Patricie počkala půl hodiny po večerce a pak se vypravila zkontrolovat děti v chatkách.
Stoupla si k jedné boudičce, zaposlouchala se. Jen dívčí šeptání. Rozhodla se je nerušit, ty už budou za chvíli v limbu.
V další chatce byl až podezřelý klid. Hmm, že by vyrazili někam na návštěvu? Vzala za kliku. Bylo odemčeno. „Tak co, vy už spíte?“ otázala se s náležitou učitelskou dikcí.
Rozsvítila se lampička. Mžoural na ni ospalý manželský pár. „No, už jsme spali. Ale jestli hledáte vaše děti, tak ty řádí o řadu chatek výše.“