Pointovka na víkend: Martin

Pokud chtěl Martin na táborech ušetřit na zdravotníkovi, nezbývalo mu, než si udělat kurz dobrovolné sestry.

Vybral si ten, který se dal zvládnout během jediného týdne, přestože musel v centru Červeného kříže trávit všechna odpoledne i celý víkend. Po každodenní nalévárně, kdy se učil ošetřovat zlomeniny, používat přenosný defibrilátor, vytahovat z bazénu tonoucího stokilového horníka, masírovat srdce batolete, asistovat u porodu a poznat hyperglykemický šok, chodil domů naprosto vyřízený. Cestou se neustále otáčel, za každým klopýtnutím svých spoluobčanů viděl epileptický záchvat. Ale také tajně doufal, že už brzy si bude moci své čerstvě nabyté umění vyzkoušet na dlouhonohé blondýnce, která bude potřebovat masáž svého hrudníku a dýchání z úst do úst.

V sobotu, po osmi hodinách intenzivního proškolování, se rozhodl k návštěvě restaurace. Seděl v koutku a pozoroval vnadami obdařenou servírku. A znovu si představil, jak žena z ničeho nic zakopne a on jí zkušeně poskytne první pomoc.

Apaticky upíjel třetí pivo, když se servírka ozvala. „Pomoc, pomoc, není tady někdo z vás doktor? Potřebuju nutně lékaře!“

Martin na nic nečekal. „Já, já, já jsem zdravotník!“

„Pojďte rychle sem,“ vybídla ho obsluhující dívka.

Popadla ho za ruku a zavedla na záchod.

„Asi to trochu přehnal. Nikdy s ním nebyl problém,“ řekla a ukázala dolů, kde klečel na mol opilý muž s hlavou v záchodové míse. Všude kolem se válely zvratky.

„Asi bude potřebovat umělé dýchání,“ vybídla Martina servírka.