Oslava se Aleně dařila.
Seděla s kolegy, zobala nasolené buráky a upíjela vynikající červené víno.
„Tak dáme ještě jeden džbánek, ne?“ vyzval ji kolega a hned objednal.
V noci, když stála nad záchodovou mísou, už o povedenosti oslavy úplně přesvědčená nebyla. V první chvíli se dokonce lekla, že jí praskl žaludeční vřed či něco podobného. Pak jí došlo, že zvrací to vynikající červené víno. A v něm spoustu oříšků, z nichž některé ani nebyly překousnuté. S rachotem se odrážely od mísy a lítaly po celé místnosti. „Vstanu první, zametu, vytřu,“ ubezpečovala se Alena.
Ráno otevřela oči, ležela na posteli na zádech a hlava ji třeštila. Přemýšlela, jestli bude funkční s paralenem nebo i bez něj. „Dobré ráno, maminko!“ Vedle postele stála tříletá Alenka.
„Ahoj, broučku!“
„Táta říkal, ať tě nebudím, ale já jsem jen koukala, jestli nespíš.“
„A už ti dal napapat?“
„Ještě ne, ale já nemám pořádnej hlad. Spapala jsem ty oříšky, co jsi v noci rozsypala na záchodě.“