V sérii rozhovorů s umělci 23. ročníku jsme vyzpovídali také Tomáše Jamníka. Velmi váženého a milého hosta, který se na festival vrací opakovaně. Tomáš se nerealizuje pouze jako violoncellista, ale také jako organizátor hudebního života a lektor mladších generací muzikantů. S Akademií komorní hudby zahraje česko-německému publiku 3. října ve Waltersdorfu.
Od jeho prvního sólového koncertu na Lípě Musice uplynulo 12 let. Tentokrát bude jeho role poněkud upozaděná, a to z dobrého důvodu – naše pozornost by se měla obrátit k „mladým romantikům“, tedy stipendistům Akademie komorní hudby a německé nadace Villa Musica.
„Pro spoluúčinkování jsem vybral mladé ostřílené hráče a hráčky,“ říká Tomáš Jamník. Sám býval stipendistou a studoval v Německu, přeshraniční spolupráci se věnuje dlouhodobě. Akademii komorní hudby založil v roce 2015: „Když jsme s Akademií komorní hudby začínali, netušil jsem kam se vydá. Chtěl jsem jen přenést tu jiskru, kterou jsem sám zažil. A teď už máme třetí generaci.“
Akademie komorní hudby se zaměřuje na vzdělávání studentů prostřednictvím společného nacvičování programů na zajímavých místech a vytváření přátelské atmosféry, která podporuje kreativitu a radost ze hry. Studenti mají možnost zažít práci s různými lektory a vyvíjet se nejen hudebně, ale i osobnostně. A to způsobem, který je více individuální a komunitní, než by kdy mohl být ve velkém orchestru.
„Pro mě je Alfa Omega všeho zábava, to jsem přejal od svého profesora Škampy, který vždycky tvrdil, že odpouští se cokoliv, ale ne nuda. Sám jsem zažil projekt, kdy jsme hráli na Burg Namedy, kde nás přivítala místní princezna, která přijela ve svém Porsche a večer nám uvařila večeři. To jsou chvíle, kdy si hudebník na moment uvědomí, že patří k té privilegované části společnosti, která tu společnost řekněme někam kulturně posouvá. Na druhou stranu si člověk musí dát pozor, aby se z toho nestalo nějaké elitářství.“
V dalších minutách Tomáš Jamník hovoří o praktickém fungování Akademie, například k čemu přihlíží při výběru repertoáru. Dále zmiňuje rozdíly v přístupu k hudbě mezi českými a německými muzikanty. Diskutuje také o důležitosti komorních ansámblů a o tom, že je mnozí považují za méně prestižní ve srovnání se sólovým vystupováním, a také o tom, jak to má s vedením mladého orchestru, jaké to je čas od času se před mladé hráče postavit jako generál.
„Na rozdíly mezi českými a německými muzikanty se mě ptají často. Tam bych pořád ještě zmínil že ti Němci jsou dochvilní. Když německý ansámbl nebo orchestr si řekne, že začne ve 13:00, tak ve 13:00 už se ladí. Češi většinou ještě nesou sušenku a kávu.“
„Musíme se bavit i prakticky o využití těch hudebníků. Komorní hudba je složitý produkt, protože se bavíme o volné noze. A není úplně koncepčně zpracovaná. Například během covidu, když se všechno zastavilo, tak ta finanční podpora šla směrem ke státním institucím a najednou se zjistilo, že jsou z toho venku jak sólisté, tak i komorní soubory. Ale myslím si, že existují způsoby, jak se to dá systematicky řešit. Čili pokud se někdo rozhodne dělat komořinu, tak já mu strašně fandím a přeju si, aby ty podmínky byly mnohem vstřícnější. Ty mladé soubory doporučuju sledovat. Jsou to úžasné české soubory, které potřebují pomoct.“
Poslechněte si celý rozhovor:
Snaha poskytnout platformu dospívajícím talentům se jako stříbrná nit vine také celou festivalovou dramaturgií. V saském Waltersdorfu se už 3. října můžete přesvědčit o tom, jak se mládí zhostí romantického repertoáru v podobě Dvořáka, Čajkovského a Mendelssohna-Bartholdyho.
V dalších rozhovorech si můžete poslechnout například mladou pianistku a skladatelku Nikol Bókovou, dirigenta Marka Štryncla či sopranistku Kateřinu Kněžíkovou. Jednotlivé díly jsou k dispozici na Spotify a na našem Youtube kanálu. Děkujeme Pavlu Ryjáčkovi za moderaci a zámku Ctěnice za poskytnutí prostor.