František Chot: Od KSČM totalita nehrozí

František Chot je pravidelným čtenářem i-novin, i proto na něj zřejmě padla „povinnost“ představit se v naší sérii předvolebních rozhovorů. Trpělivě mi odpovídal na otázky, přestože si myslí, že KSČM nepatří mezi strany, které bych preferoval.

Na komunistu jste poměrně sdílný. Nemáte z toho problém? Jde o nějaké nařízení nebavit se s médii, nebo je to přirozená reakce komunistů na skutečnost, že jim média nejsou právě nakloněna?

Problém? Pokud myslíte uvnitř strany, tak určitě nikoliv. Naopak usilujeme o co největší kontakt s občany a informování o naší politice, jejích cílech, a lidech, kteří ji realizují, takže onu sdílnost nevidím jako nějakou moji osobní vlastnost, nebo dokonce zásluhu. Postoj médií bych nepopsal tak, že nám nejsou nakloněna. V mnoha případech se totiž jedná o informační blokádu, z jejích důsledků pak asi vyplývá i Vaše otázka.

Oceňuji proto možnost vystoupení na tomto webu, i když vím, pane Bárto, že určitě nejste naším voličem ani příznivcem.

Jak dlouho už jste komunista?

Pokud to vztáhnu na samotné členství ve straně, tak v členské legitimaci mám datum 28. 11. 1990. Oba moji rodiče byli přesvědčení komunisté, i když otec byl v prověrkách po roce 68 z KSČ vyloučen.

Na stránkách KSČM jsem našel, že jste instruktor ÚV KSČM. Co to obnáší?

Práci s lidmi a mezi lidmi. Komunistická strana má jak základní organizace v místech, tak okresní a krajské výbory až po centrum. Jde o sdruženou funkci instruktora ÚV KSČM a tajemníka, v mém případě Libereckého Krajského výboru KSČM. Tajemnická práce obnáší běžné úkoly – přípravu podkladů pro jednání orgánů, zápisy … nejde tedy o „všemocného tajemníka“ v dřívějším slova smyslu. Instruktor zejména přenáší informace v rámci vertikály stranické struktury – obousměrně, pochopitelně.  Také jde o  praktické záležitosti třeba s ekonomikou, provozem budov OV KSČM až po pomoc při přípravě jednání orgánů ve čtyřech okresech kraje, spolupráci se zastupiteli zvolenými za KSČM ...

KSČM se podle mě férově nevypořádala s minulostí. Jak jste se s ní vypořádal Vy jako jedinec? Dělal jste si nějakou reflexi, co bylo dobře a co bylo špatně?

Nesouhlasím s Vámi. KSČM již mnohokrát veřejně a zcela upřímně odsoudila nezákonnosti a chyby minulosti.

Právě díky rodičům jsem se například velmi brzy dostal ke knihám, jako je Doznání A.  Londona, nebo Jeden den Ivana Děnisoviče A. Solženicyna. Takže v otevřených debatách jak s nimi, tak i s dalšími – tady musím vzpomenout a velmi poděkovat již zesnulému Jiřímu Bezdíčkovi z Horní Police, jsem si, myslím, dobře začal uvědomovat, co bylo správné, kde byly chyby a co bylo přímo zločinem.

Není tu příliš prostoru, tak jen stručně, co považuji za dobré, i když to možná bude znít jako klišé: zajištění práce všem, kdo chtěli pracovat, výstavbu infrastruktury (vodovody, kanalizace, obchody, veřejné osvětlení …) měst a obcí, výstavbu statisíců „králíkáren“, dostupné zdravotnictví a školství, bezpečnost, funkční průmysl a zemědělství – to na špičkové světové úrovni, tedy všechno to, co dnes není, nebo se trvale omezuje a odbourává a náklady se přesouvají na občany. Nejvíc snad ale to, co neumím popsat jinak, než jako „celkovou životní pohodu“ - život pro naprostou většinu obyvatel bez existenční nejistoty a trvalého stresu.

Liberecký kraj byl prvním, kde se komunisté podle jednoho z předvolebních průzkumů dostali na první místo preferencí voličů. Myslíte, že vám naroste sebevědomí? Změní to vaši předvolební taktiku?

Tak ty kraje jsou aktuálně už dva – také Ústecký, ale jsou to jen a jen průzkumy. Rozhodne se za necelé dva týdny ve volebních místnostech. Není to o sebevědomí, třebas i zdravém. Nemáme důvod měnit nějak účelově předvolební taktiku, ta je stejná – jasné, konkrétní závazky místo všeobecných slibů a hlavně: hledání pozitivních řešení místo samoúčelné kritiky kde čeho a kde koho.

Tady se jen zmíním, že sice chápu přístup médií se zjednodušujícími „hejtmanskými debatami“ jako novinářskou zkratku, ale žádný hejtman není samoděržavný car. Systém je nastaven jinak – rozhodují orgány kraje: zastupitelstvo, rada a nemalou roli sehrávají také výbory. Takže je to o – teď jsem chtěl napsat kolektivu, ale raději použiji trendovější termín „týmu“ - a ten tým spolu s volebním programem nabízíme. Stávající zastupitele, ale i nové kandidáty, lidi se zkušenostmi z obecní politiky, kandidáty, kteří už něco řídili, nebo řídí (jako náš lídr Stanislav Mackovík), starší, mladší … Mrzí mě ale, že mezi prvními 10 kandidáty máme jen jednu ženu, byť na kandidátce jich je třetina. To ale mohou preferenčními hlasy případně upravit voliči.

Tentokrát jsme se právě snažili sestavit kandidátku nikoliv mechanicky – po dvou zástupcích z každé okresní organizace v kraji, ale tak, aby v případě úspěchu ve volbách a povolebních jednáních jsme byli schopni nabídnout odpovídající a odpovědné lidi pro práci na kraji. Jen pro informaci, mezi (malou, ale existující) částí členské základny to vyvolalo hlasitý nesouhlas. Pro mne ale nejsou krajští zastupitelé zástupci okresů nebo dokonce zástupci obcí a měst, ale mají být zástupci všech bezmála 440 tisíc obyvatel kraje.

Jak si vlastně vysvětlujete, že bez nějaké masové předvolební kampaně, začínáte oslovovat i lidi, kteří by komunistům před lety hlas nikdy nedali?

Je to mnohaletou trpělivou prací celé strany, jejich členů, a objektivně stále se zhoršující ekonomickou a vlastně celkovou společenskou situací.

Myslíte, že už nastal čas, aby se komunisté vymanili z izolace, často formální izolace, a stali se plnohodnotnými partnery stran při správě této země?

Sám v otázce poukazujete na formální, a někdy až vnějškově obřadnou snahu po izolaci komunistické strany. O „vymanění se“ budou rozhodovat především občané. Ti podle mne vidí v obcích i krajích, v Parlamentu, ale i v další stranické činnosti, že komunisté především pracují a pracují mnohdy dobře. Takže v obcích a městech se ta pomyslná zeď již mnohde zhroutila a já věřím, že ji budeme moci nyní odstranit na úrovni krajů a pokročit i dál.

Myslíte, že návrat totality v takové podobě, v jaké jsem ji zažil já v sedmdesátých a osmdesátých letech, v nejbližší době nehrozí?

Od KSČM nehrozí nejen v „nejbližší době“. Navíc pojem totalita je příliš zevšeobecňující.

Proč jste se nikdy výrazněji neangažoval v komunální politice přímo v České Lípě? Nemyslím si, že by třeba Josef Adamčík byl nějakou posilou zastupitelstva. Přitom vy jste byl třeba v roce 2006 až na posledním místě kandidátky.

Nemáte tak docela pravdu, resp. možná proto, že nejste Českolipák, tak jste nezaznamenal, že jsem byl od června 1997 do listopadu 1998 místostarostou České Lípy. Do následující dvojích voleb mě strana nenominovala na kandidátku, v roce 2006 jsem byl na posledním místě a při komunálních volbách v roce 2010 jsem byl sedmý. Aktuálně jsem členem dvou výborů zastupitelstva města – Výboru pro rozvoj města a památky a Škodního a likvidačního výboru.

Otázku posil ponechám na Váš případný rozhovor s J. Adamčíkem.

Nejsem Českolipan, ale zaznamenal jsem v diskusích, že jste měl před revolucí nějakou významnou pozici na městě, která umožňovala přidělování bytů. A že na Vás někteří naši čtenáři nevzpomínají právě v dobrém. Můžete mi to nějak objasnit? Samozřejmě z Vašeho pohledu.

Touto otázkou jste mi připomněl, že 7. října to bude kulaté, čtvrtstoleté výročí, kdy mě plenární zasedání Městského národního výboru v České Lípě, jako ještě ani ne 27 letého bezpartijního mladíka :-), zvolilo vedoucím Odboru bytového hospodářství MěNV.  

Takže jsem se stal vedoucím jednoho z - jestli si dobře vzpomínám - osmi odborů. Tato práce mi nikoliv umožňovala, ale bylo právě mým úkolem rozhodovat ve správním řízení – nešlo o zcela volnou úvahu - o přidělení, tedy pronajmutí stručně řečeno, obecních bytů. Tehdy město mělo více než 3 tisíce bytů a také Městský podnik bytového hospodářství – technickou správu a údržbu. Platilo a stále platí, že pokud rozhodujete o tom, jestli má někdo něco (zdarma) dostat, nebo nikoliv, a nemůžete vyhovět všem, tak budou někteří spokojeni a někteří nikoliv.

To, že jsem to nedělal tak strašně, podle mne dokládá to, že jsem nebyl odvolán ani bezprostředně po listopadu 1989, ani později a obdobnou práci jsem vykonával dokonce i po zrušení zákona o hospodaření s byty až do ledna 1993.

A co vás živí v současnosti? V tom roce 2006 jste měl uvedeno dělník, nyní tajemník KSČM.

Ano, tehdy jsem pracoval (celkem 5 let) jako dělník dokončení na lince výroby kabelových svazků ve třísměnném provozu firmy Delphi Packard ČR, s.r.o. v České Lípě – Dubici. Dnes, jak jsem už uvedl výše, je mým zaměstnavatelem Komunistická strana Čech a Moravy – její ústřední výbor. Můj plat je nižší než statistická hrubá mzda v ČR, ale například vyšší, než plat předsedů okresních výborů KSČM v kraji – to jen na upřesnění.

..

František Chot se narodil v roce 1960 v Horní Polici, otec byl dělník, později bezpečnostní technik, matka učitelka. Absolvoval Gymnázium Česká Lípa. Pracoval na státních úřadech – ONV a MěNV (poté MěÚ) Česká Lípa, později jako montér telefonních rozvodů, zástupce starosty, fakturant a expedient ve firmě na výrobu plošných spojů. Záliby – literatura, sport (dnes už spíš pasivně), les, houbaření.