Každý den mám v poště desítky mejlů, z toho nemalou část díky mým posledním aktivním pracovním rokům v neziskovém sektoru v rámci aktivit vůči onkologickým pacientům. Níže uvedený autentický dopis jsem sice obdržel již těsně před vánočními svátky, ale nechtěl jsem "kazit" vánoční pohodu. Dnes jsem text dopisu měl v poště znovu, od paní doktorky Ledvinkové, ke které doputoval cestou společných přátel. Myslím, že text oslovuje všechdny regiony, tak si dovoluji dopis uvést a to bez dalšího vlastního komentáře...
Pane ministře!
Před několika dny jsem dostala oznámení o zvýšení mého důchodu o 130 Kč měsíčně. Chtěla bych Vám tímto poděkovat za krásný dárek k Vánocům i za obrovskou radost, kterou jste mi tím způsobil v době, kdy se očekává zdražení prakticky všeho. Jak před nedávnem pronesl někdo moudrý, totiž, že důchodci se narodili za války a jsou tedy zvyklí na skromný život, tak jsem předpokládala, že zvýšení mého důchodu nebude tolik razantní. Největší strach jsem ale měla z toho, že když přidáte mně, nezbyde již na přidání poslancům a senátorům. Nu, nakonec jim přidáno bylo a jsem moc ráda, že peníze ve státní pokladně pro ně najdete, i když její stav se asi podobá stavu po 30. leté válce. Budu tedy moci klidněji spát, stejně tak, jako spává při různých jednáních Váš kolega, ministr Schwarzenberg.
Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za církevní restituce. Narodila jsem se v roce 1947, v roce 1948 mně byl rok a nevzpomínám si, že bych v tomto roce, ani v letech pozdějších, církvi něco ukradla. Naopak, byla jsem vždy vychovávána v tom, že krást se nesmí. Moje generace si v raném mládí, ani později, moc přepychu neužila, nejdříve bylo vše na lístky, ani po jejich zrušení si naši rodiče nemohli moc vyskakovat a nějak nás rozmazlovat. Prostě taková byla doba. Můžu Vám odpřisáhnout, že i když v této těžké době měli rodiče dost důvodů se nějak obohatit, nenašla jsem po jejich smrti v pozůstalosti ani jeden kostel, faru, polnost, les, či třeba jen kalich, obraz, nebo ornát. Největší radost mám ale z toho, že budeme vracet jen majetek prý odňatý církvi po roce 1948, neboť kdybychom měli vracet i majetek odebraný, či zničený husity, nedoplatily by se nejenom naše děti, ale ani vnuci a možná i pravnuci. Když už jsem u těch dětí, myslím, že vhodnější čas k restitucím jste nemohli najít, totiž čas, kdy se na operace a léčení dětí nemajetných rodičů musí skládat dárci, třeba i jen sbíráním víček od PET lahví. Díky!
Pane ministře, přeji Vám hodně zdraví v roce 2013 i v letech následujících a hlavně Vám přeji, aby, až nadejde Váš čas odejít do důchodu, se k Vám nechoval nikdo s takovou přezíravostí, nevděkem a arogancí, s jakou se chová tento stát k nám, důchodcům. A až půjdete na oběd do jídelny Úřadu vlády, vzpomeňte si na mnohé staré lidi, jimž by se ceny na jídelním lístku vlády zdály přiměřenější jejich důchodům, než Vašim platům.
Iva Stolínová