Adolf neměl některé lidi rád.
Měl k tomu své důvody, ale Adolf se je stejně jako většina lidí bál veřejně přiznat.
Seděl v hospodě na svém každočtvrtečním pivku.
„Máte tu volno?“
Adolf zvedl hlavu. Měl u stolu volno, ale radost z nezvaného hosta neměl. Nu co, dopije a půjde.
„Jste ten politik, co?“ zeptal se ho spolusedící.
„Vy jste mě poznal?“ podivil se Adolf.
„Já se o politiku zajímám. Viděl jsem vás na zasedání zastupitelů. Moc pěkně jste mluvil.“
Adolf byl polichocen. Nakonec si dal ještě dvě piva navíc.
„Musím se přiznat, já Cikány nemám moc rád, ale ty jsi výjimka. Jsi slušný Cikán.“ Adolf už byl trochu pod parou. „Fakt se ti omlouvám. Kvůli tobě už nebudu takový rasista. Fakt, nebudu vás všechny házet do jednoho pytle. Kvůli tobě!“ dušoval se.
„Tak na to se napijem,“ pronesl nový přítel a odešel k baru.
Adolf na něj chvíli čekal. Vlastně čekal více než půl hodiny. Pak zaplatil svou i jeho útratu a odešel zklamaně domů.