Volební deník (17 - Co nás ještě čeká?)

Volby už jsou doslova za dveřmi. Co ještě chybí vydat? Na stole mi zůstaly jen čtyři hlasovací lístky. Které volební akce jsem navštívil?

Měl bych ujasnit, proč některým stranám bylo v předvolebních denících věnováno více prostoru a některým méně. V žádném případě to nebyl můj záměr. Poctivě jsem, dokonce dvakrát, obeslal všechny strany. Snažil jsem se oslovit především jejich krajské sekretariáty. Pokud jsem nenašel žádný vhodný kontakt, zkoušel jsem to na jejich centrálních stránkách. Jak jsem již psal, někteří reagovali okamžitě, jiní po několika dnech. Někteří vůbec. Pokud jsme nějakou stranu nepředstavili, je to jejich nezájmem. Osobně si myslím, že uvažovat o volení subjektu, v němž není jediný člověk schopný odpovědět na několik jednoduchých a neutrálních otázek, je prostě blbost. Když se se mnou někdo nebaví před volbami, těžko mohu doufat, že bude po nich.
Zároveň jsem oslovil tři kandidáty, u nichž jsem tipoval, že mají největší šanci se do parlamentu dostat, s několika osobnějšími dotazy. Přestože s názory Marie Nedvědové, kandidátky KSČM, nesouhlasím, musím uznat, že s ní se mi spolupracovalo nejlépe. Rozhovor vyjde ještě tento týden. Cyril Zapletal odpověděl osobně na otázky v dotazníku a přislíbil i rozhovor. Doposud však neposlal odpovědi. Neručím tak, že článek do pátku ještě stihne vyjít. Petra Skokana jsem oslovil osobně. Přislíbil vyplnění dotazníku i rozhovor, ale ani k jednomu doposud nedošlo. Pokud by ještě stihl poslat dotazník zítra či ve čtvrtek ráno, vydám ho. Na rozhovor již nedojde.
Nakonec se, pro mě překvapivě, snažila ODS, takže díky jejich vlastní iniciativě vyjde ještě jeden její dotazník s odpověďmi kandidáta z Českolipska, Jaroslava Švehly. V rámci reklamní kampaně vás také zítra ráno čeká rozhovor s jedničkou kandidátky TOP 09 - Václavem Horáčkem.

Díky maturitám a jiným povinnostem jsem navštívil jen tři předvolební akce. Ze dvou jsem vydal videa (zde a zde). Největším zážitkem pro mě byla večeře s celostátním lídrem Věcí veřejných Radkem Johnem. Odešel jsem z ní zklamán (nikoliv kvůli jídlu). Jelikož nejsem typickým novinářem a přišlo mi neslušné psát o hostiteli neuctivě, tak jsem se rozhodl nepsat vůbec (teda kromě této poznámky).
Mítink ODS byl standardní. Prohodil jsem pár slov s Janem Stejskalem, Jurajem Ranincem, poslechl si několik písniček a slibů. Nic zaznamenání hodného.
A do třetice jsem byl i na předvolební akci ČSSD, konkrétně Petra Petržílka. Je to příjemný chlápek, na jehož mítinku se točilo pivo zadarmo, rozdávaly růže, petrželové kuchařky a cestovatelské knihy. Osobně si přišel s každým potřást rukou, a pokud byl zájem, prohodil i pár slov. Mimochodem: v ČSSD je od roku 1990. Na akci mě potěšilo, že se do nikoho nenavážel, prezentoval jen své představy o fungování této společnosti. No, ale ten u nás nekandiduje, u nás na severu jsou jiní šíbři :o)).

Už jsem dostal přes facebook i i-noviny několik dotazů, koho budu vlastně volit, když tak trochu chválím i haním všechny. V některých státech je zvykem hrát si na nezávislé a nezveřejňovat názory redakce, jinde, třeba v Anglii, se významné deníky jasně stavějí na stranu některých kandidátů.
Na co si budu hrát já? Ráno jsme na to sedli se syny. Lístky nacionalistů a komunistů jsme demonstrativně umístili na záchod k dalšímu blíže neurčenému použití, jiné jsme s úctou dali do krabice s papírem. Já sám jsem si na stole nechal kandidátky ODS, Zelených a TOP 09. Oni mi k nim ještě přidali KDU - ČSL. Nevím, jestli omylem nebo kvůli Kumpoštovi.
A víc říkat nebudu. O víkendu, když mi půjde net, chci s volebním deníkem pokračovat. Hrát si se statistikami, sledovat prognózy, vynášet unáhlené soudy apod. Těším se, že budete taky průběžně diskutovat.