Dnes je 23. 09. 2024
svátek má Berta

Zaostřeno – Partnerská města 6 (Oficiální den v Molde)

Jak jsme se učili demokracii? Molde si nás vybralo omylem, mělo o Lípě staré informace. Rolfovo překvapení. Proč působí Molde tak mladě? Z čeho jsem měl kulturní šok.

Oficiálně vše začalo v knihovně. Uvítal nás nejprve Arne a předal řeč řediteli. Pak nás přijal ředitel a předal řeč Arnemu. Arne zase předal řeč třem studentům, kteří nás krátce informovali o norských volbách. Právě probíhaly volby studentské, které mají simulovat ty skutečné. Sice neplatí, ale jinak to funguje stejně jako ty dospělácké.

Po malé diskusi nás vzali do města. Ukázali nám například protestantský kostel postavený před asi třiceti lety. Jaká úleva oproti našim barokním katolickým stánkům. Výzdoba sestávala pouze z kříže a jednoduchých obrazů Lukáše, Matouše a spol. Varhany jednoduché, elektronické. Pak už jen lavice. Jak církvi ta skromnost sluší.

Molde bylo v roce 1940 bombardováno a po akci zůstal stát pouze jeden dům nad nádražím, na kterém je letopočet 1919, a jedna textilní továrna. Vše ostatní museli po válce vybudovat znovu. Není proto divu, že Molde působí celkově velice mladě.

Další zastávkou byla zdejší chlouba – fotbalový stadion. Město s dvaceti čtyřmi tisíci obyvateli si vybudovalo opravdový svatostánek. Molde letos stejně jako naše Teplice postoupilo do kvalifikace o Ligu mistrů. Další zastávkou naší prohlídky bylo kino, kde probíhala politická debata coby součást zmíněných studentských voleb.

Svou dopolední pouť jsme zakončili na radnici, kde starosta krátce pohovořil o historii Molde. V diskusi se také dostal k tomu, jak si po revolucích ve střední a východní Evropě vybírali družební město. Uvažovali prý o nějaké pobaltské republice, Polsku či Československu. Nakonec vybrali nás, údajně proto, že u nás už kdysi demokracie byla a bude zajímavé vědět, co to s námi za těch padesát let udělalo. Samotnou Českou Lípu si prý vybrali kvůli velikosti – měli však staré materiály a Lípa se mezitím rozrostla více, než čekali. Také je zaujala blízkost vojenského prostoru, v němž působili Rusové, a útlum těžby uranu.

Po hodinové pauze jsme se vypravili do zdejší lidové školy umění, v níž měli studenti školy připravený malý recitál. Celý program začali českou hymnou, poté pokračovali všemi žánry hudby, od vážné po místní underground. Všemu vévodily saxofony. Molde je především městem jazzu. Tím místní žijí.

Na koncert dorazil i Rolf a dohodli jsme se, že se sejdeme u něj doma v půl třetí, ať nemusím čekat, až doučí. Když jsem po něm chtěl klíče, řekl, že nezamyká. Ani dům, ani auto. Měl jsem kulturní šok. Sešel jsem dolů k moři, abych se kochal medúzami vznášejícím se kolem kýlů lodí a hvězdicemi na dně. Obešel jsem stadion, od kterého je skvělý výhled na fjord, a poté jsem se vydal po cyklostezce pěšky do Kvamu. Jednou jsem blbě odbočil, protože se mi to zdálo dlouhé.

Po Rolfově příchodu jsme dávali dohromady druhé kolo. A to tak, že jsme ze třetího kola odmontovali přední kolo i s brzdami a přemontovali ho. Ačkoliv jsem původně neznal mechanismus těch jejich kotoučových brzd, ukázal jsem se v dobrém světle, šlo mi to rozhodně líp než jemu.

Když jsme měli hotovo, vyjeli jsme do terénu. Všude tu jsou cyklotrasy, z nichž je krásný výhled na moře a protější kopce.

Zpočátku to šlo, jeli jsme po vrstevnici. Pak jsme začali stoupat. Když stoupání vyžadovalo sesednutí ze sedel, zaparkovali jsme a dále šli pěšky. Bylo těžké udržet Rolfovo tempo. Na svůj věk má úžasnou fyzičku. Také začalo silně pršet. Na vyhlídku Varden jsme dorazili pěkně promočení. Kvůli dešti nebylo moc co vidět.

Zpět k Rolfovu domu jsme jeli trochu jinudy. Najednou zastavil a s kulišáckým výrazem mě vybídl, abych šel za ním. Došli jsme k podivnému domku na konci zástavby. Odemkl a rozsvítil zářivku. Nade mnou se objevila asi desetimetrová věž upravená jako umělá horolezecká stěna. V Rolfových očích byla vidět velká pýcha.

Když Rolf dělal večeři, bylo mi jasné, že mu kolegyně Naďa přeložila, jak jsem si postěžoval, že si vše k jídlu  musím dělat sám. Do trouby strčil neoloupané brambory a nějaký rybí polotovar, nechal mě nastrouhat mrkev. Jako aperitiv jsme si dali něco domacího bylinkového a pivo. K dalšímu pivu mi dal ještě rybíz s jakýmsi vanilkovým mléčným krémem.

Spát jsem šel docela brzo, předtím jsme chvíli koukali na atletiku a fotbalový zápas Lazio Řím vs. Manchester United. Dobře jsme se hecovali, za Lazio nastoupil Nedvěd, za United místní rodák „Solša“.

První díl je zde.

Druhý díl je zde.

Třetí díl je zde.

Čtvrtý díl je zde.

Pátý díl je zde.

 

Flag Counter

Komentáře

Re: Zaostřeno – Partnerská města 6 (Oficiální den v Molde)

Pro mne hezká připomínka minulosti a zároveň šíříte povědomí o našem družebním městě - dobré, pane Bárto.

Jen několik poznámek z vlastní zkušenosti/poznatků:
Bombardování v roce 1940 (a okupace) - Norové docela znají němčinu, ale velice neradi ji používají ...
Fotbalový stadion - byl jsem v Molde v době finišující výstavby, město poskytlo pozemek (tedy pokud mne paměť neklame, tak spíše vytvořili po holandském způsobu potřebný kus pevniny zavezením části fjordu) a pan Rokke poskytl finance. Prý do stadionu a klubu celkem "nasypal" 400 mil norských korun.
Jazz - tak to mohu potvrdit. Chtěl jsem večer zajít na pivo do hotelového baru - muselo se ven z hotelu - bar měl samostatný vstup. Prostory moc hezké, trochu připomínaly filmové bary z prvorepublikových filmů - různé úrovně podlahy interiéru. A džezová kapela. A saxofony. A asi jen 10 lidí v docela rozlehlém prostoru. Což, jak jsem okamžitě seznal, mělo jedinou příčinu - "suchý zákon" skoro tak, jak jsem ho poznal v r. 1989 v bývalém SSSR za perestrojky - v nabídce káva a "sok ananasovyj" - dost podobné. Za asi dva dny, v pátek navečer jsem chtěl zajít znovu. Už se nedalo - "domorodci", značně pod vlivem, přeplňovali i chodník před barem kde už byla k mání (snad) i vodka ...

Hezký zbytek neděle

F. Chot

Nahoru