Zdravotnictví a jeho vleklé problémy

Verze pro tisk |

Jsou záležitosti v naší společnosti, které se dlouhodobě táhnou a stále se vrací…Zdravotnictví….Problém má rovinu obecnou, širší a pak svoji užší rovinu. Obecně můžeme říci, že lidé sice kladou zdraví na prvé místo, ovšem jejich jednání, chování, praktický vztah k této hodnotě tomu neodpovídá.

Od sametové revoluce uplynulo téměř 30 let a platově zůstává hodnocení zdravotníků a učitelů hodně slabé. Platy se zvedaly pomalu a neochotně. Veřejná sféra zaostala = vina všech vlád = vina všech politiků. Nízké mzdy se vydávaly za stabilizaci ekonomiky, atd. Známý evropský vzorec je, že lékař má mít 3x násobek průměrné mzdy. Velká Británie: minimální mzda kolem 11 – 12 000 liber ročně. Střední zdravotnický personál…kolem 24 000 liber ročně. Lékař specialista 75 - 85 000 liber ročně. Zdá se, že ten trojnásobek platí. Znásobte si to 35 a máme to v korunách. V Německu bývá nástupní plat lékaře kolem 120 000,- Kč měsíčně a více. Nu a poslední informace, v Německu dle informací z otevřených zdrojů je asi 800 – 900 našich lékařů. Kolik je jich jinde?

To nevíme nebo se o tom raději nemluví. Naši lékaři se ze zahraničí nevracejí. Proč také.  Samostatnou kapitolou je středně zdravotnický personál = sestry. Tady je finanční ohodnocení ještě horší… Nastává odchod do jiných zaměstnání, do zahraničí, atd. Znám zdravotní sestru, pracuje ve Velké Británii, v zařízení sociální péče, jakýsi domov důchodců, a má 50 000,-Kč čistého měsíčně. Mladá žena, aktivní, pracovitá, mluví samozřejmě anglicky, atd. Není jí škoda pro naše zdravotnictví? Samozřejmě, že ano. Ale koho to zajímá? Veřejnost sama je zcela pasivní, nějak neznám z běžných občanů nikoho, někoho kdo by hlasitě řekl: tohle je ostuda, změňme to. 

Tady je názor lékaře z českolipské nemocnice:
Zkusil bych v širší rovině shrnout příčiny a důsledky, jak je vnímám jako zaměstnanec okresní nemocnice po čtvrtstoletí nepřetržité praxe. Nazývat stav státního zdravotnictví jinak, než jako kritický a na pokraji schopnosti samotné existence,  je prostě lež. Neinformovat pro nepopulárnost tohoto konstatování veřejnost pravdivě, je dle mého názoru tou největší chybou na politické úrovni. Katastrofální nedostatek všeho personálu jednoznačně musí ovlivňovat kvalitu a rozsah péče o pacienta. Pokud se tato informace nebude opakovaně a pravdivě šířit, pak:
1/ nebude dostatečný tlak ani chuť toto měnit orgány k tomuto určenými
2/ veřejnost logicky získá pocit, že chyba je na straně zbývajícího nemocničního personálu.

Dramaticky řečeno: té zbývající hrstky statečných, co v nemocnicích zůstala za výše uvedených finančních podmínek, za permanentního porušování zákoníku práce o přesčasové práci a bojující s přibývajícím objemem práce a administrativy.

Porucha tohoto systému je hluboká a je důsledkem dlouhodobého podceňování narůstajícího problému:
- v mediích uváděné informace o příjmech nemocničních lékařů, kde ovšem naprosto nebylo zmiňováno, že se jedná o výdělek za téměř dvojnásobnou pracovní dobu (přesčasová práce o službách, která navíc není aktivitou dobrovolnou, ale naprosto nezbytnou (povinnou) součástí práce na lůžkovém oddělení): to stavělo veřejnost proti nám, chamtivcům, a umožňovalo politikům naše požadavky ignorovat.
- logický důsledek je bohužel to, že část studentů nastupujících na fakulty medicíny vlastně ani neuvažují, že by chtěli následně praxi provozovat v naší zemi, výuka v cizím jazyce jako plánovaná příprava na exodus.

Navíc jako součást EU a demokratická země nemáme možnost se "úniku mozků" jakkoliv bránit:
a) zakázat nelze - je přece volný pohyb pracovních sil
b) finančně jsme naprosto nekonkurenceschopní nabídkám ze "západních pracovišť"

Text bych mohl nadále natahovat o popis nekoncepčnosti vzdělávání postgraduálního, které svou délkou a složitostí opět odsává personál směrem k vyšším pracovištím a decimuje tak menší nemocnice, o nedostatečném a zastaralém vybavení, které dále zneatraktivňuje práci zde… to by mne ale v kruhu vrátilo opět k základnímu problému:
Prostě, kde není zdravotnický personál, nemůže být ani zdravotnická péče.

Oznámení v Lidových novinách, 28. 04. 2017:
Český lékař v Berlíně, plat hrubého 180 000,- Kč měsíčně. Český lékař u nás doma hrubého 58 000,- Kč měsíčně.
Nic veselého, viďte, vážení spoluobčané. 

Proto bych vás požádal, abyste při návštěvě českolipské nemocnice zachovávali zdvořilost, slušnost, trpělivost k těm lidem, kteří tam jsou, a snaží se v těch podmínkách nějak pracovat. Někteří naši spoluobčané slušní nejsou. A bohužel, je-li zbývající personál pracovně přetížený, roste i možnost chyb. 

Zdá se, že naše vláda má smysl pro hořký humor. Na začátku roku přidala zdravotníkům 10%. Nyní hrozí zavést různá daňová pásma. Lékař s hrubým platem 60 000,- Kč za 250 hodin práce, asi 150 hodin je normální měsíční práce, 100 hodin jsou služby, pak spadne do kategorie tzv. bohatých lidí a podle sociální demokracie bude více zdaněn. Čím více tedy lékař pracuje, tzn. 100 hodin navíc povinně, tím hůře pro něj. A to ani nemluvím o hodinové mzdě. Jaká vlastně je u člověka s tak vysokou kvalifikací? Odpovězte, spočítejte si sami. Zprávy tedy nemohou být dobré.

Ovšem poznání reality by mělo vést moudré lidi k napravení stavu. Moudrým může být každý z nás, když si uvědomí, kde a kdy potřebuje ochotu, vlídnost, velké znalosti, kvalifikovanou pomoc, pochopení, atd., atd. Takže budu podporovat tu státní administrativu, tu občanskou iniciativu, tu politickou stranu, která skutečně chce rázným, důsledným, transparentním způsobem vrátit zdravotníkům pocit důstojnosti, hrdosti ke svému povolání adekvátním hodnocením práce na evropské úrovni, tj. to, co již mělo být dávno. Buďte tedy také takto moudří, určitě se vám to vyplatí.
 

Nahoru

Komentáře

Re: Zdravotnictví a jeho vleklé problémy

Nemá cenu moc zmiňovat platy. On taky třeba v Berlíně je nájem 40 000 Kč. Nebo litr mléka za 30 Kč. Půlitr piva 110 Kč Udávají se hrubné mzdy. Ono tam je ale něco jiného. Respekt i k mladému lékaři, když přesčas, tak řádně zaplacen atd.
Veřejnost sice cení práci zdravotníků, ale na druhé straně se do té práce nikdo nehrne. A když, tak ve velkých městech.
Část pacientů má jakci pocit, že tam ten doktor musí být a musí se o ně postarat a pokud možno za pojištění. Že to je tak nějak samo sebou. Bohužel se ona část pacientů hodně mýlí. Můžou si stěžovat, může to být i třeba oprávněné, ale závěr bude, doktor jaký je - nebo žádný.
Spoluúčast se za léky toleruje poměrně výrazně, ale u lékaře se to dostává do polohy korupce a vše co s tím souvisí.
V oblasti ambulatní péče drží chod v podstatě důchodci, protože díky tomu, že odvádějí jako OSVČ z 50% příjmů důchodové pojištění, mají k tomu i malé důchody - lehce nad průměrem. Ale i prostá biologie řekne jednou, už to dál nejde.
Spíše to asi dozraje do doby opravdového pokladenského placení, kdy lékař vystaví fakturu, naúčtuje přes EET a paciente, bude na tobě, jestli ti ji ZP uhradí a do jaké míry. Fakt věštit v oboru zdravotnictví je těžké.
KT

Nahoru