Ivana Honsnejmanová: Většinový systém přeje zodpovědným

Ivana Honsnejmanová je nejvýše postavenou kandidátkou politické strany SNK Evropští demokraté, která žije na Českolipsku. Veřejnost ji zná jako bývalou zřizovatelku soukromé školy Klíč. Co dělá dnes, jaká je její představa politiky?

V roce 2006 jsme se seznámili díky tomu, že jsi kandidovala jako jednička za lidovce v komunálních volbách. V roce 2010 jsi byla čtyřka kandidátky Starostů, letos jsi na kandidátce Evropských demokratů. Jak Tvé kandidatury vznikají? Přece jen nejde o klasické převlékání kabátů, předpokládám, že Tě vždy někdo osloví.

Ano, je to tak. V roce 2006 mě oslovil Miroslav Hudec, v roce 2010 Tomáš Vlček a letos Karel Bárta. Jsou to lidé, kterých si vážím a je za nimi vidět nějaká práce. Ráda jsem je podpořila a jsem spokojená, že svým dalším jednáním prokázali, že to nebyla špatná volba a že se teď nemusím stydět se k nim přihlásit.

Nelákalo Tě někdy zkusit stát se skutečným lídrem, který není jen jakýmsi magnetem na voliče, ale který by skutečně přišel s vizí, jak stav této společnosti změnit? Ať už na úrovni komunální, krajské či celostátní?

Umím si představit, že jsem kolečkem v nějakém soukolí, kterému věřím, kterému budu pomáhat. Na lídra nemám sílu, ani odvahu, ani osobnostní předpoklady.

Znáš se s ostatními kandidáty?

Samozřejmě, některé kolegy z kandidátky znám. Chtěla jsem vědět, v jaké společnosti jsem. Přivedl mě Karel Bárta, potkáváme se asi patnáct let na PAU, na akcích ČŠI a v posledních letech jako kolegové na Katedře pedagogiky a psychologie na Technické univerzitě v Liberci. Na spoustu věcí máme podobné názory a oba víme, že pokud se nám něco nelíbí, tak to nejde jen konstatovat a stát stranou.

Nepředpokládám, že SNK Evropští demokraté uspějí, ale kdyby - byla bys ochotná stát se uvolněným krajským zastupitelem?

Ano, jinak bych tam nebyla. Jsem si vědoma té odpovědnosti i práce, i toho, co to dá i vezme.  Jsem člověk, který slyší na výzvy, a až v poslední době jsem se je naučila odmítat. Tentokrát jsem se hodně rozmýšlela, ale kolem nás se děje tolik věcí, které negativně ovlivňují náš život, že je každý hlas, který chce být ostražitý, dobrý.

V Lípě jsi známá především jako bývalá majitelka mateřské a základní školy Klíč. Poté, co jsi ji prodala, jsi trochu zmizela z obecného povědomí. Můžeš čtenářům prozradit, kterým projektům ses v následujících letech věnovala? Co Tě živilo?

Už jako ředitelka a zřizovatelka Klíče jsem pracovala na Technické univerzitě v Liberci, na katedře pedagogiky a psychologie. Jsem tam stále na 75% úvazek. Od minulého semestru učím i na Metropolitní univerzitě v Praze. Od roku 2010 jsem zřizovatelem Mateřské školy U Bílého králíka, s.r.o., v Žizníkově. (Úžasný projekt, který mi přináší spoustu radosti. V létě jsme dobudovali učební přírodní zahradu a už máme nápady na vytvoření divadla v přírodě. Prostě si nás školka formuje, jak potřebuje.) Letos jsem vzala ještě pár hodin rétoriky a společenských věd na SPSŠ v České Lípě a OSV a VV v Klíči. Vlastně jsem s Klíčem nikdy neztratila kontakt. V minulých dvou letech jsem tam spolupracovala v různých grantech ESF jako lektor, mentor nebo tvůrce studijních opor. Ale beru to jako vzácnost, že mi tam zůstaly kamarádky, i když škola přešla na jiného zřizovatele. A také jsem ráda, že spolu s novou zřizovatelkou i novou ředitelkou dále spolupracujeme, a vidím, že jim na té škole záleží.

Před Tvým jménem jsem objevil nový titul. Co jsi vystudovala a studuješ ještě nadále?

Vystudovala jsem Divadelní akademii Múzických umění v Praze a mám titul MgA. - magistr umění. Chci zůstat v akademickém světě, a tak mě tíží noční můra doktorátu. Jinak pořád něco studuji. Aktuálně teď v říjnu a listopadu strávím několik víkendů na kurzu Montessori pedagogiky.

Co Klub u Bílého králíka? Chystáš něco na zimu?

Ano, už se začínáme scházet nad dramaturgií. Ve hře je více básníků, ale nejvíc mám momentálně v hlavě Ivu Kotrlou a její sbírku Února.  Letošní seskupení by mělo být tři ženy a dva muži: Helena Paszeková, Iva Bufková, já, Tomáš Vlček a Karel Minařík.

Jak Tě znám, jsi velmi aktivní. Jakou kulturu jsi ale vstřebávala v poslední době pasivně? Stíháš číst romány, chodit do kina, divadla?

V divadle ABC jsem byla na úchvatné Simoně Stašové ve hře Shirley Valentine. Z filmů mě zaujal snímek Pouť o duchovní pouti do Santiago de Compostela v režii Emilia Esteveze. Z knih můžu doporučit Vystěhovalci I. a Vystěhovalci II. od Wilhelma Moberga. Kromě Klubu u Bílého králíka a večerů poezie se teď podílím na projektu komunitního divadla v Jablonném v Podještědí. Snažíme se o vytvoření divadelní hry, na které budou spolupracovat různé skupiny obyvatel z Jablonného a okolí, včetně německé strany pohraničí. Pracovní název hry je „1. máj v Jablonném“, to zní velmi idylicky, ale jiný bude pohled na první máj očima zamilovaných, jiný odsunutých Němců, jiný kluků, co hrají punk atd. Teď jsme ve fázi přípravy scénáře, což spočívá v setkávání se s lidmi, naslouchání jejich příběhům, názorům, pocitům. Pak teprve napíšeme scénář a začneme pracovat na jednotlivých obrazech. Ještě úplně nevím, jaký divadelní prostor zvolím, mám k dispozici celý klášter, od sklepa po půdu, a to je hrozně vzrušující.

Vraťme se ale k volbám. Váš lídr Bohuslav Kabátek, nebyl úplně nejsdílnější. Zajímalo by mě, jak hodně jste pro přímou demokracii. Jaké stanovisko zaujímáte k referendu.

Rozhodně jsem zástánkyní demokracie, každý však může chápat přímou demokracii různě. Dle mého názoru má přímá demokracie vyhraněné mantinely. Referendum je jeden z nástrojů demokracie, není však v něm možné rozhodovat o odborných otázkách. V současném volebním systému vidím nefunkčnost v tom, že po volbách vznikají koalice, a předvolební sliby se tak rozmělní a zmizí v koaličních jednáních.  Pokud bychom měli volby založené na většinovém systému, tj. „Vítěz bere vše“, pak by bylo pro voliče jednodušší kontrolovat předvolební sliby a nikdo by se nemohl vymlouvat na svého koaličního partnera. Tento systém by přál odvážným a zodpovědným a také lidem s nějakou vizí. A ti nám dnes v politice chybí.

Váš lídr byl také velmi kritický k malé transparentnosti současného vedení kraje. Jak byste k transparentnosti chtěli v případě úspěchu přispět?

Nemohu se vyjadřovat k názorům pana Ing. Kabátka, budu odpovídat za sebe. Je třeba definovat, co je myšleno pod slovem transparentnost. Jestli je to Masarykovo „Nebát se a nekrást“, tak to nikde nenařídíš, to musí mít lidé v sobě a s tím musí jít do politiky. Myslím si, že snaha o co největší transparentnost spíš vede k omezování aktivity a akčnosti v rozhodování lidí na politických postech. Tím neříkám, že nejsem pro veřejnou kontrolu. Naopak jsem pro větší veřejnou kontrolu a tím jsme u Tvojí předchozí otázky: tu lze zajistit jen tehdy, pokud budou lidé voleni ve většinovém systému. Ale samozřejmě prosazuji zveřejňování zásadních strategických dokumentů kraje, v ekonomické oblasti vidím jako účelné zveřejňovat zadání veřejných zakázek a smluv z nich vyplývajících. Nemyslím však, že je třeba zveřejňovat všechny smlouvy příspěvkových organizací kraje, to by byla nadměrná a zbytečná administrativa.

--

MgA. Ivana Honsnejmanova se narodila 29. 10. 1966 v Tanvaldě.

Od září 1985 byla zaměstnána v LŠU (později ZUŠ) Česká Lípa jako učitelka LDO.

V letech 1985 – 1987 byla vedoucí Klubu neprofesionálních literátů a recitátorů v České Lípě. V letech 1989 a 1990 měla vlastní literární rubriku, pořad o samizdatové literatuře, v regionálním rozhlasu. Od roku 1985 je členem Divadelního klubu Jirásek v České Lípě.

Od roku 1993 byla zřizovatelkou ZŠ a MŠ Klíč, s.r.o., Česká Lípa. Od roku 2007 pracuje na katedře pedagogiky a psychologie TU Liberec. Od září 2010 je zřizovatelkou Mateřské školy U Bílého králíka, s.r.o.

V roce 2009 obdržela Nejvyšší medaili ministra školství, která se uděluje za významnou pedagogickou, vědeckou nebo uměleckou práci.

V srpnu 1987 se jí narodila dcera Tereza. Je rozvedená.