Pravda, na začátku to nevypadalo nejlépe. Před dveřmi sálu se ještě deset minut po osmé tísnili už nedočkaví návštěvníci koncertu, navíc se zdálo, že jich zas tolik nedorazilo. A než začala Mňága hrát, uplynula další půlhodina, kdy nezbývalo nic jiného, než vylepšovat si klesající náladu v baru či u výčepu přímo v sále.
Jenže pak se ozvaly první tóny kytary…a bylo to jako mávnutí kouzelným proutkem. Jednoduše řečeno, od začátku to prostě ZNĚLO, a moc dobře. Perfektní zvuk je samozřejmě základ, ale Fiala a spol. k tomu dodávají něco navíc, něco, co se dá jen těžko definovat. Kamarád to celkem výstižně a stručně vyjádřil tak, že mají fluidum. A to jedinečné. Bylo cítit od začátku do konce, atmosféra koncertu byla úžasná, na čtyři stovky posluchačů byly vtaženy do muziky i příběhů nezaměnitelných mňágovských písniček.
Ačkoliv kapelu znám už téměř dvacet let(!), naživo jsem je viděla poprvé. A bylo nač se dívat. Petr Fiala snad nepostál ani vteřinu na místě, jeho energie sršela prostorem, vůbec celá skupina fungovala jako dokonalý organismus, sladěný a pestrý zároveň, ať už se jednalo o zpěv či sóla na kytary nebo skvělý saxofon…
Dalším jednoznačným plusem pro mě bylo to, že propagace nového CD z koncertu nijak netrčela, nebyla nikterak zdůrazňována, novinky se plynule a přirozeně střídaly se starými až nejstaršími hitovkami a sál reagoval spontánně a vděčně na každou skladbu. Jasně, že divácky nejvděčnější byla asi ta klasika - Hodinový hotel, Spaste svoje duše, Nechám si projít hlavou, Nagasaki Hirošima či Písnička pro tebe, ale určitě se brzy podobně „chytí“ i věci z nového alba. Kromě titulní písničky můžu doporučit třeba Některé otázky už si prostě nekladu, Hovnivála a Večerky. Člověk jen žasne, kolik se toho může do jedné skladby vejít…Nevím (a ani mě to vlastně nezajímá), zda to bylo pečlivě promyšlenou kompozicí celého koncertu, nebo jestli to bylo jen tak náhodou a prostě jimi. Podstatné je, že to šlapalo dokonale a my všichni jsme si mohli užívat té báječné symbiózy smíchu a pláče ve Fialových pestrobarevných textech i plnosti přímočaré a nakažlivě předávané muziky.
Sečteno podtrženo – Mňága a Žďorp v České Lípě byla nejen ve znamení dutýalefree, byla hlavně full and free. Takovými pocity totiž dokázala naplnit své posluchače. A to se opravdu neděje často. Dramaturgii KD Crystal se podařil další skvělý tah. Mňága a Žďorp pro mě po tomto koncertu zůstává synonymem kvality, profesionality a především nádherné člověčiny.
P.S. Snad to je patrné z několika následujících fotek. A mají i hezké stránky – zde.
