Do čtyř hodin odpoledne byla pauza, během níž si expedičníci mohli prohlédnout vesnici, hned poté se gymnazisté vydali na první výlet. Vyhlídka Známana leží více než 400 metrů nad Eibentálem a nabízí ideální zázemí pro první romantický večer. Opékaná miči či kuřata, zelenina, projížďky na koních, kochání se výhledy a pak usínání pod hvězdnatou oblohou za zvuku kytary. Byli tací, kteří něco takového ještě nikdy nezažili. Stejně jako probouzení se v ranní rose nebo s cvrčkem ve spacáku. Není divu, že nocleh na Známana skončil v celkovém top ten na třetím místě.

Další den se v deset hodin vyrazilo zpět na základnu U Medvěda, která patří Českolipanům Štěpánovi Slanému a Honzovi Dubnovi. Po krátké přestávce se nasedlo do autobusu a našlapaný program pokračoval. Jelo se k Dunaji, na jehož břehu se nasedlo do motorových lodí. Plulo se nejprve k ústím jeskyní. Vchod do Pestera Veterani je malý a nově u něj stojí kasa, ale do dómu komplexu na potoce Ponicova se dá v současnosti vplout zcela zdarma. Mimochodem při naší minulé návštěvě byla voda o několik metrů nižší a jeskyní se dalo procházet až k řece suchou nohou.

U jeskyní se lodě otočily a po proudu řeky zamířily Kazaňskými soutěskami pod největší rumunskou sochu zobrazující dáckého krále Decebala. Někdo si fotil zmije, které se sem stahují za vlhkem, jiný klášter, našel se čas i na odlovení keše.

Následoval vstup do jeskyně Ponicova ze břehu. V Čechách se vám těžko poštěstí, že se budete bez průvodce toulat mezi krápníky s čelovkou na hlavě. Třešničkou na dortu bylo svléknutí se a plutí tmou až k východu, do kterého před dvěma hodinami všichni nakukovali z lodí.  

Zatímco se všichni kochali krasovou výzdobou, změnilo se počasí. Vítr a déšť nepotěšil především ty, kteří si už aktivně postavili stany, případně si nechali věci mimo budovy. Druhou rumunskou noc se tudíž dost improvizovalo – spalo se v hospodě či na terase před ní, vyzkoušel se i nocleh v mokrém stanu.

Byl to dobrý trénink na další dny …