Pravda, začátek byl trošku zdlouhavý, na předskokanku Ivu Frühlingovou si asi dvě stovky diváků musely počkat do čtvrt na devět. V půlhodinovém programu zaznělo osm písniček, většinou ve francouzštině, za což tato mladá dáma sklízí pochvaly.
Ano, francouzština v doprovodu dvou kytar a bicích zněla příjemně, celkový dojem však příliš úchvatný nebyl. Posluchači výrazněji zareagovali jen na „aquilovou“ hitovku Ou tu veux, quand tu veux. Zřejmě by jí více slušela klubová scéna. Po prvním cédečku Litvínov se na podzim chystá přijít s dalším nosičem, takže se můžeme nechat překvapit.
Anna K. přišla na pódium v devět a hodinu a půl bylo nač se dívat a co poslouchat. Ačkoliv v civilu drobná a nenápadná, na jevišti se přehlédnout rozhodně nedala, energie a radost z muziky z ní doslova sršela. Publikum si získala ihned při první písničce a po celou dobu koncertu s ním udržovala intenzívní kontakt, k tomu výrazný zpěv, pohyb, světelné efekty, občas projekce…Jedním slovem živel. A ještě jedna obrovská devíza – přirozenost.
Dramaturgie koncertu byla fajn a pečlivě promyšlená tak, aby podívaná gradovala. Písničky z nového alba v rockovějším hávu střídaly hitovky z předchozích desek a diváci si to prostě užívali. Slušný kotel, v němž se zpívalo, tancovalo, vytleskávalo, mizel věkový rozdíl mezi náctiletými a téměř sátiletými, příjemná podívaná byla hlavně na rodinky čtyřicátníků s dospívajícími dětmi.
Nechybělo zpestření jednak v podobě hosta Honzy Křížka (momentálně prý v Koller bandu), zpívajícího a obsluhujícího klávesy, či dvou převzatých hitovek - Because The Night Bruce Springsteena a Patti Smith (s českým textem Lou Fanánka Hagena) a Are You Gonna Go My Way od Lennyho Kravitze.
Doprovodná skupina zpěvačce skvěle sekundovala, zvuk tří kytar a bicích byl fajnově vyrovnaný a plný, občas až ledově ostrý, jindy jemně sametový, rozuměli si. Kdo znal Annu K. z období Nebe a zdálo se mu, jako by zpívala stále v téže linii, byl rozhodně mile překvapen. Noc na zemi je jistě tvrdší, rockovější, ale neztrácí nic z toho, co se líbilo i dříve – cit a inteligentní muziku i texty. Naopak se zdá, že přináší větší pestrost do zpěvaččina projevu. Posluchači v sále tak na Divokou, Šestý smysl (mimochodem z filmu Musím tě svést), Jedeme krajinou a další reagovali stejně nadšeně jako na staré dobré songy Nebe, Nelítám nízko, Večírek za koncem nebo Vlci, nevypočítavě zařazené spíše na konec programu.
Anna K. zkrátka neztratila nic z předchozí osobitosti, naopak přidala další zajímavé výrazové prostředky a polohy, nové nápady, posunula se zase o kus dál. Rockových zpěvaček tohoto formátu u nás mnoho nemáme. Bylo to citlivé, bylo to barevné, bylo to strhující – bylo to výborné! Již tradičně byl přímo na sále k dispozici pivní minibar, přilehlý bar byl také otevřený, navíc byl tentokrát ještě stánek lákající na zářijový koncert Elánu. Večer také uzavíralo slosování o tři volné vstupenky na tuto akci, ale je fakt, že ne všechny toto zajímalo. Raději si v předsálí počkali na malou autogramiádu Anny K., možná i pár jejích cédeček se prodalo…