11/2015

Lípa Musica - politikum, ale také něco, na co máme být hrdí. V Dublinu se v hospodách také nekouří. Přijede Arakain. Premiéra Foglarovky.

Na politickém poli je klid. Vášně vzbuzuje tak maximálně festival Lípa Musica. Sice jsme si z politiků s Atilou vystřelili v dalším díle Karla (zde), ale jednoznačný postoj nemám. Současná koalice předem deklarovala, že bianko šek festivalu vypisovat nebude, takže by organizátoři neměli být překvapeni. Navíc i tak je pro festival připravena dotace, byť výrazně nižší.

Spíše se mi nelíbí ty vášně okolo, všechno to rozdělování společnosti na kavárenské povaleče, rusofily, kulturobijce, havlisty atd. V podobě diskusí kolem festivalu dorazily tyto trendy i do Lípy a Nového Boru, který na festival rovněž přispěl nemalou částkou.

Kdo sleduje mé žebříčky, asi ví, že nejsem přehnaným konzumentem nějaké „vyšší“ kultury. Poslouchám, čtu, chodím do kina, mám své výtvarné oblíbence, dokonce i píšu, ale vše je to nějak moc blízko středu proudu. Prostě kultura jako relax. Ale na festival se vždy těším. Jako kulturního barbara mě povznáší, vzdělává. Rád se nechávám okouzlovat prostředím, koncerty si vybírám takové, abych poznal nová místa. Objevuji muziku, ke které bych se jinak nedostal, a dobrou půlku objeveného poslouchám i několik let po navštíveném koncertu.

Bohužel z festivalu se stalo politikum. Jsme v situaci, kdy kultura, ale třeba i sport, se bez dotací neobejdou. A tudíž i bez politiků. Nebo byste snad i vy, největší nadšenci, dali za koncert v Bazilice Všech svatých dva tisíce za lístek? A šli byste na první fotbalovou ligu a platili za vstupenku tisícovku? Prdlajs, všichni bychom seděli u televizí, zírali na Růžovku, kterou by každých deset minut přerušily reklamy atd. Najednou mi došlo, že to tak už většina lidí stejně dělá, byť lístky stojí jen pár desítek procent skutečné ceny.

Zkrátka, přestože chápu pohnutky koalice, měli bychom dělat vše pro to, aby tady v těch našich prokletých Sudetech festival za každou cenu zůstal a zůstali tu i lidi, kteří ho připravují. Občas na festival přivedu někoho z jiného regionu a pak slýchám, jak je to úžasné, že tu něco takového máme. Protože jinak toho tady zase tak moc nemáme. Zrovna v pátek jsem si psal s jedním Američanem – něco si o Lípě zjistil, ale v podstatě ho zaujalo jen to, že se tady těžil uran a nedaleko měli posádku ruští vojáci. Těším se, až festival začne a já mu budu moci napsat něco „normálního.“ Mám také k festivalu výhrady, ale vím, že je to akce, která z Lípy dělá normální město. Je to sice politikum, ale je to také něco, na co bychom měli být i přesto hrdí.

Minulý víkend jsem strávil v Irsku. Zjistil jsem, že to, co se nám tady prezentuje jako pivo, ve skutečnosti asi pivo nebude. Bohužel ono to, co se nám prezentuje jako výplata, bude spíše jen nějaký příspěvek v zaměstnanosti. Samozřejmě jsem keškoval, prolítl hlavní turistické špeky Dublinu, zajel na poloostrov Howth a ochutnal asi sedm druhů piv a jednu whisky. Z hlediska naší komunální politiky mě zaujalo, jak jezdí v Dublinu autobusy hromadné dopravy. Všechny byly na znamení. Když na zastávce na řidiče nikdo nemával, autobus jel dál (dva mi takto ujely, protože jsem po lipsku čekal, až bus zastaví). Výrazně se tím doprava zrychlovala (cestující viděli časy přijetí busů na elektronických tabulích). Určitě se tím výrazně snížila spotřeba, protože vozidla se nemusela neustále rozjíždět. Vždy mě totiž prudí, jak Lípou v určitých časech jezdí prakticky prázdné autobusy a zbytečně stavějí každých dvě stě metrů.

Na velký pátek byl totální zákaz prodeje alkoholu, nedostali jste ani panáka do irské kávy, neprovádělo se po destilérkách. A nepřišlo mi, že by se to někdo snažil obejít. Ve společnosti vznikla jakási shoda, byť diskutovaná, a všichni zákon dodržují. U nás je to tak, že ještě před vznikem zákona média spekulují, jak se bude obcházet. Vidíme to teď s omezením výkupu kovů. Protikuřácký zákon ještě není v prvním čtení a už prý vznikají soukromé kluby, kde si budete moc hulit v pohodě. To bude zase díra v rozpočtu. Půlka národa bude pít lahváče za 6,50 u televize, druhá se zašije do nezdanitelných doupat. A chci vidět, jak to v českých nálevnách vytrhnou ti nekuřáci, co celá léta čekali, až se v hospodách přestane kouřit. Na druhou stranu – v Dublinu jste seděli (nebo také stáli) v narvané hospodě a další týden jste nemuseli větrat bundu na balkóně.

Co se na nás valí příští týden?

Hned v pondělí v Jiráskově divadle vystoupí Zlata Adamovská s Petrem Štěpánkem ve hře V lese černém, hlubokém. Měsíc New York Jazzu pokračuje v úterý U Bílýho černocha koncertem Shalosh Tria. Ve středu vystoupí v Crystalu Arakain s Lucii Bílou. Z kinopremiér mě láká Noční běžec z Liamem Neesonem. V pátek má v Novém Boru premiéru Záhada hlavolamu. V sobotu čeká Mimoňany punkový večer.