Do Boru se chystají ústečtí divadelníci, aby představili hru „pronacisticky nakloněného autora Jana Tichého“. Iniciativní antinacistická skupina chystá „protesní shromáždění proti uvádění takových, historii křivících aktů.“ Nadšený z Kravař. Co týden, to nové muzeum. Takoví my v Lípě jsme.
Píše se červen roku 1945. Čtyři obyvatelé Boru žijí normální, byť válkou poznamenané životy a těší se na to, že se život snad vrátí do starých kolejí. Petrovi bylo právě osmnáct, vstoupil do obnovené Čs. armády a má poprvé v životě dívku, o devět let starší Němku Heide. Willy najde svou dětskou lásku v malé Grétce. Hans se chce stát stavitelem a má radost z toho, že se jeho otec vrátil jako primář do nemocnice. Marta pracuje na poště a má spoustu starostí se svatbou své kamarádky Marie. Ta si bere českého mládence. Do jejich životů však zasáhne dozvuk druhé světové války a divoká pomsta...
Ano, v Novém Boru příští týden hostuje ústecký Činoherní klub s adaptací knihy Jana Tichého 32 hodin mezi psem a vlkem.
Ano, houfují se i odpůrci tohoto díla (redakčně neupraveno):
Věc zájmů České republiky.
Ve středu dne 23. února 2011 uvádí městské divadlo v Novém Boru od 19.00 hodin činohru "32 hodin mezi psem a vlkem" pronacisticky nakloněného autora Jana Tichého v podání Činoherního studia v Ústí nad Labem. Předlohou je stejnojmenné literární dílko, které podle posledních informací nalezlo zájemce o zfilmování. Je to goeblsovsky zpracovaný děj poválečných událostí roku 1945 v Novém Boru, kdy bylo za ilegální držení vojenských zbraní popraveno za stanného práva osm novoborských nacistů. Tichý své dílo okořenil příběhy esesmana Trägera a všem aktérům jeho příběhů nasazuje svatozář nevinnosti.
Čtenáře a diváky těchto "kulturních" děl tak podvádí, protože nacistickou charakteristiku osob o nichž se píše a hraje divadlo či film, zatajuje. Iniciativní antinacistická skupina z Nového Boru za spolupráce s ČSBS, ČsOL, SUVERENITOU, Občanským sdružením LIDICE, BORÁCI BORÁKŮM a KLUBEM ČESKÉHO POHRANIČÍ zve občany na tiskovou konferenci týkající se narůstajících snah očišťovat nacistické zločince. Tisková konference se koná dne 23. února 2011 od 17.00 hodin v Grandhotelu Pražák v Novém Boru. Pokračovat budeme od 18.30 hodin před městským divadlem, protesním shromážděním proti uvádění takových, historii křivících aktů.
Je třeba zvednout hlavy, zabránit hanobení našeho státu a našich předků, kteří prošli hrůzami nacistické pakultury jejichž novoborské představitele Tichý a spol obhajuje.
Srdečně zve Cincibus Zbyněk nejstarší.
A ještě jeden příspěvek k tématu mi dorazil do pošty:
Další dějství novoborského sporu
Lokální drama, které se odehrává v Novém Boru už víc než dva roky, postupně přesáhlo hranice města, oblasti, dokonce i země. Vstoupily do něj také osobnosti naší kultury a veřejného života a na 23. únor je naplánováno dějství další. Činoherní studio Ústí nad Labem uvede v Novém Boru dramatizaci novely Jana Tichého „32 hodin mezi psem a vlkem“, která vzbudila zájem veřejnosti i kritiky. Ústečtí představí inscenaci v březnu i Praze v rámci přehlídky České divadlo 2011.
Autor je ale skupinou místních odpůrců neustále napadán jenom proto, že si dovolil popsat poválečné události v českém pohraničí jinak, než jak nás rudá propaganda desítky let napájela. Na středu 23. února od 17 hodin svolávají do Grandhotelu PRAŽÁK v Novém Boru tiskovou konferenci údajně s cílem „zabránit narůstajícím snahám očišťovat válečné zločince“. Po půldruhé hodině se mají přítomní odebrat před městské divadlo, aby zde protestovali proti uvedení dramatu.
Potud všechno zákonné a nenapadnutelné. Oč jde, vyjeví až leták podepsaný Zbyňkem Cincibusem nejstarším, který hrubě zkresleně interpretuje předlohu i divadelní hru. O autorovi Janu Tichém tvrdí, že je „pronacisticky nakloněn“, děj dramatu je prý „goeblsovsky zpracovaný“ (uvádím včetně pravopisných chyb). Pisatel letáku volí urážlivé a skandální výrazivo. Přesto doporučuji autorovi, aby pisatele letáku nežaloval, velice by tím „iniciativní antinacistické skupině“ prospěl. Odpůrcům nepochybně záleží na vystupňované propagaci jejich zaujaté iniciativy a vleklý soudní proces by se jim hodil. Proto také opakovanými revokacemi svého protestu blokují jednací agendu zastupitelstva v neprospěch aktivit městu potřebnějších. Dovoluji si vyjádřit zastupitelům své uznání za jejich pevný a principiální postoj. Konečné posouzení hry by měli rozhorlení odpůrci ponechat bez randálu před divadlem na divácích.
Odpůrci dramatu i novely vyzkoušeli už všechno včetně útoků na čest autora i jeho otce. Osobně jsem pobouřen, s Janem Tichým jsem studoval a znám celou jeho tvorbu od studentských let, znám dobře i jeho rodinu a garantuju jeho čestnost a občanskou statečnost. Je zřejmé, že bude záležet jenom na novoborské veřejnosti, zda dopustí, aby byl slušný člověk a odpovědný literát dál štván a hanoben v popsaném smyslu.
Občané, možná už znechuceni nekonečnými spory, by neměli rezignovat. Jde i o pověst jejich města a nikdo by proto neměl stát stranou. Kdybych nebyl v uvedený den angažován jinde, určitě bych do Boru přijel. Vyzývám Boráky k osobní podpoře Jana Tichého jak na tiskovce, tak před divadlem. Proti Tichému se spojují síly, jejichž akce – jak jsem přesvědčen – cílí jinam, než deklarují.
PhDr. Jan Šolc, Liberec
Tak vám přeji, abyste si středu vychutnali, ať už se kloníte ke kterémukoliv z táborů. Já beru GPS, běžky, hromadu knížek a na týden mizím do míst, kde není wi-fi připojení.
Ještě však k předešlému týdnu. Nejvíce jsem si užil akci, na kterou mě pozval přítel Pavel Hartman, zástupce ředitele základní školy v Kravařích. Kdysi jsme spolu založili na základní škole Špičák dosud vycházející školní časopis Hrupka. Nyní se pokouší podobný plátek vydávat i na svém novém působišti a požádal mě, abych Kravařským novinkám (Kravinkám) dělal kmotra. To jste již zjistili z videožurnálu. Já chci ale spíše něco málo napsat o atmosféře školy. Učit jsem začínal na Špičáku v době, kdy na zdejší školu chodilo hodně přes tisíc dětí, pak jsem pokračoval na gymnáziu. Nemám teda prakticky žádnou zkušenost s vesnickou školou. Proto mě vnitřní klima na ní nadchlo. Jak se všichni znají, jak se oslovují, jak se děti nechají nadchnout pro cokoliv. Příjemně působili i starosta Vít Vomáčka či ředitelka školy Miluše Novotná. Celý program si navíc připravily žákyně osmého ročníku, tak jsme do poslední chvíle netušili, co nás vlastně čeká. Škoda, že v Kravařích mají pro chemikáře jen čtyři hodiny. Docela by se mi líbilo na rok, dva vypadnout z tempa, které vyžaduje učení na gymnáziu, a užít si pokusničení s třinácti dětmi ve třídách.
V Kravařích jsem zároveň poprvé četl svou povídku o Velikonocích, která možná bude součástí souboru vznikajícího ve spolupráci s dalšími českými, německými, polskými a lužicko-srbskými autory (a hlavně knihovnami). Nabídl jsem dětem, aby nakreslily obrázky, které pak budou vystaveny v knihovnách a některý z nich možná i použit v samotné knížce. Uvidíme. Shrnuto, podtrženo: v Kravařích jsem se cítil skutečně dobře. Navíc jsme se dohodli, že by nás Kravinky mohly informovat o dění v obci prostřednictvím i-novin. Zde je první počin.
Zde ještě jednou video:
Další videa toho týdne:
Otevření Centra textilního potisku.
K Centru – snažím se hlavně vžít do pozice turisty, který zavítá do České Lípy. Nejspíše s dětmi. Vzal bych je na hrad, ale na muzeu bych asi ušetřil. Nejsem si jist, jestli by děti zaujal právě textil. Velkým tahákem je samozřejmě možnost něco si sám potisknout. Ale za to se bude připlácet. Z tohoto pohledu je teda nastavené vstupné vysoké (60 Kč pro dospělého, polovina pro dítě, 150 rodinné). Umím si však představit workshopy, které budou táhnout. Jsem zvědav na muzeum v šatlavě. Určitě je nutné pochválit představitele města, že se snaží do České Lípy přitáhnout rekreanty mířící do Sloupu či k Máchovu jezeru. I podle zájmu médií je zřejmé, že zase tolik měst dvě muzea v jednom měsíci neotvírá. Doporučoval bych k sortimentu, který v muzeu potisku je, přidat i knížku Martina Aschenbrennera Příběhy z Českolipska, kde jsem se o tomto fenoménu dozvěděl možná více než z expozice.
A ještě maturitní ples. V komentáři k videožurnálu jsem již napsal, že nejvíce mě potěšilo, jak gradoval. Předtančení tentokrát bylo slabší. Možná proto, že si ho studenti dělali úplně sami a nevzali si na pomoc choreografa. Jenže za to bych je snad ani neměl hanit, ale spíše chválit. Nejvíce mě vzalo, když si holky vzaly mikrofon a zpívaly společně s kapelou. Dvě hodiny kolem půlnoci tak byly jedny z nejlepších, co jsem na plesech zažil. Už kvůli tomu, že většinu ještě nezmohl alkohol.
Sestřih plus něco navíc naleznete ještě v zítřejším videodeníku.
Jak si užít příští týden, pokud nevyužijete jarních prázdnin k odcestování z Lípy či Boru? Právě v úterý se otevírá nová pobočka Vlastivědného muzea v českolipské šatlavě. Ve stejný den vystoupí v KD Crystal Paul Batto. Ani nechci pomyslet, jak může koncert v Lípě dopadnou. Ale možná jsem přílišný pesimista. Pokud jste tento den v Boru, pak vás třeba přitáhne další z českých pichlavých dokumentů, tentokrát věnovaný korejské továrně v Nošovicích. Ve středu zmíněných 32 hodin mezi psem a vlkem. O víkendu proběhne v Zákupech třetí zdejší Masopust.